Článek
Tento text může vypadat, že je ošklivý, ale není to pravda. Je jen o ošklivých věcech, o kterých mluví otevřeně, upřímně a bez obalu tak, aby dosáhl toho, aby si alespoň jeden čtenář uvědomil, jaké dělá chyby ve vlastní psychohygieně a udělal pozitivní změnu ve svém životě. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby si tuto nutnost uvědomili všichni čtenáři a s nimi celé Česko, protože zde hrozí akutní sepse negativními zprávami a informacemi, které se na Česko valí jak zevnitř tak z celého širokého okolí a Češi si to vše s gustem tahají domů a baští až jsou toho plní jako Otesánci. Tak realitu vidím já a myslím si, že při upřímném a detailním pohledu, pokud se budete chtít na věc také podívat bez snahy ji otáčet jen tak, abyste vyhověli potřebě být v opozici za každou cenu, uvidíte totéž.
Češi byli vždycky křižovatkou Evropy a stékaly se tu všemožné obchodní stezky, cestovatelé přicházeli s novinkami a lidé, kteří zde žili na jednom místě tak mohli mít docela slušný přehled o tom, co se kde šustne. Ovšem doba se změnila a toky informací pracují jinak, než tomu bylo dříve, tedy především v jednom podstatném detailu. Informací mají dnes všichni dost a dost. Problém je, že to začalo být stejné jako se situací kolem výroby potřebného zboží a životního prostředí. Kde dříve bylo málo nezbytných věcí,nyní je jich moc a problémem jsou spíše odpady a přebytky než naopak. No a s informacemi se situace stala stejnou až kritickou. Co je dnes problémem s informacemi není ani tak to, že by chyběly, ale že je jich moc. Vlády už se odhodlaly k tomu, třídit informace normální a vysloveně toxické dezinformace. Bez ohledu na to, co si o tom můžeme myslet je faktem, že existují informace takzvaně relevantní, které mají nějakou váhu a jsou k něčemu, a pak informace nerelevantní, které pro nás nic přínosného ani pozitivního nenesou, a často jsou informacemi vyloženě negativními až odpadními. Takové informace s sebou často nesou dávky negativních energií. A ty je potřeba někam vyvážet jako odpad.
A jak říkám, je rozdíl mezi informačním odpadem a použitelnými informacemi. Například novináři i politici mezi těmito dvěma kategoriemi musí umět dobře rozlišovat, jinak se stanou takovými hnojomety zavalenými negativní energií. Ne všem se toto rozlišení podařilo.
Konzumenti informací, kam patří také čtenáři nebo sledující různých kanálů na internetu, povšimněte si prosím toho slova kanál a zbystřete, tento název není tak úplně od věci, často dělají úplně zdarma odpadní jímky na ohavné, zdrcující, nepříjemné a negativní informace. Zcela dobrovolně nasávají negativní obsahy a nechávají je do sebe vpíjet, často lačni nových informací či drbů takto sednou na lep těm, kteří se takových ohavných informací potřebují zbavit. Výsledkem pak jsou lidé, kteří mají duši zaházenou odpadem, v hlavách a srdcích se jim honí ony tíživé otázky a nepěkné obrazy, za jejichž řešení je ovšem zpravidla placen někdo úplně jiný, komu se naopak uleví, protože ta tíže jeho bytí přechází na jeho pomocníky, kteří se anonymně připojují na internet nebo v kavárnách poslouchají ty tragické zvěsti, které ovšem jsou především duševním odpadem nebo zodpovědností někoho úplně jiného.
Česko je naplněno negativními a nepříjemnými zprávami po okraj, a veřejná média jsou toho jen špičkou ledovce, kde to ještě není zdaleka tak špatné, to co je více ve skrytu nebo probíhá jinde na internetu či v zákulisí je ještě mnohem horší. Problém Čechů, kterým si takový stav způsobili, je lačnost po všem, informace nevyjímaje. Zapomněli se ovšem přizpůsobit nové době, která si žádá vývoz informačních odpadků.
Osobně doporučuji všem, kteří jsou lační po drbech a informacích, aby se zamysleli nad tím, jestli se náhodou nestali takovou skládkou všeho, kam lidé vyvážejí zdarma vše, co se jim zamane. Taková skládka totiž brzy začne smrdět a prosakovat do spodních vod podvědomí takové duše, která se stala popelnicí, a odtud do podvědomí osob k jeho okolí přináležejícímu. Pak se to už šíří jako infekce do okolí.
Výsledkem pak je to, že jsou Češi sami se sebou navzájem ve při a že tu v podstatě vedou tichou psychologickou občanskou válku mezi sebou. Když někdo vyběhne s něčím pěkným a ukáže, že má trochu čistého prostoru v duši, hned se sesype dav nebo přiběhne jeden ničitel a okamžitě mu tu jeho radost zadupe nebo zasype všudypřetékajícím nepořádkem. Lidé jsou pak naštvaní, plní vnitřního chaosu a zmatku, a i když to nemají v plánu, ten se přenáší a přetéká i na duše dětské, které by měly být nezkalené a mít radost ze života, místo toho se utápí ve starostech a depresích. Viděly totiž tolik nepořádku, se kterým si neví rady, stejně jako jejich okolí, že se z toho můžou zhroutit.
Celkový výsledek tohoto varování je jednoduchý. Nehltejte negativní zprávy, konspirace, temné předpovědi, kýbly tajemného zla a zaručené zákulisních informací jen tak. Možná se tím dozvíte něco, co jste ještě nevěděli, ale ještě daleko spíš se tím stáváte popelnicí a skládkou, kterou si někdo používá zadarmo a vesele si do ní a na ní vyváží svůj vlastní nepořádek, který se mu nechce řešit. Pokud za to, co se vám snaží někdo vnucovat jako důležité informace, které byste měl řešit, nejste placeni, odešlete takového člověka s takovými informacemi tam, kde jsou za to placeni a určeni k tomu to řešit. Jedině tak takové lidi donutíte k akci, pokud budou tím, co mají řešit zavaleni. Tak přestanou mít pohodu a klídeček.
Doufám, že jsem ten koloběh informačního odpadu vysvětlila dostatečně srozumitelně a že alespoň nějaká čtenářka či čtenář pochopil, jaký mechanismus jsem se tu pokusila popsat a uvést na pravou míru.
A další věc je, snažte se, milí čtenáři, vytvářet a generovat dobré a pozitivní životní příběhy. A tím nemyslím příběhy šťastných podnikatelů, ty jsou jen takový trik jak zakrýt, že funkční výroba věcí je něco, co má být naprostým standardem, na to se nenechte nachytat. Vytvářejte pozitivní životní příběhy a to, co se vám nelíbí a je to ve vaší kompetenci a jste za to placeni aktivně řešte, ale hlídejte si u toho, aby to řešili i ti ostatní, kteří jsou za to placeni. Pokud za řešení problémů placeni nejste, odkloňte je na ty, kteří za to placeni jsou, máme tu dost robustní a dobře placený aparát na to, aby vyřešil všechny problémy, které lidi v této zemi trápí a které vyřešit lze.
Doufám, že jsem přispěla k tomu, že Česko přestane být skládkou špinavého duševního a informačního odpadu, a že si takový svůj odpad aktivně zrecykluje, nadbytečný přestane produkovat a zbytek odhodí zpět tam, odkud přišel.
Nevím jak vy, ale já už se žádnými negativními řečmi otravovat nenechám.
