Jak na Nový rok, tak po celý rok: zvyky a pověry o Novém roce

Nebýt Julia Caesara, Nový rok bychom neslavili. Respektive by byl 1. března. To Caesar změnil kalendář na takzvaný juliánský. Nový rok měl ve starém Římě převážně společenský ráz. Nejdřív byly oficiality, asi jako když čeští politici jdou položit věnce k 28. říjnu ke vzniku státu. Tak podobně Římané šli pěkně oháknutí obětovat na Kapitol bohu Jovovi. Dál už následovaly jenom hostiny, a to má dnešní Nový rok s tím jejich podobné.

Jak na Nový rok, tak po celý rok

Tato víra, nebo spíše předsudek, pochází od starých Římanů. A proto si v ten den dávali dárky a veselili se. Věřili také, že darem si zajistí přízeň obdarovaného a taky nějaký ten dárek nazpět, jak se rozumí.

Křesťanský Nový rok: konec legrace

Když přišli k veslu křesťané, tuhle srandu Římanům zkazili. Mířili převážně na hlučné nevázané slavnosti o Novém roce a proto naopak vybízeli k postům a zamyšlení. Odtud pocházejí ty předsevzetí, které si o Novém roce dáváte a zpravidla je nikdy nesplníte.

Jeden z hlavních činitelů tehdejší církve ve 4. století sv. Augustin k Novému roku řekl: „Oni rádi rozdávají novoroční dárky, vy máte dávat almužny, oni rádi zpívají nevázané písně, vy se máte nechat přitáhnout slovem Písma, oni rádi spěchají do divadla, vy do kostela, oni se rádi opíjejí, vy se máte postit.“

Jak o Štědrém dnu, tak na Nový rok

Některé věštecké a pověrečné praktiky, které se odehrávaly o Štědrém dnu, se opakovaly v předvečer na Nový rok. Třeba věštby či spíše zbožná přání týkající se úrody a zdraví rodiny.

Silvestr se neslaví všude

Název posledního dne před koncem roku Silvestr není společný pro všechny země. Naopak v radě zemí se neužívá, to platí třeba v Rakousku (Altjahrstag), Švýcarsku (Altjahrabend), Slovinsku (staro leto) nebo Estonsku (stary rok).

Novoroční obyčeje

Ty se liší od země k zemi. Třeba někde troubí na roh, práskají bičem či střílí z hmoždířů a samozřejmě v Čechách jsou to dnes hodně diskutované ohňostroje či petardy, které rozhodně zvukomalebně nepůsobí. Na Sicílii vyhazují lidé na ulici staré hrnce. To dělá taky pěkný rámus.

A ještě jedna věc, hlavně nic nikomu na Nový rok nepůjčujte, ani vy, kreditní či bankovní společnosti, protože podle novoročních pravidel nemají lidé povinnost vám to vrátit.

Tak snad ty novoroční zvyky budete opravdu do písmene dodržovat.

Zdroje:

Adam, Adolf. Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. 1997. Vyšehrad.

Becker, Udo. Slovník Symbolů. 2002. Portál.