Válka ve Vietnamu nebyla jako šachy, ale jako Člověče, nezlob se

Afghánistán nedávno, Korea několik desítek let zpět, a hlavně Vietnam. To jsou neklamné důkazy toho, že to USA se zahraniční politikou domnělé dominance vůbec nejde. Americký prezident si začne hrát na hustokrutopřísného, USA začne házet bomby jako v noci v Koreji, a druhý den ráno místní obyvatelé jednoduše válečnou zónu projdou, jakoby se neřeklo. To je část vyjádření amerického senátora a tehdejšího guvernéra Georgie Richarda Russella.

Nedávná silácká vyjádření o anexích svébytných zemí dokazují, že současný americký prezident nečetl nic z americké historie a nejspíš ani jedinou knížku jako takovou. Máme tady podobné experty. A stejně tak dostane současný americký prezident tvrdou lekci. Ve Vietnamu Američané ztratili 58 000 vojáků a v 90. letech byl Vietnam druhým nejlidnatějším státem Asie po Indonésii a 13. nejlidnatějším na světě. Většina jeho obyvatel se narodila po roce 1975, tedy po válce s USA. V 90. letech ve svých pamětech tehdejší státní sekretář USA Robert McNamara plakal na špatném hrobě. Prý tehdy udělali Američané chybu, že zaútočili na Vietnam. To udělali, ale hlupák se nikdy nepoučí ze svých chyb, je svým podvědomým uchýleným nutkáním donucen je udělat znovu. Chybí mu totiž paměť a schopnost propojování souvislostí. A jaké byly souvislosti války ve Vietnamu?

Francie byla od 19. století pánem v Indočíně. V průběhu druhé světové války se v ní objevili jiní pánové. Japonci. A ti usilovali o její ovládnutí. Ho Či Min, vyškolený v Moskvě a ve Francii, byl jedním z vůdců odporu. Podle hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ podporoval on Američany a oni jeho. Pomáhal americkým vojákům se dostat do bezpečí, ironií osudu je, že zakrátko bude dělat pravý opak.

Po porážce Japonců Ho Či Min na severu upevňoval svou autoritu. Nicméně na jihu to nebylo tak jednoduché, tam britští vojáci, ostatně jako obvykle, míchali karty. Vyzbrojovali osvobozené Francouze a chystali se na jinou verzi historie. Stejně tak Američané, kteří postupně odvraceli svou přízeň vůči svému nechtěnému spojenci.

Lidé, kteří se nazývají Vietnamci, jsou ve skutečnosti historicky Číňané. Pocházejí z jihu Číny. Ale to už je hodně dávná historie. Století před narozením Krista se snažili čínští nájezdníci území zabrat. A podařilo se jim to. Čína vládla území tisíc let. Vietnamská kultura vyrostla na čínském substrátu, ale také na odděleném vědomí vlastní příslušnosti. Vietnamci opakovaně rebelovali a v roce 939 vietnamská armáda porazila tu čínskou. Čína a Vietnam se staly oddělenými královstvími.

To však neznamenalo, že od té doby žil Vietnam v míru. Naopak rivalové se objevili ve dvou polarizovaných částech Vietnamu, na severu a jihu. A po celá staletí spolu soupeřili. Země se nakonec sjednotila až v 19. století pod jedním panovníkem, Gia Longem, ale už bylo pozdě.

Francie měla už od 17. století v zemi své katolické misionáře, i když většina Vietnamců se přesvědčit nedala a dál praktikovala buddhismus a konfucionismus. Vietnamští vládci se báli o loajalitu svých poddaných, pokud by přestoupili na křesťanství, a opakovaně misionáře perzekuovali. V polovině 19. století Francie intervenovala pod záminkou ochrany svých misionářů a zabrala si Vietnam. Tehdy se to podařilo.

Ale už v té době si Francouzi stěžovali na to, co se později stalo Američanům osudným:

Později Francie vytvořila konglomerát Vietnam, Laos a Kambodža, kterému vládl jeden panovník, ale de facto Francie samotná. Francouzští osadníci získali tu nejlepší půdu a donutili vietnamské farmáře pracovat pro ně. Koloniální vláda stanovila vysoké daně. Vláda také profitovala z prodeje opia místním obyvatelům, což vedlo k vysoké míře drogové závislosti.

