Článek
Úvod do umění pro emocionálně hendikepované
Znáte to, když je někdo nedoslýchavý, musíte mu, pokud mu chcete něco sdělit, řvát do ucha. A v takovém případě to není považováno za drzost. Kdepak, nikdo vás za to nebude peskovat, naopak. Dotyčný bude rád, že alespoň trochu slyšel, co jste se mu snažili říci.
Podobně funguje umění pana Černého. Uvádím ho zde jen jako všeobecně známý příklad své kategorie, ale takových umělců, jako on, jsou tisíce. A jsou tu možná i pro vás. Ne všichni lidé jsou totiž jemnocitní a citově vytříbení. A není pravda, že jen takoví lidé, lidé s citem a schopností emoční šíře počitků a vjemů, si zaslouží mít svoje umění. Umění pro svou skupinu si zaslouží mít každý. I lidé, kteří jsou emocionálně ploší, citově tupí a nervově neteční.
A máme velké štěstí, že i pro ně tu máme vlastní umělce, jako je například pan David Černý a jeho instalace. Lidi vysoce senzitivní a citlivé na vzruchy nejčastěji uspokojuje z logiky věci umění subtilní. Stačí jim malá narážka, naznačení, detail, lehký odstín, jemná křivka, a už vědí, už cítí, už mají zprávu o tom, jaký signál se jim snažil takový umělec vyslat.
Ale ne všichni lidé jsou takoví. Někteří lidé nereagují, ani když do nich pomalu kopnete, najdete je tam, kam je postavíte, případně do nich musíte pořádně zahučet, aby si všimli, že s nimi někdo nějak zkouší komunikovat. A pro takové lidi, a není jich málo, tu máme pana Černého.
Možná by se vám mohlo zdát, že se takovým lidem vysmívám. Vůbec ne. Jsem velice ráda, že se v současné době podařilo do světa umění vtáhnout i lidi s neschopností vnímat jemné detaily, i lidi s tupou odezvou nervového systému, lidi nemající vkus neboli lidi, kteří nemají cit pro propojování věcí a jejich konzistenci a kompozice. Můžete si myslet něco jiného, ale ti lidé za to nemohou. Oni se tak narodili. A pro ně tu máme nejen pana Černého. Máme tu pro ně mnoho jiných umělců, galerií a galeristů, kteří nabízejí emoce, na které takovíto lidé zpravidla reagují nejlépe, jako je různé nepochopení, zhnusení, bezobsažnost, vyprázdněnost, hyperrealismus a chaos.
Architektura pro emočně deprivované
Máme tu velké množství architektů, které nabízejí jak firemní a korporátní, tak veřejný a soukromý chlad, nicotu, plochost, nadutost, vyprázdněnost, ztracenost, malichernost a úzkost a mnoho jiných emocí, které zpravidla lidi vysoce senzitivní vůbec nezajímají. Ale zajímají lidi, kteří jsou emocionálně otupělí nebo ploší, a vzhledem k tomu, kolik takových uměleckých a architektonických děl dnešní galerie a projekty nabízejí, není jich málo, je jich spíše většina.
Lidé delikátní s citem pro detail a atmosféru, s touhou po kráse a harmonii, po růstu a vznešenosti, si svého umění za poslední staletí užili dost a dost a je jen dobře, že se v druhé polovině dvacátého století a ve století jednadvacátém dává prostor také ostatním, aby si užili svůj zážitek z umění a zjistili, k čemu může být dobré, k tomu, aby oslovilo jejich emoce, jejich nitro, a pokud to není možné přes cit a senzitivitu, ať to jde klidně silou či přes peněženku, tam má svých citů mnoho lidí nejvíc, protože nejen peníze, ale hlavně jejich počet jako zdánlivě posvátný souhrn čísel lidi vzrušuje.
