Článek
Citace z českých médií: „I na těch nejkrásnějších místech světa lze nalézt smutný příběh…“
Ano, i na hezkých věcech nacházejme pro jistotu něco hnusného. Vlastně hledejme to všude. Tento úhel vidění světa není neobvyklý, je pro Čechy pravidlem.
Čeští klasici opájející se splínem
Podívejte se jenom na naše klasiky, na ony slavné autory z dob formování novodobé české kultury ještě před vznikem nového českého státu a krátce po něm. Takový Jirásek, to je samé temno, subtilní smutek a nepříjemné duševní stavy a příběhy krz celou jeho tvorbu. Podívejte se na Boženu Němcovou, na Nerudu, prakticky na všechny české autory před první polovinou dvacátého století a řekněte mi, kdo z nich psal něco příjemného a hezkého. Skoro nikdo. Snad jen Havlíček Borovský a Hašek, a ti oba tak nějak příliš brzo zemřeli. Pak tu máme Kafku. Máchu. Nechce se mi jmenovat dál. Jde o to, že Češi si lebedí v hnusných psychických stavech a pletou si je s uměním. Každé umění nemusí obsahovat hnusné psychické stavy a emoce a vše, co obsahuje hnusné nebo nepříjemné psychické stavy a emoce, ještě není umění. Tak si to laskavě nepleťte.
Česká psychiatrická péče odpovídá obsahu českých hlav
Česko ale hnusné psychické stavy miluje, vyvolává, podporuje, pěstuje a hýčká. Proto má takový problém s psychiatrickou péčí, proto na ní vláda kašle, proto se zde mohou vyskytovat psychiatrické nemocnice, které vypadají prý jak z hororu. Češi totiž takové věci milují a milují už jen představu, že takové věci existují.
Je to projev nějaké duševní úchylky Čechů. Možná degenerace. A ne, neříkejte, že ti autoři z první poloviny dvacátého století a starší psali tak smutně, depresivně a nepříjemně proto, protože tehdejší život byl takový. Je to přesně naopak. Tehdejší život byl takový proto, protože tehdejší lidé milovali takové nepříjemné duševní stavy a dělali vše pro to, aby si jich mohli užívat co nejvíc.
Řešení pro odvážné
Vyřaďte z povinné školní konzumace čtiva knihy, které vyvolávají nepříjemné pocity, nebo pracujte s tím, že je na to třeba žáky připravit. Říkám to pořád dokola. A udělejte něco s tím, co za hnus se válí na internetu. Nehrajte si na nemohoucí chudáčky. Když jde o peníze, jde vždycky najednou všechno. A když necháváte národ hnít v odporných emocích, přícházíte o miliardy.
I ostatní národy mají své oblíbené problematické emoční stavy
Není to jen Česko, které má rádo ohavné emoce. Němci tíhnou k pocitu existencialismu, Slované obecně k zakyslosti a srdceryvnosti, Francouzi k prázdnotě, Rakušané k frustracím, Italové k vysávání a rozervanosti a Britové k ohavnosti. Tyto tendence lidí a národů milovat, obdivovat a „fetovat“ určité emoce pak vedou k tomu, že se jim vytváří životní příběhy plné těchto emocí. A to má hmotné dopady na ně samotné a jejich okolí, protože příjemné příběhy s sebou nesou příjemné podmínky a osudy, ohavné pocity s sebou nesou ohavné podmínky a životní osudy.
Mechanismus vzniku duševních chorob mimo biologickou rovinu
Nechápu, co je na tom pro lidi tak strašně složitého k pochopení, že to, čím si zabordelí hlavu, se jim začne dít i v životě.
Česko je plné lidí s poškozenou psychikou, protože Češi milují emoce a příběhy, které z poškozené psychiky vycházejí a které ji vytvářejí. A ty pak rvou všem hlava nehlava bez ohledu na to, jestli o to stojí. Pak taková maminka s láskou k smutnění a lkaní, která ve svém celkem pohodovém životě neustále vidí nějaké osudové obtíže, jimi od rána do večera krmí své jinak původně veselé děcko, které nemá jinou možnost, než také definitivně zkysnout. Ale protože k tomu narozdíl od jeho matičky nemá přirozenou tendenci, duševně onemocní. To je ale složité, viďte? Navíc dnes není možné nechávat děti volněji se pohybovat a jsou zpravidla se svými matkami na sebe nasátí jako přísavky, obzvlášť ve velkých městech, a nemají často moc možností jednat s jinými dospělými než s učitelkou a rodiči. Pokud tito lidé pečující o dítě mají psychiku tíhnoucí k ohavným stavům, což je naprosto běžné, dítě v jejich péči zákonitě ztratí chuť do života nebo začne bláznit. Pak se tomu říká třeba ADHD.
