Článek
V bitvě u Alésie v roce 52. př. n. l. byla utopena v krvi jedna mocná duchovní tradice: keltské náboženství. Od té doby byla totiž Gálie a Evropa pod nadvládou Říma a později se v souvislosti s tím ocitla pod jhem křesťanského náboženství. Keltové jsou tím původním duchovním pokladem, který Evropa má jako vlastní, a odnikud si jej nepřivezla.
Dochovalo se však o něm jen málo dokladů. Především lidé s dobrou intuicí a citem pro nadpřirozeno budou vědět, o čem je řeč. V duchovní rovině je totiž keltství v Evropě stále přítomné a v Česku je na některých místech téměř všudypřítomné.
Keltská spiritualita: bez potřeby hrotit náboženství a bohy
Keltská rituální nádoba
Paradoxně nejvíce se o keltských zvycích dozvídáme přímo od člověka, který je výrazně pomohl zničil. Od Julia Césara v jeho Zápiscích o válce galské. Cituji z jeho díla:
„V celé Galii jsou ve zvláštní úctě dvě společenské vrstvy, neboť prostý lid stojí jen o málo výše než otroci. Jednou z těchto vrstev jsou druidové, druhou jezdci. První z nich pečují o posvátné záležitosti a mají na starosti oběti, ať už veřejné či soukromé; řídí veškeré náboženské záležitosti. Přichází k nim za vzděláním velké množství mladých lidí a těší se značné úctě. Právě oni totiž rozhodují o všech sporech, ať už veřejných či soukromých; dojde-li ke zločinu či vraždě, nebo vznikne-li spor o dědictví či hranice pozemků, rozhodují právě oni a stanovují také náhrady škod a tresty. Pokud jednotlivec či skupina jejich rozhodnutí neuposlechne, je jim zakázána účast na obětech – což je trest, který je mezi Galy považován za ten nejtěžší. Všichni tito druidové podléhají jednomu nejvyššímu druidovi, který nad nimi vykonává svrchovanou moc. Druidové obvykle nevytahují do války a neplatí daně jako ostatní Galové; jsou osvobozeni od vojenské služby i od všech ostatních povinností. (De Bello Gallico, VI, 13)“
Podle mínění religionistů byli druidové keltským ekvivalentem indických Brahmanů a římských Flamenů. S Brahmany měli druidi společné to, že nejspíš věřili v převtělování. Brahmani odvozovali svou autoritu od narození v určité kastě, zatímco Flameni měli dokonce univerzitu, kam se noví členové mohli dostat jen přes volbu těch stávajících.
V tomto ohledu byli naopak druidové volným společenstvím. Kdokoliv, bez ohledu na to, jestli byl členem královské rodiny, válečníkem, řemeslníkem či zemědělcem, se mohl stát adeptem na dlouhé a namáhavé studium druidského náboženství.
Římské zmínky o druidech se pohybují v širokém pásmu názvosloví. Byli považováni za filozofy, mágy, zpívající básníky a věštce. Diodorus Siculus uvádí, že žádná oběť nemůže být provedena bez pomoci jednoho z těchto „filosofů“.
Proč po Keltech nemáme žádná Svatá písma?
Různé pozdější okultistické nástroje našly svou inspiraci v keltské tradici
Keltové nic posvátného nezaznamenávali. Nemůžeme tak jasně určit užití mnoha rituálních nástojů a předmětů, které se našly v jejich hrobech. A nejspíše tomu tak bylo záměrně. Keltové totiž měli spiritualitu naprosto flexibilní a nikoliv pevně danou.
Evropské povaze opravdu nevyhovují žádná jasně daná direktiva, ať už se nalézají v Bibli či Koránu. Evropská mysl je hravá a svobodná a nerada se spoutává dogmaty. O to je smutnější, že díky Césarově vítězství nad Kelty, pár desítek let před naším letopočtem, se do pohybu spustil mechanismus, který se už nedal zastavit. Po staletí se Evropané nacházeli v područí křesťanských dogmat - myšlenkového systému vyhovujícímu evropské povaze asi jako velké noze malé boty, ze kterých se vymanili až nedávno, někteří z nich v tenatech dogmatismu dlí až doteď.
