Článek
Dorothy Jane Scott začala mít na začátku roku 1980 strach. Někdo jí opakovaně telefonoval. Muž, kterého podle svých slov nepoznávala po hlase, se chvíli choval jako zamilovaný obdivovatel, vzápětí jí vyhrožoval. Horší bylo, že zřejmě věděl, kde se pohybuje a jak vypadá.
Podle pozdějšího svědectví jí například dokázal popsat, co má právě na sobě. Jednou jí měl říct, aby vyšla ven. Na autě pak našla mrtvou růži.
Dorothy začala být opatrnější. Změnila telefonní číslo, začala se učit karate a uvažovala o pořízení zbraně.
Pak přišel večer 28. května 1980. Dorothy odešla na parkoviště před nemocnicí v Kalifornii pro své auto. Kolegové na ni čekali před budovou. Po chvíli kolem nich její vůz skutečně projel, jenže nezastavil.
Kvůli světlům neviděli, kdo sedí za volantem.
Dorothy už živou nikdo z nich nespatřil.
Neznámý muž o ní věděl příliš mnoho
Dorothy bylo 32 let, žila v Anaheimu a vychovávala malého syna. Pracovala jako sekretářka v obchodě s psychedelickým zbožím. Lidé z jejího okolí ji později popisovali jako ženu, která nevedla nijak divoký život.
Anonymní telefonáty proto vyčnívaly o to víc.
Muž se ozýval několik měsíců. Jeho nálady se měnily. Jednou Dorothy tvrdil, že ji miluje, jindy jí vyhrožoval. Z některých hovorů měla pocit, že ji sleduje.
Nebyla přitom schopná říct, komu hlas patří.
To je na celém příběhu dodnes jedna z nejzajímavějších otázek. Pokud ji volající skutečně pozoroval tak zblízka, musel se alespoň občas pohybovat v její blízkosti. Dorothy přesto netušila, koho se má bát.
Cesta do nemocnice
Večer 28. května byla Dorothy na pracovní schůzce. Jeden z jejích kolegů měl na ruce bolestivý otok a existovalo podezření na kousnutí pavoukem. Dorothy jej společně s další kolegyní doprovodila do nemocnice.
Když byl muž ošetřen, všichni se chystali domů.
Dorothy nabídla, že dojde na parkoviště a přiveze auto před vchod. Nemocný kolega tak nebude muset chodit daleko.
Odešla sama.
Kolegové před nemocnicí čekali, až přijede. Po chvíli se její automobil skutečně objevil, jenže místo zastavení kolem nich projel. V záři světlometů nedokázali rozeznat řidiče.
Zpočátku si mysleli, že se Dorothy možná pro něco vrací. Čekali dál.
Nepřijela.
Její auto našli v plamenech
Ještě té noci se ukázalo, že nejde o obyčejné nedorozumění.
Dorothyin vůz byl nalezen přibližně deset mil od nemocnice. Hořel. Po jeho majitelce nebylo ani stopy.
Policie musela zjistit, co se odehrálo během několika minut mezi jejím odchodem z nemocnice a okamžikem, kdy kolegové zahlédli její automobil.
Řídila ho Dorothy? Pokud ano, proč nezastavila? Seděl vedle ní někdo, kdo ji k odjezdu donutil? Nebo už za volantem vůbec nebyla?
Žádnou z těchto možností se nepodařilo spolehlivě potvrdit.
Přibližně o týden později se ale objevil člověk, který tvrdil, že odpověď zná.
„Mám ji.“
Telefon tentokrát nezazvonil u Dorothy, ale u jejích rodičů.
Na druhém konci byl muž. Podle rodiny řekl, že Dorothy má.
A volal znovu.
Telefonáty přijímala hlavně její matka Vera. Muž se někdy ptal, zda je Dorothy doma, jindy tvrdil, že ji zabil. Hovory byly krátké a rodina postupně nabyla přesvědčení, že nejde jen o někoho, kdo využívá medializované tragédie.
Volající totiž znal podrobnosti případu.
Policie se snažila zjistit, odkud hovory přicházejí. Jenže na začátku osmdesátých let nebylo vystopování krátkého telefonátu tak jednoduché jako dnes. Muž zavěšoval příliš brzy.
A telefonoval dál.
Hlas, který se vracel celé roky
Týdny se změnily v měsíce a měsíce v roky. Dorothy se nevrátila, její tělo nebylo nalezeno a rodiče stále nevěděli, co se jejich dceři stalo.
Telefonáty přesto pokračovaly.
Podle rodiny se muž ozýval převážně v době, kdy mohl očekávat, že telefon vezme Dorothyna matka. Jednou však hovor přijal její otec. Poté nastala na několik měsíců pauza.
Kdo byl na druhém konci, policie nezjistila.
Dorothyni rodiče mezitím žili v nepříjemné nejistotě. Dokud se nenašlo tělo, pořád existovala alespoň malá možnost, že jejich dcera někde žije.
V srpnu 1984 tato naděje skončila.
Po čtyřech letech našli její ostatky
Stavební dělníci objevili poblíž Santa Ana Canyon Road lidské ostatky. Identifikace pomocí zubních záznamů potvrdila, že patří Dorothy Jane Scott.
Nedaleko byly nalezeny také osobní předměty.
Rodina se konečně dozvěděla alespoň část pravdy. Dorothy se domů nevrátí. Kdo ji zabil, ale nevěděli.
A právě tehdy se měl známý hlas ozvat ještě jednou.
Po zveřejnění zprávy o nalezení ostatků podle rodiny neznámý muž znovu zavolal. Poté telefonáty ustaly.
Byl vrah celou dobu někde poblíž?
Dodnes se nepodařilo prokázat, že člověk, který Dorothy obtěžoval před zmizením, byl totožný s mužem volajícím jejím rodičům. Stejně tak není prokázáno, že právě on Dorothy zabil.
Souvislost se však nabízí a vyšetřovatelé se jí zabývali.
Případ je znepokojivý hlavně tím, že Dorothy o nebezpečí věděla. Neskrývalo se před ní úplně. Ozývalo se jí do telefonu a zřejmě ji pozorovalo. Snažila se chránit, ale nevěděla před kým.
Nakonec stačilo několik minut na nemocničním parkovišti.
Její kolegové pak viděli auto projet kolem. Kvůli světlům nerozeznali člověka za volantem a neměli důvod tušit, že se právě dívají na jednu z posledních stop po Dorothy.
Od její vraždy uplynulo více než čtyřicet let. Jméno člověka, který jí celé měsíce telefonoval, stále neznáme.
A právě on možná znal odpověď od samého začátku.
Zdroje
https://www.aetv.com/articles/dorothy-jane-scott-killed-stalker-cold-case
https://www.newspapers.com/article/the-los-angeles-times-dorothy-jane-scott/100054003/
https://www.newspapers.com/article/the-los-angeles-times-dorothy-jane-scott/100054114/
https://www.newspapers.com/article/the-los-angeles-times-dorothy-jane-scott/100054218/
