Článek
Lámete si také hlavu nad tím, jak je možné, že se na místech šéfů velkých korporátních firem nebo v čele politických stran či celých států tak často producírují takové více či méně směšné figurky? Pojďme se podívat na několik možných variant toho, jak se na tato místa dostaly a co můžeme udělat pro to, aby tomu bylo jinak.
Tradiční šlechta a rodinné vazby
Mohlo by se zdát, že tento způsob získávání vysokých pozic ve společnosti je tím hlavním. Lidé se v případě nekompetentních leaderů často odvolávají právě na to, no jo, ten měl bohatého tatínka, maminku na ministerstvu nebo rodinu s rodokmenem. Tento důvod samozřejmě vytáhl na samotný vrchol společenského žebříčku mnoho neschopných lidí často ještě před tím, než se narodili, ale není to rozhodně důvod hlavní. Existují ještě mnohem potměšilejší způsoby, jakými si dynamika společenského systému hraje s nervy inteligentních a schopných lidí a strká před ně mnoho na první pohled neumětelských tajtrlíků.
Pod hranicí zaznamenatelnosti
Jeden z takových nejzákeřnějších způsobů, jak se prosťáčci dostávají na vrchol potravního řetězce, je jednoduše to, že uniknou pozornosti všech. Ve chvíli, kdy se někde někdo kritizuje, oni to nejsou, protože zkrátka nic neudělali, tak je není za co kritizovat. Když lidé hledají konkurenci, aby ji předběhli, jich si nikdo nevšimne, protože na konkurenci rozhodně nevypadají, a tak mají volnou cestu. Když na druhé vymýšlejí nějaké podrazy, jsou zpravidla tak zjevné a průhledné, že nikoho ani nenapadne se o tom zmínit, nebo jsou naopak tak neuvěřitelně hloupé, že s nimi žádný rozumný člověk nepočítá. A v tom je jádro jejich konkurenční výhody.
Stokrát nic umořilo osla
Hloupí lidé se zabývají hloupými věcmi, ale někdy si ti hloupí lidé narozdíl od těch chytrých pod tíhou svých nepříznivých životních zkušeností uvědomí, že když už jsou hloupí, musí si alespoň umět poradit. A tak začnou dávat bedlivý pozor na to, co se kolem nich děje. Stanou se tak paradoxně ve své hlouposti vědomějšími a svědomitějšími co do sledování reakcí jejich okolí a pečlivě posuzují své zájmy v každém okamžiku, zatímco jejich chytřejší a velkorysejší souputníci na některé věci prostě kašlou, protože jim nepřipadají být důležité. V kritických momentech jim pak mohou ti méně chytří, zato zaměření na zisk sebemenších společenských kreditů, které úporně sbírají každý den, takzvaně vypálit rybník.
Tak mi nakapejte celou nádrž
Znáte ten vtip, ptá se na benzínce chlap obsluhy: „Prosím vás, kolik stojí jedna kapka benzínu?“ Překvapený prodavač po chvíli váhání odpoví: „No, nic.“ „Aha, tak mi prosím vás nakapejte plnou.“
Tato skupinka povedených tajtrlíků se chová následovně. Prosím, věnoval byste mi minutku? Jsou to ty dámy, které na vysokých školách postávají za dveřmi profesorů, že by chtěly jen trochu poradit. Jsou to ti pánové, kteří si hrají na agilitu a projevují obrovský zájem o nějaké téma, ze kterého jim samozřejmě může něco kápnout. Sice malinko, ale i to se počítá. Vám to ubyde a jim přibyde a tím už se to násobí dvěma.
Poznáte je podle toho, že se pak vyšvihnou zcela zadarmo do role poradců, pak ministrů a podobně a vy ani netušíte, kde si tenhle člověk tu moudrost sebral. Tak, že si ji nechal nakapat od druhých. Ne každý projev aktivity je pozitivní a někteří lidé za aktivitu schovávají jen to, že jim jde o to, vám nakonec dominovat a všechno vám sebrat, klidně po malých dávkách, abyste si toho vůbec nevšimli.
Co udělat pro to, aby tomu bylo jinak
Řešení je nasnadě. Vědět o těchto rizicích a dávat si na tyhle typy pozor. Udržovat se pokud možno v bdělém stavu a také bedlivě sledovat, co se kolem vás děje. Pokud narazíte na výtečníky, kteří získávají výhody tím, že nejsou vidět či jsou snadno přehlédnutelní, zaměřte se na ně. Pokud sbírají drobné kredity, zapomeňte na svou velkorysost a hrdost a chtějte je po nich zpět. Pokud je ve vašem okolí někdo tak průhledný podvodník, že to vypadá, že to ani nemá smysl řešit, udělejte pravý opak. Pokud se někdo neorientuje a chce si to vykompenzovat na vás, zapomeňte na svou chytrost, zbystřete a usaďte ho do správné pozice do které patří hned, než bude pozdě. No a co se týká prominentních synáčků a dcerušek, kteří jsou na místech, na kterých nemají co dělat, na ně nejlépe platí se z jejich prestiže neposadit na hýždě a včas jim shodit hřebínek.
Pokud znáte ještě nějaké další způsoby či triky, jakými se nechvalně známá esa politiky, obchodu, kultury či vůbec dostávají na své pozice, sem s nimi.