Navíc je kolem všude spousta spouštěčů nepříjemných emocí, společnost a internet je jich plný, nikdo je nekontroluje a necenzuruje, jako kdyby měly ohavné emoce právo vlézt úplně všude. A patří sem i nevkus, ten je prolezlý obchodním světem odshora až dolů včetně reklam na internetu. To citlivé duše se smyslem pro krásu také atakuje nepříjemnými pocity od rána do večera. Nechápu, proč by měli muset lidé s chutí žít s příjemným pocitem ze života snášet odevšad tolik emocionálního hluku a hnusu.
Česká „lidová“ hudba a negativní emoce
A to nemluvím o hnusné hudbě, každá vesnice zde donedávna měla svou oblíbenou kapelu s nějakým ohavným nebo nechutným názvem, rádia jsou plná uřvaných uhýkaných otravných nezajímavých songů, česká tvorba je plná nepříjemné emoce a obrazy vyvolávajích textů, lidé si ujíždějí na oblibování otravné a podloudné nebo neurotické hudby a pak se diví, že mají v hlavě guláš. V práci jsou lidé nuceni poslouchat rádio, což je na psychiku pro některé lidi, kteří si chtějí kalibrovat hlavu na pozitivní emoce vzhledem k tomu, co se v rádiích pouští, nesnesitelná zátěž.
Čeští politici: feťáci hnusných emocí
Psychohygiena je něco, co se lidem dodržovat nechce a zjevně to dělá obrovský problém i politikům, kteří rozhodují o tom, jak tady má péče o psychiku vypadat. Ostatně oni sami vyrostli na volbách voličů, kteří hnusné emoce milují, co pak od takových politiků čekat jiného než podporování životních konstelací, které k takovým emocím vedou.
Psychogeografické pojetí českého prostoru
Mně osobně jsou psychické stavy, které mají Češi oblíbené, odporné. Třeba Pražáci. Ti si vůbec nevidí do úst. Jsou už tak zvyklí na hnusné emoce, že jen otevřou ústa, jde z nich arogance, odpor, nenávist a totální netolerance. Zvyšte na ně hlas a řekněte jim, že se chovají nevhodně a začnou dělat, že se s vámi mají právo přestat bavit. Takhle hnusná Praha podle mě je. Odporná. A Brno, to je jedna velká pokrytecká zakyslost. Jim sekundují Ostraváci, ti se koupou v pocitech pýchy, že nad ně není.
Podle mého názoru a zkušeností je Česko nabušené ohavnými emocemi, a je prostě plné hnusné, zatuchlé a nechutné emoční atmosféry. A to je taky důvod, proč tu má tolik lidí, kteří nejsou dostatečně zdegenerovaní na to, aby jim to dělalo dobře, psychické potíže. Já takové potíže nemám, ale stojí mne nemalé úsilí odfiltrovat tu všudypřítomnou energii a atmosféru, kterou šíří Češi všude kolem sebe, a které se bytostně štítím.
Češi, štítím se vás, protože máte v hlavě samé hnusy a emocionální odpad. Možná vám to nevadí, ale měli byste vědět, že existují lidé, kteří na vás mají tento legitimní názor vycházející z celoživostní zkušenosti s vámi. Smiřte se s tím, že prostě lidé, kteří chtějí mít v hlavě příjemné pocity, se vás bytostně štítí, protože ty vaše svinstva, která máte v hlavě a podle kterých pak produkujete své životy a cpete je pod tlakem ostatním, odmítají pouštět do svého života a nemůžou je vystát.
A počítejte s tím, že takových lidí začne rapidně přibývat. Poslední kapka totiž už ukápla a nádoba tolerance vašich nechutných emocionálních libůstek přetekla. Teď si bude muset každý svoje emocionální zvěrstva zrecyklovat sám na vlastní účet a nebude je moci házet do prostoru společné atmosféry. Ta už je totiž sama o sobě tak toxická, že se tam nic dalšího nevejde.
Takže si tu Češi laskavě vyčištěte vzduch, nejen, že tu je smrádek, je tady odporný toxický puch a jde přímo z vás.
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/psychiatrie-reforma-projekty-ministerstvo-zdravotnictvi-valek_2404270600_ank
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/psychiatricka-nemocnice-louny_2311251200_ank
