Článek
O věci se musíte starat, musíte se o ně zajímat, musíte je udržovat, opravovat, musíte je někde skladovat, a hlavně musíte je používat, jinak vám v životě zabírají prostor. A nejen to.
V ruském filmu Ostrov se dostanete do kláštera, kde žije mnich nadaný schopností léčit ostatní a vyhánět zlé duchy. Chodí za ním lidé žádat ho o pomoc, zatímco on svůj život tráví venku na mrazu nebo v začouzené kotelně, kde topí mnichům. Má problémy s vedením kvůli svým osobitým přístupům, jak jinak, jsme v Rusku. Ale i přes to si to s ním vedení kláštera nechce úplně rozházet, protože všichni ví, jaké má schopnosti. Jednoho dne se představený kláštera dostane do problémů a tento mnich mu pomůže. Je s ním v kotelně a říká, musíš se zbavit bot. A on mu na to odpoví, že to jsou ale jediné jeho boty. Následuje scéna, kdy mu boty spálí a dostaví se velká úleva. Byly v nich démoni, byl to přebytečný luxus, dalo se žít i bez nich.
V mnoha věcech, které máte doma nebo které vlastníte a ani se o ně nezajímáte, jsou všelijaké energie. Někdy dobré, často ale dost špatné. Patetická nostalgie po někom, hořké energie někoho, kdo nebyl spokojen sám se sebou a svým životem, nedobré intence výrobce luxusních značek a vztek lidí, kteří museli kvůli obživě dělat práci, kterou nenávidí.
Vzpomeňte na feng-shui, umění harmonického života, kdo se o něj zajímáte tak víte, že tento důvod je často uváděn jako motiv některé věci vyhodit. Nebo máte třeba pozemky či domy, které patřily rodově někomu jinému a jeho potomci vám je závidí a ve skrytu vás za to proklínají. A váš život je těžký jako balvan, vaše bytí bolí, ucházejí se o vás nemoci z vyčerpání nebo se tak nějak cítíte podivně. A někde uvnitř víte, že váš život směřuje úplně někam jinam, než by měl.
V Česku jsou lidé zvyklí vlastnit velké množství věcí, majetků, nemovitostí, pokladů. Odpradávna se tu těžilo zlato, stříbro a další cenné suroviny. Během migrace obyvatel tu často zůstávali právě ti, kteří lpěli na svých majetcích, proto všude tolik tvrzí, hradů, opevnění a zámků, a všeobecný komplex hrabivosti Čechů je známa i jim samotným. Kradení a korupce tu nejsou sprosté slovo, ale mnoho lidí je považuje za úsměvný místní kulturní kolorit.
To vše dohromady svědčí o tom, že Češi mají daleko víc majetku, než je pro ně samotné zdravé, a dostávají se tím do pasti, kdy jsou zahlceni materií a jejich duše nemá žádný prostor. Snaží se to kompenzovat na ostatních a tím, že si namlouvají, že je jejich život v pořádku a že nedělají žádnou chybu, i když opak je pravdou. Vymlouvají se na to, že kdyby přestali hrabat, jiní je svou hrabivostní převálcují. A tak žijí v bludném kruhu, asi jako domácí křečci, kteří se v kleci točí ve svém kolečku.
Většina místních obyvatel ví nebo tuší, že tu něco není v pořádku, že epidemie psychických chorob má nějakou příčinu, ale všichni se bojí přiznat si, jak to tedy vlastně je. Národ se nechce moc množit, prý proto, že mladí nedosáhnou na ceny bydlení, a všichni se zlobí na vysoké ceny potravin.
Problém ve skutečnosti tkví v tom, že toho mají většinou všichni příliš, mají buď zbytečně moc majetku nebo přehnané požadavky. A hlavní příčina české paralýzy spočívá v tom, že se Češi neumí zbavovat věcí a dobrovolně zmenšovat svůj majetek.
Připadá jim to jako sci-fi. Ale ono to vůbec sci-fi není. Kočovně založené národy, které mají schopnost se přemisťovat, migrovat a cestovat po světě, a jsou v tom daleko lepší než Češi, kam patří nejen tradiční kočovná etnika, ale třeba i Poláci nebo Angličani, dobře vědí, že pokud chcete být flexibilní, chcete mít možnost se pohybovat a volně dýchat, musíte si pečlivě zvážit, jaké věci chcete vlastnit, vybrati si ty nejužitečnější s nejlepší energií, a ostatní prodat, rozdat, nechat plavat. Dát zkrátka do oběhu.
A když jsou v oběhu věci, mohou být v oběhu i lidi. V opačném případě se jen všichni zaseknou na jednom místě, a to se právě v Česku děje. Je na vás, jestli se chcete utopit pod horou vlastního majetku a krámů, nebo si ještě něco užít ze života.
Zdroje:
Jayme Barrett. Život podle feng šuej. 2017. Anag.
film ostrov Pavel Lungin 2006.
