Židovské náboženství pochází z Egypta a založil ho Afričan Mojžíš

Mojžíš byl mysteriózní postavou. Některé ortodoxní židovské autority přiznávají, že si nejsou jisté, jestli vůbec existoval. Každopádně byl praotcem židovského náboženství, takže?

Vědci z univerzity Exeter rekonstruovali pravděpodobnou podobu Mojžíše zde. Posuďte sami, dnešním Židům se nejspíš nepodobá. Asi proto, že se podle biblické zprávy narodil v Egyptě a zde i vyrůstal. Potud se biblická zpráva s realitou nerozchází, začíná se lišit, až co do původu Mojžíše samotného.

Židé tvrdí, že byl Mojžíš zakladatelem jejich náboženství. Jejich svatá písma praví, že přinesl deset přikázání, sepsal rituální a civilní zákoník, a cvičil Židy 40 let v pustině v různých příkořích a divotvorných záležitostech. Ano, Mojžíš připomíná spíše afrického šamana, který se stará o svůj kmen a poučuje jej netradičními prostředky, než nějakého židovského rabína v synagoze opakujícího mechanicky dokola svitky Tóry.

Židé ve Starém zákoně popisují Mojžíše jako odložené židovské dítě, které jeho matka hodila do ošatky, poslala po Nilu a dcera egyptského faraona vylovila. Měl výbušnou povahu a brzy poté, co dospěl, se dopustil vraždy na Egypťanovi. Musel proto utéci z Egypta do Midianu a po určité době se vrátil, aby mohl vést židovský národ.

Afričané mají však trochu jiný příběh. Mojžíš byl afrického původu a nikoliv židovského a mezi Židy přinesl africké zvyky a náboženství. Původní židovství (nikoliv rabínské) je tedy importované africké zvykové náboženství. Ostatně to, co přinesl Mojžíš Židům, o tom jednoznačně svědčí.

Mojžíš nikdy nevstoupil do Izraele, jeho kulturní vychování, i kdyby byl Žid a ne Afričan, pochází z Egypta. A pokud je vám to jasné, Egypt je součástí Afriky.

Pokud jde o genezi židovských myšlenek z Egypta, nelze mluvit o přímé inspiraci starověkým Egyptem a jeho způsobem života. Pravzorem pro Egypt byl starověký Sudán a jeho nubijské království. Byli to afričtí Nubijci, kteří začali stavět první pyramidy a Egypťané je následovali. Nicméně co do afrických zvyků došlo v Egyptě k určitým velkým rozdílům. Egypt se zbyrokratizoval a vládli mu zbožštělí a často zdegenerovaní faraoni, kteří porušovali všechna africká tabu jako byl například incest. Egypt byl tedy již padlou městskou formou afrického způsobu života.

Ostatně hodně usedlíků v Egyptě pocházelo z rozvinutých míst Středního východu, ale také míst usedlých a velmi rigidních. Z pohledu administrace duchovního života je tehdejší egyptská forma náboženství podobná pozdnímu rabínskému judaismu praktikovanému Židy dodnes. Životodárná voda musela Mojžíši připlout po Nilu a rovněž od afrických berberů s kterými se dostal do kontaktu. Dá se tedy podotknout, že tak, jako se říká, zločinec se vrací na místo činu, Židé se v novodobé podobě svého náboženství obrátili přímo k Egyptu, co do ritualizované a hermetické formy jejich náboženských projevů.

Mojžíš přinesl z afrického kulturního prostředí mezi Židy tribalismus. Tedy rozdělení na 12 kmenů a klanovou solidaritu. Mojžíš také pro Židy zavedl obřízku, která je africkým zvykem. Respekt pro starší lidi kmene, který je typický pro africkou společnost. Posvátnou úctu k náboženství, kterou Židé nikdy neměli a vlastně se jim nepodařila úplně vštípit vzhledem k tomu, že praktikují zvyk „dohadování se s Bohem“, ale i to může být šamanský pozůstatek. Šamani totiž v transu diskuzují s duchy. Do doby, než na scénu přišel Mojžíš, byli Židé necivilizovaným společenstvím.

Mojžíš vnesl mezi Židy posvátný důraz na porodnost a hodnotu ženy pouze pokud má děti. To je typicky africký zvyk a ten se do židovské kultury přenesl odtud.

Pro tehdejší Židy proto nemá žena velkou cenu, pokud nerodí děti. Mnoho biblických zpráv to potvrzuje, proto si s opovržením vůči svým původním manželkám brali patriarchové jiné ženy či souložnice, protože jejich manželky jako Sára nesplnily svou životní úlohu, a to jim dát potomka. To není kanaánský zvyk (Židé původně žili v oblasti Kanaánu) , ale typický africký obyčej, brát hodnotu ženu v závislosti na její schopnosti rodit.

Mezi další africké rysy židovského náboženství patřilo praktikování domácího otroctví, kdy se rodina mohla, když dlužila, prodat sousedovi do otroctví a on s ní musel zacházet s respektem. Stejně jako pohostinnost vůči cizincům, kteří byli bráni na úrovni rodiny, to je africký berberský zvyk. Pokud se stanete hostem někoho, má povinnost vás chránit. Židé tyto zvyky do Mojžíše nepraktikovali, zcivilizoval je až Afričan Mojžíš.

Stejně jako praktikování polygamie, to je hlavní rys afrického kmenového života dodnes. Podobně jako zvyk levirátního manželství, tedy že si musel příbuzný vzít manželku svého zesnulého bratra, aby zajistil pokračování rodu, nebo různá tabu, která jsou vyloženě africká jako je netolerance incestu (v tom se rozchází tradiční Afrika s Egypťany). Rovněž uznání člověka podle schopností nikoliv podle sociálního postavení je africkým zvykem.

Starý zákon tedy není jen židovský, Nový zákon pak už rozhodně nemá židovskou orientaci, je totiž psán v řečtině koiné, a je v podstatě západně již evropsky orientován.

Není tedy divu, že nejen Židé si nárokují Mojžíše. Mají na něj nárok i Afričané.

Pokud někdo tvrdí, že evropská kultura vychází z židovsko-křesťanské tradice, je to tedy stejné jako by řekl, že vyšla z kultury tradičních kmenů Afriky. A lidstvo pochází z Afriky, to přece všichni víme.

Upozorňuji předem diskutující, že používat židovské mýty a Starý zákon jako důkaz toho, že Mojžíš byl Žid, je planý kruhový argument. Tyto spisy nemají oporu ve faktech. Je to asi podobný mýtus, jako ten, že praotec Čech vystoupil na horu Říp a oplýval se strdím. Narozdíl od tohoto článku, který se opírá o antropologická data.

Zdroje:

Simon Bolivar Njami-Nwandi, Esso Gome, Doumbi Fakoly, Clyde Ahmed Winters, Saliou Kandji, Oscar Pfouma ANC, Pablo Master, Théophile Obenga, Oscar Pfouma, Wogbe Agblevon. Les Dieux du Afrique. Nomade revue culturelle.

https://www.themonastery.org/blog/was-moses-black?srsltid=AfmBOoqamfHoZQDhG-C3×ZaSybA_qZCKCjxTboZbPa1Md0wQa123HdZi

Aleya Rouchdy. Nubians and the Nubian Language in Contemporary Egypt. 1991. Brill.