Jenomže Francouzi podobně jako mnozí jiní nepochopili, že slova nejsou jen slova, ale že mají dopad. Jejich propagandistická hesla o svobodě, rovnosti a bratrství hltaly tisíce Vietnamců, kteří studovali v Hanoji a Sajgonu na francouzských školách. A efekt to mělo. Koloniální velmoci neměly šanci přežít 20. století.

Ho Či Min, který hodně cestoval a věděl, co se děje a v době první světové války byl zrovna v Paříži, se dobře připravil. Když na Japonce Američané svrhli atomovou bombu, byl zrovna ve Vietnamu. V jeho severní části vyhlásil nezávislost. Francouzi v té době kolaborovali s Japonci v domnění, že si udrží kontrolu alespoň nad částí území. Nuže, nestalo se tak. Na konci roku 1945 byl Vietnam rozdělen na území, které kontroloval Ho, a územní část Francouzů. Ho s Francouzi jednal a byl ochoten vyměnit francouzskou přítomnost za uznání nezávislosti země, což Francouzi nehodlali připustit. Došlo tedy k dalšímu válečnému konfliktu. Francouzi přivedli bývalého vietnamského vládce Bao Dae do země a vyhlásili nezávislost, nicméně sami pro sebe.

V následné válce měli Francouzi kontrolu nad všemi městy ve Vietnamu a také měli převahu zbraní. Až v roce 1949 dostal Ho zbraně od Číňanů a Sovětů. Ho měl výhodu, že se vyznal v terénu. Byl to on, kdo měl pod kontrolou džungli a vesnice.

Jiné armády v oblasti byly na pochodu. Čínští komunisté v roce 1949 vytlačili síly podporované USA ze svého území. V červnu roku 1950 armáda komunistické severní Koreje obsadila antikomunistickou jižní část. Spojené státy zachvátil strach. Přišly na pomoc jižní Koreji. Dostaly se do paniky, že by komunismus mohl zachváit celou Indočínu. A tak začali podporovat již defensivní francouzskou armádu ve Vietnamu. A uznali samozřejmě provizorní loutkovou vládu Bao Daie. Skončilo to s tím, že 80% francouzského válečného úsilí ve Vietnamu financovali Američané.

Francouzi si ale nevedli dobře. Válku prohráli. Tehdejší americký prezident Dwight Eisenhower je znám výrokem o tom, že v Indočíně je to jako v dominu, převrhneš jednu kostičku a… Američané se báli vlny komunismu, která co schvátí, již nenavrátí.

Při mírových jednáních se Francouzi domluvili s tehdejšími spojenci Ho Či Mina, Sověty a Čínou, a donutili jej spokojit se s menším územím. Komunisté dostali kontrolu severu a ne-komunisté jihu. Otázku sjednocení Vietnamu nikdo reálně neřešil. Měly to vyřešit mezinárodně sledované volby, ale. Amerika se šprajcla, odmítla předem uznat jakékoliv uspořádání, kterému by vládli komunisté. A to nakonec vedlo k válce. Nicméně tato válka se táhla a někteří by ji spíše mohli vnímat jako válku o vlast, válku vlasteneckou. Bojovali ostatně jižní Vietnamci proti těm severním. Nebo kdo vlastně bojoval? A kdo koho podněcoval proti druhému?

Pravidla stanovená v Ženevě ustanovila, jak má země vypadat. Obě části země si ustanovily svou správu. Američané podpořili v jižní části Ngo Dinh Diema, který uspořádal v říjnu 1955 národní referendum, které vedlo k vytvoření republiky Vietnamu, ale pouze na jihu země. Diem byl prvním prezidentem země.

V té době Američané poskytovali jižnímu Vietnamu především logistickou podporu a takzvané vojenské poradce. A bojovali se severním Vietnamem technikami, které se naučili od předsedy Maa, guerillovými bojůvkami. Guerilla čelila guerille, jak absurdní.

Snažili se také vytvořit v zemi chaos. Shazovali po tisících letáky, kde hrozili, že severní Vietnam hodlá uvěznit katolické věřící a podobné jiné nesmysly. Vedlo to k masivnímu stěhování na jih. Američané tímto měli o problém navíc.

V roce 1956 Diem odmítl vyhlásit volby, které by mohly sjednotit Vietnam do jednoho celku. Eisenhower poznamenal, že v té době by měl Ho Či Min 80% podporu. Tak špatně Američané vedli svou kulturní propagandu. Vietnamci jim na špek neskočili.

Naopak Američané představili v zemi své obchodní praktiky a techniky korupce. Diemova vláda byla známa jako zkorumpovaná. Na území jižního Vietnamu tedy ještě navíc vzniklo hnutí odporu.