Náboženství Keltů, to byl les a magično. Samhain - svátek mrtvých, je obdobím, kde zesnulí potkávají živé a naopak. Křesťané ze Samhainu udělali dogmatický svátek Všech svatých, lidově známý jako dušičky, z jehož předvečera vznikl Halloween, což je odkaz na svaté - All Hallows' Eve, předvečer Všech svatých. Svatí v keltském pojetí žádní neexistovali.
Zajímavé je, že křesťanští svatí měli zpravidla krátký a krušný život. Jinak tomu bylo u svatého Patrika - patrona keltského Irska. Ten se podle legendy dožil více než sto dvaceti let. Že by znal tajemství druidského likéru mládí? I to je možné. Experimenty s různými halucinogenními substancemi jsou v keltské době dobře doloženy.
Ukázka náboženského smýšlení Keltů - bůh Cernunnos
Cernunnos je „rohatý bůh“ či „bůh s jelením parožím“. Na kotli z Gundestrupu (viz úvodní foto) je zobrazen v sedě, v pozici připomínající Buddhu; v jedné ruce drží nákrčník a ve druhé hada s beraní hlavou. Jeho hlavu zdobí mohutné paroží a obklopují ho čtyři zvířata.
Jedno z mála vyobrazení keltského boha Cernunna, Sloup převozníků, Paříž
Na Soupu převozníků (Pilier des Nautes) v Paříži, který byl nově nalezen v kryptě pařížské katedrály Notre-Dame, je zachycen též s jelením parožím. Na památce objevené v Remeši vysypává Cernunnos vak plný mincí v přítomnosti jelena a býka.
V Nuits-Saint-Georges ve Francii vystupuje jako trojhlavý, s parožím na hlavě a měšcem na klíně; doprovázejí jej dvě bohyně, z nichž každá nese roh hojnosti. Pod ním lze spatřit strom, býka, psa, zajíce, kance a jelena. Zvláštností tohoto vyobrazení je postava uprostřed. Podle všeho jde o ženu s obnaženým trupem, která má na hlavě věž a zároveň mužský pohlavní orgán, což z ní činí bytost androgynní.
Co tato figura dělá po boku Cernunna a jaká je správná interpretace tohoto boha? Mezi jeho charakteristické rysy patří „buddhovský“ sed, tři hlavy a symbol hojnosti. Tři hlavy skrze ternární symboliku odkazují na věčnost a celistvost – což je v případě památky z Nuits-Saint-Georges ještě umocněno přítomností androgyna, v němž převažují ženské rysy nad mužskými. Značí tak hojnost?
Nejspíše symbolika pochází z předkeltských dob. Může být pravěkým božstvem později převzatým druidy. Bretaňské pověsti nám vyprávějí o svatém Edernovi a jelenovi. Jelen, jehož morální povaha je dvojznačná, může být dobrý i zlý, je častým motivem v artušovských rytířských románech. V různých podobách se nakonec stává bohem čarodějů, který je reinterpretován a stává se oním rohatým, sírou páchnoucím středověkým ďáblem, který předsedal nechvalným sabatům. Takto křesťané nakonec předělali a zredukovali nádherného předkeltského či keltského boha, kterému křesťanská teologie nerozuměla nebo ho potřebovala dostat do nelichotivé pozice.
Takových redukcí mnohovýznamových keltských symbolů jsme v historii mohli zaznamenat hodně.
V podstatě nám keltské náboženství o starověké Evropě říká jedno: nebyla tak snadno zařaditelná, vyhrocená a popsatelná jako dnes. Stále v ní lze najít stopy magična a nadpřirozena. Jen je třeba pro ně mít cit. Druidové zcela nezmizeli. Jen změnili tvář.
Zdroje:
Michel Raoult, Les druides, les societes intiatiques celtiques contemporaines. 1983. Monaco:Editions Rocher.
Stefan Zimmer. Keltové. Mýtus a realita. 2017. Vyšehrad.
Sloup převozníků: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloup_převozníků
Kotlík z gundestrupu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kotlík_z_Gundestrupu