Ekonomický orgasmus pro ty, kteří jsou vjemově otupělí
Ekonomie jako umění pohybu s finančními částkami je také velmi oblíbená především u lidí s emocionálním hendikepem, protože její číselná povaha je pro takové lidi značně uspokojující, jelikož nevyžaduje senzuální vstupy.
Čísla jsou taková malá zrcátka a brány do duší lidí, kteří jinak mnoho emotivnosti nemají, a jestliže jejich vnější senzualita není příliš aktivní, o to citlivější bývá jejich reakce na počty a čísla, třeba na to, kolik toho a za kolik prodali, nebo za kolik se takové umělecké dílo dá koupit či ještě lépe prodat. Uměleckým zážitkem je pro ně pak potěšení z představy, kolik za mnoho let na takovém díle vydělají, až ho jednou zhodnocené časem a patinou prodají. A to je prosím také forma uměleckého zážitku a pro mnoho lidí naprosto zásadní.
Proto je v dnešním světě tolik oblíbené vydělávání, počítání, utrácení a točení peněz, ne kvůli jejich akčnímu potenciálu a kvůli zásobování, dnes už má většina lidí ve vyspělém světě materiálně skoro vše, co potřebuje, ale kvůli tomu uměleckému a téměř mysterióznímu zážitku z toho, jak se ta číslíčka nádherně přelévají a jak rostou, případně se mění nebo točí. Je to forma umělecké posedlosti, která nahradila dříve nezbytné řešení základních životních otázek a potřeb.
Co může být esteticky krásnějšího pro lidi senzuálně deprivované než se třeba mazlit s nulou, nebo dokonce se skupinou nul a jedniček? Ti, kteří jsou na tom nejhůře, tak činí s jinými čísly, která mají hrubé a ostré hrany, jako je pětka či čtverka. Jen takové narážení do ostrých rohů je může nějak emocionálně uspokojit.
Proč by veřejný prostor mělo opanovat umění pro lidi citově zaangažované
Jedná se také o umění pro emocionálně hendikepované a nelze jeho zálibu nikomu vyčítat. Patří tam vlastně i všechny ty filmy, které tolik řvou svým přetuněným dějem, velkou oblibu mají právě u lidí, kterým jemná nadsázka nic neřekne. A to jsou také lidé, proto křičet, že by pro ně umění a kinematografie být neměla, není vůbec na místě.
Co je ale na místě je říci, že je potřeba, aby takové umění, kinematografie, architektura nebo ekonomie pro emocionálně hendikepované, jakožto fenomény značně přeřvané a zabírající nesmírný prostor, neobtěžovaly lidi senzitivní. Ono, když vám pořád někdo řve u hlavy, mlátí vás klackem nebo s vámi točí jako v pračce není zrovna dvakrát zdravé ani příjemné. Lidé, kteří se senzitivitou nevyznačují, to tak nevnímají, ale lidé senzitivní ano, a výrazně.
A navrch je potřeba, aby se na veřejných a veřejně placených i jiných místech začalo objevovat ve větší míře i umění pro lidi senzitivní, protože v současné době to vypadá, že se na ně tak nějak nejen úplně zapomnělo, ale že se je a jejich potřebu umění někdo pokusil úplně vymazat a zazdít.
No, nejspíš to bylo jen z tuposti a nedostatku reflexe, což je u lidí s tupou a plochou emocionální složkou celkem běžná věc, ale je na čase je upozornit, že pokud nebudou tyto požadavky senzitivních lidí reflektovat a respektovat, jejich síla se bude zvyšovat do té doby, dokud si jich nevšimnou.
Tak aby pak zase neřvali, že je někdo říznul klackem do hlavy, když na nic jiného nereflektují, proto vydávám důrazné doporučení předem a bude dobré, když se jím začne společnost řídit lépe dříve nežli později.
Děkuji za pozornost.
Postscriptum:
Autorka se uměním pro citově zaangažované zabývá ve svém výzkumu a tvorbě. V případě, že chcete jednat podle jejího doporučení, uvítá vaši spolupráci na některém veřejně prospěšném projektu.
