Asyřané, starověký národ, který žije mezi námi

Ve škole nám říkali, že latina je mrtvý jazyk, přitom je oficiálním jazykem jednoho státu, že zoroastrické náboženství patří minulosti, i když má dodnes několik set tisíc aktivních přívrženců, a že starověké národy jako Asyřané už nejsou, ale jsou.

O Asýrii se dozvídáme v Bibli. Podle ní byli Asyřané brutálními nepřáteli Izraelitů. Byli však i něco jiného než hrdlořezové, jak je popisuje Starý zákon. Také byli skvělí obchodníci, diplomati a vysoce gramotní lidé, kteří zaznamenávali svou historii, náboženské rituály a ideologii do poměrně velkých detailů. Svého času byli známí jako nejefektivnější vojenská mocnost na světě.

Aššurbanipal, asyrský král, založil první velkou knihovnu s kolekcí tabletů na světě. Pozor, není tím myšleno ty tablety, ale ty tablety. Hliněné desky, na kterých se zapisovalo vše možné od astronomie po účetní záznamy. V knihovně bylo přes třicet tisíc desek. Samozřejmě většina Asyřanů byla negramotná, stejně jako většina dnešních lidí sice číst umí, protože je k tomu ve škole donutili, ale význam slov nechápe, jak je patrné z internetových diskuzí.

Asýrie byla monarchie a Asyřané věřili, že jejich Bůh Aššur pro ně vyvolil krále a nejvyššího kněze. Král sloužil jako nejvyšší administrátor Asýrie, vrchní vojenský velitel a král králů nad vazalskými národy. Asýrie byla dědičná monarchie, král vždy určil jednoho ze svých synů za korunního prince, nejčastěji toho nejstaršího, a ostatní syny zvolil za guvernéry provincií.

Král měl na dvoře své ministry a poradce. Podobně jako na ostatních asijských dvorech, řada úředníků byla eunuchy. Tiskový tým obstarával poměrně velkou korespondenci.

Ve vazalských královstvích nechal asyrský vladař krále poraženého regionu na svém místě, pokud se s ním byl ochoten domluvit. Když ne, tak ho prostě zlikvidoval. Většina vazalů se raději domluvila a platila mu daň a posílala své vojáky do asyrské armády.

Nejmocnější konkurence byl Babylón, a tam bylo rozumnější mu vládnout osobně, co kdyby.

Do 8. století př. n. l. sestávala asyrská velmoc ze dvou zón. Poražené národy, kterým vládli vazalští králové, a vlastní Asýrie.

Tiglatpilesar III. dobyl pobřeží Středozemního moře, zničil Damašek a ovládl většinu Izraele, rovněž praktikoval strategii přesídlení. Většina porobených národů byla přesídlena do jiného místa asyrského impéria. Tím, že smíchal poražené národy s místní populací, snížil riziko pozdější vzpoury proti impériu. Vytvořil malé kraje pod kontrolou centrální vlády. Jak vidíte, uspořádání tohoto typu je prastaré a není žádnou demokratickou novinkou.

Problém Asyřanů spočíval v tom, že jak dobývali a dobývali, tak ztráceli kontrolu nad dobytými regiony, až nakonec byli zcela oslabeni. Žádný strom neroste do nebe a třeba Rusko, největší stát světa, těží v podstatě z jediného, z toho, že na jeho obrovskou rovinu se nikdo nesápe. Protože tam nic není. Přístavy jsou obklopeny zčásti zamrzlým mořem, z jedné strany je chráněno Sibiří a z té druhé je to plocha, kam sice může vtrhnout kdekdo, ale po historických zkušenostech se nikomu moc nechce, neboť se ví, že tam není co k nalezení.

Asyřané měli poměrně propracovaný zákoník, který byl tvrdší než u jejich sousedů v Mezopotámii. Jejich imperialismus byl v podstatě despocie. Vazalské státy platily dost vysoké výpalné a za to nic nedostávali. Řadě z nich se nedařilo dobře, zatímco Asýrie si užívala života v luxusu. Podobně na tom jsou dnešní Rusové, Moskva se skví v bohatství, zatímco kdesi v Jakutsku lidé dřou bídu z nouzí. Stav, který není dlouhodobě udržitelný.

Většina poddaných, asi 4,5 milionů lidí, která byla přemístěna do jiných částí impéria, mluvila aramejsky. Aramejština se tak stala lingua franca impéria. Její abeceda byla totiž jednodušší než klínové sumerské a akkadské písmo. Dokonce většina rodilých Asyřanů začalo používat aramejštinu, i když dál mluvili akkadsky a psali v klínovém záznamu. Nakonec se aramejština a akkadština stali dvěma oficiálními jazyky. Akkadština není mrtvý jazyk, i dnes jí mluví krom aramejštiny současní Asyřané, zapomeňte, co jste se naučili o historii ve škole, ta není mrtvá, ale živá až moc. Zde si můžete poslechnout, jak akkadský jazyk zní:

Asyřané využívali obrněné vozy. Byli mezi prvními, kteří používali železné zbraně a nosili železná brnění. V jejich rané době bronzové to byli elitní bojovníci ve vozech se silným a levným železem, obrovskými armádami pěšáků, které mohly obklopit nepřítele v hrozivých číslech. A také jezdci na koních, ti byli velmi flexibilní. Asyřané se učili od nomádských kmenů z anatolské a íránské vysočiny, které jim ukázaly, jak vypadá jízda. Bez sedel a třmenů seděli na koních jako sochy a uháněli tryskem, zatímco přesně stříleli na cíl a napadali své soupeře mečem či kopími. Jezdili ve dvojicích, jeden voják držel opratě koně svého kolegy, zatímco druhý se věnoval boji. Zajímavé, viďte. Dnes by něco takového dokázal málokdo, leda zase potomci nomádů. Některé skupiny historického šermu se o to pokouší s větším či menším úspěchem.

Asyřané měli poloprofesionální armády. Když nezasévali, protože byli často farmáři, tak trénovali boj nebo vytvářeli stavební projekty pro impérium.

Asyřané měli domyšlenou vojenskou logistiku, mysleli na důkladné zásobování, které praktikovali prostřednictvím velbloudů. Měli nafouknutelné měchy, které sloužily pro přepravu věcí přes řeku. Jako první Asyřané použili obléhací věže, beranidla, obléhací stroje, útočné žebříky a sofistikované týmy inženýrů a ženistů, kteří byli součástí regulérního vojska.

Používali také obrněné vozy. Mohly být čtyřkolové nebo šestikolové. Ty používali také Sumeřané. Nicméně asyrské vozy měly inovaci. Vozy měly čepele vyčnívající z nábojů kol, které mohly odříznout nohy všem mužům nebo koním, kteří se dostali příliš blízko.

To je záznam asyrského krále Sinacheriba, který srovnal slavné město Babylón se zemí.

Asyřané naráželi nepřátelské vojáky na kůly a mučili je na dohled městských zdí. Při jednom útoku vedeném asyrským králem Tukulti-Ninurtou I. (doslova Má víra je v bohu války) Asyřané Babyloňanům vzali sošku boha Marduka, patrona Babylóna, a svlékli do naha babylonského krále, kterého nechali pochodovat s řetězy a jeho harémem k asyrskému bohu Aššurovi.

Sošku Marduka pak pro jistotu vrátili, možnost magické odvety nehodlali riskovat. A pro jistotu ještě město Babylón navrátili do původního stavu.

Dlouhé války, které Asyřané vedli, ustanovily Asýrii jako nejmocnější vojenskou říši v regionu. A to se projevilo i v sociální struktuře společnosti. Šlechta s pozemky dodávala vojsku koně a zásoby. V nejranější historii byla Asýrie soběstačná a země vyprodukovala dost na to, uživit svou populaci.

Asyřané věřili, že každé město má svého patrona podobně jako ostatní obyvatelé Mezopotámie. Řemeslníci, dělníci na stavbě, tkalci a dokonce obchodníci s velkými karavanami byli považováni za zaměstnance místního městského boha. Král byl jednoduše jeho víceregentem.

Jak čas šel, králové se stali více a víc mocnými a nakonec se stala společnost více sekulární. Zaměstnanci najednou pracovali přímo pro krále. Objevil se také segment soukromého trhu, který nebyl s králem a kněžími nijak napojen. Řada malých řemeslníků se tedy bez problémů uživila.

Asyrská společnost sestávala ze tří vrstev. Svobodní občané, nevolníci na velkých statcích a otroci. Vojáci ze znepřátelených armád byli zakomponováni do místní armády. Zkušení řemeslníci a písaři z nepřátelských národů se stali svobodnými občany měst. Většina farmářů byla nevolníky nebo nájemnými farmáři na asyrských statcích. Asyřané se mohli prodat do otroctví, když nebyli schopni splácet dluh, ale i tak měli svá práva.

Status ženy jak šel čas kupředu se kupodivu umenšoval. Starší občanský zákoník určoval, že se po rozvodu majetek dělí na dvě poloviny mezi muže a ženy, což bylo později dementováno. Asi se to stalo moc častým zvykem.

Suměřané používali kovové mince od třetí Urské dynastie (2112–2004 př. n. l.). V oběhu byly stříbrné šekely. Před tím Asyřané používali semena jako měnu. Asyrské chrámy sloužily jako banky. Obchodní záznamy se vedly na hlíněných tabulkách. Když jste včas zaplatili půjčku, nemuseli jste platit úrok, jinak činil asi 20-30 %. A to prosím dnešní banky tvrdí, že jsou nějak inovativní. Prdlajz, kreditka už tu byla dávno za Asyřanů.

Většina mezopotámských kultur pohřbívala své mrtvé mimo město nebo kremací. Zatímco Asyřané chtěli mít své mrtvé doma. Bohatí z nich si nechali stavět opulentní hrobky přímo v domě, zatímco běžní občané hloubili díru pod domem, aby tam mohli pohřbívat. U hrobu byla trvale zažehnuta olejová lampa, která připomínala zesnulého.