Když byl v listopadu roku 1960 zvolen nový americký prezident John F. Kennedy, zdědil od svých předchůdců radikální antikomunistickou politiku. Diem přestal být svým americkým přátelům zcela po vůli. A tak Kennedyho a jeho kolegy z Pentagonu, jestřáby nebo spíše krocany, napadlo, že se ho zbaví. Poradili tedy, aby ho v převratu sesadili. Jenomže se to zvrtlo, Diem byl zabit. A Kennedy tři týdny po něm.

Lyndon Johnson patří mezi americké prezidenty, kteří byli nejvíce ohroženi psychopatickými osobnostními rysy. Jinými slovy, byl to člověk slabých nervů, který nehleděl napravo a nalevo, ale hodně, hodně se bál. Myslel si, že když neporazí komunisty, oni ovládnou jeho zemi. A proto zintenzivnil válku, která se odehrávala tisíce kilometrů od USA. Válčil i v Laosu se silami Ho Či Mina.

Nutno říci, že to byla válka na zapřenou, neschválená a nevyhlášená kongresem, stejně jako válka v severní Koreji, kde Američané bojovali pod vlajkou OSN, tady ale bojovali zcela na zapřenou. A bojovali hloupě, jak řekl prezident Johnson:

Ve své blouznivé mysli, podobně jako současný americký prezident, nadhodnocoval hodnotu USA a podhodnocoval okolní svět. Myslel si, že je severní Vietnam pouhou loutkou Číny a Sovětského svazu. Nemohl být dál od pravdy.

Válečné operace Američanů ve Vietnamu šly od desíti pěti, a i přes masivní letecké útoky a bombardování, ničení úrody a džungle napalmem a agentem Orangem (jeho hlavní složka se vyráběla v komunistickém Československu), guerilloví bojovníci se objevovali z ničeho a mizeli jako duchové. Američané trpěli a trpěli.

Byl to Richard M. Nixon, rozporuplný kvaker, který nakonec válku ve Vietnamu ukončil, a také začal spolupracovat s Čínou. Psychotická atmosféra v USA se tímto schovala, ale objevila se znovu a v plné míře právě dnes.

Když v roce 1968 vyhrál Nixon volby, slíbil, že má tajný plán, jak ukončit válku ve Vietnamu. Než se mu podařilo gravitací skutečnosti plán dotáhnout, zemřelo ještě 20 000 Američanů. Odhaduje se, že za oběť za vlast padlo 900 tisíc až 3 miliony Vietnamců.

USA je sice multikulturní zemí, ale dá se spíše říci, že je to země, která rezignovala na kulturu jako takovou, i když se mermomocí snaží tvářit opačně. Američané si ve Vietnamu mysleli, že jde o komunismus a o Rusy, ale šlo primárně o vietnamskou kulturu a mindset, který porazil tumpachové zabedněné americké jednotky. Kdo tu byl obětí propagandy? Američané, nebo Vietnamci?

A kdo je obětí propagandy dnes? Je to ten pán, který na inauguraci nového amerického prezidenta hajloval? Nebo jsou to světoví analytici, kteří bijí na poplach? Nebo Češi, kteří mají slabost pro „svého“ prezidenta, který má české rodinné vazby? Brzy uvidíte.

Vzhledem k tomu, že je současná Amerika složená z migrantů, vyhlašuje tedy svým tažením proti migraci válku sama na sebe. Kdo si umí dát jedna a jedna dohromady, ví, jak se bude situace dál vyvíjet. Okusí nyní svou vlastní medicínu, kterou dosud ordinovala okolnímu světu.

Jak řekl nejvíce důvěryhodný hlasatel CBS (teď jsou američtí hlasatelé na topu politického žebříčku rovněž) Walter Cronkite, když komentoval jednu zásadní americkou bitvu ve Vietnamu:

Hrát si se světem a s ostatními lidmi jako s figurkami totiž také znamená, že pokud na to nemáte, sami skončíte jako bezduchá figurka.

Zdroje:

Kevin Hillstrom. Vietnam War. Almanac. UXL. 2000.

Gordon Rottman. The US Army in the Vietnam War 1965-73. Osprey. 2008.

Mark Philip Bradley. Vietnam at War. 2009.

Oxford.https://www.idnes.cz/xman/styl/agent-orange-vietnam-valka-spolana-neratovice-greenpeace-kontaminace.A200304_174422_xman-styl_fro