Techniky umění se naučili Asyřané od ostatních civilizací. Umění jejich asyrských tvůrců bylo kouzelné. Zabývali se také tvorbou šperků, soch a velkých budov. Ve své architektuře preferovali reliéfy a dekorované exteriéry. Třeba na oslavu krále a jeho schopnosti válčit a lovu. Stavěli také nádherné zahrady a parky.

Asyřané nosili len na léto a bavlnu pro zimu. Delší tunika značila významnější postavení. Ano, máme doklady o tom, že lidé v Mezopotámii v jistém období používali importovanou bavlnu.

Asyrské ženy nosily poměrně zdobené šaty a dobře propracované náramky, náušnice, čelenky a šály. Muži nosili dlouhé kápě podobné římským tógám. Obě pohlaví nosila sandály a měli spletené vlasy. Malé děti pobíhaly sem a tam nahé nebo s malou bederní rouškou.

Asyřané měli polyteistické náboženství, které se podobalo náboženstvím Sumerů a Babyloňanů. Měli dokonce některé společné bohy. Jejich hlavní Bůh byl Aššur. Věřili, že bohové komunikují s lidmi prostřednictvím znamení a prorockých výroků. Analyzovali ptáky v letu a zkoumali jejich vnitřnosti jako věštebnou praktiku. Na dvoře asyrských králů byli astrologové, šamani a kněží. Jejich poradní hlas býval zvláště co do vojenských tažení zásadní, a ta se jim zpravidla vydařila.

Asýrie vyrostla ze skromného městského státu do velkého impéria, kde komunikace, doprava a infrastruktura hrály podstatnou roli. Asyřané vytvořili sofistikovaný komunikační systém, používali kouřové signály a kurýry na mulách a koních. Zbudovali dřevěné mosty přes řeky, vydláždili cesty v horském terénu a udržovali síť silnic, které byly součástí Královské cesty, něco jako římské cesty či Road 66.

Tím, že používali štafetové jezdce na kvalitních cestách, dosáhli bezprecedentní rychlosti v doručování zpráv, která byla předstižena až vynálezem telegrafu o dva tisíce let později.

Dnešní globalizace je poměrně zaostalá proti té asyrské, když vezmeme v úvahu technologické možnosti dneška. Asyřané dopravovali zboží v jakémkoliv možném terénu. Používali lodě na Eufratu a Tigridu a dostali se tak až do perského zálivu. Loděmi pak dále do Středomoří, Arabského moře a do Indie, severní Afriky a Evropy.

Kalendář vyvinuli Babyloňané a rozvinuli ho právě Asyřané. Každý den začínal při východu slunce a byl rozdělen do 12 hodin, které byly rozděleny do 60 minut. To je základem dnešního 24 hodinového dne.

Žádný strom ale neroste do nebe a tak rozpínavé impérium ukončili Médo-Peršané. Je až s podivem, že impérium, které bylo dominantní 1 500 let skončilo tak rychle, jen 50 let po tom, co dosáhlo svého vrcholu. Ninive a Aššúr byly vypáleny a Asýrie zmizela jakožto vojenská velmoc ze světa. To je varování pro všechny expanzivní mocnosti jako je USA a Rusko. Stačí jedno sfouknutí svíčky a je konec, zbyde z nich jen směšná skupinka lidí bez vlivu na světové dění. Nepřeceňovat, to je lekce z historie, a kdo se nepoučí, ten zpravidla zmizí jako pára nad hrncem.

Asyřané samozřejmě ze světa nezmizeli a rozhodně nebyli vyhlazeni jako národy, o kterých píše Bible, i když i o jejich zmizení se dá s úspěchem pochybovat. Třeba Filištíni, které měli Izraelci prý vyhladit, se nejspíš prohánějí po Libanonu. A tak Asyřané samozřejmě s velkou měrou kultivované agresivity přežili všechny možné vlády cizinců a udrželi si svou kulturu až dodnes. Většina Asyřanů přijala křesťanství. Timur ve 14. století poměrně snížil jejich počty. Ještě v roce 1915 vyhlásili válku Turecku, které na ně vyslalo Kurdy, a byli v té době potlačeni. Řada z nich pobývala v Iráku, kde si na ně dovoloval Saddám Hussein a kde je mu konec, že. Nejvíce jich dnes, 100 000, žije ve Švédsku přímo v hlavním městě. Kupodivu je to místo, které se poměrně časem změnilo v bojiště různých gangů. Že by tu někdo neustál bojovnou asyrskou energii, která stále koluje v žilách těchto nekompromisních válečníků? Kdo ví.

Zdroje:

Lt.-Col. R. S. Stafford D.S.O., M. C. The Tragedy of Assyrians. 2006. Gorgias Press.

Enthralling history. Ancient Mesopotamia: An Enthralling Overview of Mesopotamian History, Starting from Eridu through the Sumerians, Akkadians, Assyrians, Hittites. 2022. Enthralling History.

https://journals.openedition.org/ethnoecologie/4239