Masaryk se k prezidentství dostal jako slepý k houslím

Masaryk byl za monarchie poslancem za okrajovou realistickou stranu. Veřejnosti se stal známým až v 80. letech 19. století dvěma věcmi. Jednak vystoupil s kritikou pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského a za druhé se postavil v kontroverzní kauze za Žida Hilsnera, obviněného z vraždy křesťanské dívky. Masaryk v obou případech pouze využil sentiment obyvatelstva, aby se zviditelnil. O jeho křišťálově čistých motivech můžeme s úspěchem pochybovat. V té době a před vypuknutím první světové války nevíme nic o záměru, ve kterém by Masaryk prosazoval českou samostatnost. Naopak, byl důsledným rakouským vlastencem.

Rozhodně nebyl mužem, který by od svého mládí snil o možnostech, jak prospět svým českým krajanům, a o pozici českého vůdce. Naopak se držel svého teplého profesůrského místečka jako švec svého kopyta, dokud mohl. Až dějinné události a politická náhoda postavily Masaryka tam, kde se nakonec objevil.

Ve chvíli, kdy vypukla první světová válka, Masaryk změnil názor na českou státnost, pokud vůbec kdy nějaký měl. Náhle se začal nejprve v akademických kruzích (politické byly ochromeny, zemský sněm zavřený) vyjadřovat, že vítězství Rakouska-Uherska by znamenalo úplné poněmčení Česka a tím jeho zkázu. To neměl ze své hlavy, o něčem takovém snili němečtí obyvatelé českých zemí. Masaryk však nebyl natolik odvážný, aby své nově nabyté myšlenky prosazoval přímo v Čechách, kde byly doménou omladinářů jako byl Rašín, případně mladočechů jako byl Kramář.

Masaryk vzhledem ke své bojácné povaze vsadil na zákulisní intriky. Do svých lstivých záměrů zahrnul i Slovensko, akorát se na to Slováků nějak opomněl zeptat. Ti poté ve společné republice trpěli upozaděním, což prezidenta zakladatele nijak nerozrušovalo. Byla to pravá schíza, protože rakousko-uherská armáda se skládala ze 13% z československých vojáků, kteří byli poslušní rozkazům monarchistického vedení do posledního puntíku.

Chystala se zrada monarchie a Masaryk v ní hrál podstatnou úlohu. Samotní Češi a Slováci měli napomáhat nepřátelským státům Dohody v jejich zpravodajské činnosti doma i v zahraničí. Masarykův nejbližší spolupracovník byl Dr. Edvard Beneš, pozdější následnický prezident.

Pro Masaryka bylo typické hrát hry na všechny strany a zkoušet, kde to vyjde. Morální zásady a principy nejsou něco, co by definovalo Masarykovu životní dráhu a jeho rozhodnutí. Spíše zastával princip kam vítr tam plášť. O to je divnější, že se na něj, když se objeví nějaký morální problém, současní čeští politici tak odvolávají. Že by jen pohled do zrcadla morálního pokrytectví? A Masaryk opravdu pokrytcem byl.

Dal přednost vlastním ambicím před svou rodinou. V klidu a pohodě piklil v zahraničí mimo dosah rakouských úřadů, zatímco jeho starší dcera Alice byla za účast v protirakouském odboji uvězněna. V tu dobu jeho syn Jan naopak bojoval po celou válku v řadách rakousko-uherské armády. Opravdu zvláštní rodinné konstelace!

24. října 1914, tedy tři měsíce po vypuknutí první světové války, se Masaryk v neutrálním Nizozemí v Rotterdamu setkal se skotským slavistou Robertem Williamem Setonem-Watsonem, o kterém věděl, že ho může propojit s britskými vládními kruhy. Požadoval přes něj podporu pro českou samostatnost.

V dubnu 1915 vypracoval Masaryk memorandum Nezávislé Čechy. Najednou změnil názor s tím, že Rakousko-Uhersko bude vždy nestabilní stát právě proto, že je mnohonárodnostní, což byl naprostý opak toho, co tvrdil předtím. Chtěl tak dát Británii najevo, že by v zájmu její bezpečnosti bylo dobré Rakousko-Uhersko rozbít.

První veřejný projev za českou samostatnost Masaryk pronesl v Ženevě (v Čechách si na to netroufal) na svátek Jana Husa 6. července 1915 v době, kdy už bylo jasné, že válka rozhodně nepovede k posílení rakousko-uherských pozic. Poté se přesunul do Londýna. V Paříži byl 14. listopadu 1915 zřízen Český komitét zahraniční. Posléze Národní rada, jejímž vedoucím představitelem se stal Masaryk, i když se jí fyzicky neúčastnil. Masaryk tedy začal sbírat funkce a politické body bez reálné práce, jak známe i u dnešních českých politiků. V Paříži místo něj působil aktivně Slovák Milan Rostislav Štefánik, který byl naturalizovaným francouzským občanem. Neměl to zadarmo, pro francouzskou armádu organizoval meteorologické služby.

V rámci vývoje války a díky propagandě Národní rady se 10. ledna 1917 státy Dohody zavázaly k:

osvobození Italů, Slovanů, Rumunů a Čechoslováků od cizí nadvlády.

Ta poslední zmínka byla protlačena přes francouzskou vládu, zbývalo málo, a už by tam nebyla vůbec. Rozhodně to neznamenalo automaticky českou nezávislost. A jak na to reagovali samotní Češi? Většina českých poslanců zemského sněmu tuto nótu odmítla.

1. srpna 1914 se ve Francii utvořila z tamních Čechů a Slováků rota Nazdar, která byla začleněna do cizinecké legie. Z tohoto důvodu byli později Češi nazýváni legionáři, za války se sami označovali za pouhé dobrovolníky. Rota Nazdar se v podstatě rozpadla ve chvíli, kdy byla v Arrasu nasazena proti Němcům a většina z jejích členů padla za vlast. Zatím nebylo jasné za čí vlast. Nejspíše za Francouze.

Podstatnější událost se odehrála 20. srpna 1914 , kdy ruské velení vydalo souhlas s vytvořením České družiny. Nejdříve to byli ruští občané české a slovenské národnosti a pak i ostatní. Vysazovali je v rakousko-uherských uniformách za frontovou linii, aby škodili Rakušákům. Car Mikuláš II. v roce 1916 vyslovil souhlas s budováním československé armády v Rusku. Nakonec k tomu v tak velké míře nedošlo.

Vstup do legií byl však problematický, mezinárodní právo nedává zajatcům, kteří bojují proti vlastnímu státu, status válečných zajatců. Pokud padli do zajetí, byli bez milosti popraveni za velezradu. Masaryk tak ošklivě manipuloval krajany, kteří pro něj riskovali krk, hrál vabank s jejich životy, zatímco on si v klidu v exilu popíjel Châteauneuf-du-Pape.

Ruské válečné nadšení brzy v roce 1914 vyprchalo. Konaly se stávky a hladové bouře všude po celém území Ruska. Car v roce 1917 abdikoval. V prozatímní ustanovené vládě byli dělníci a revoluční orgány. Jednalo se o dvojvládí, které Rusko vrhlo do chaosu. A tady už čekal Masaryk, který spoléhal na to, že nová vláda přestane vytvoření československých legií obstruovat. Nová vláda k tomu opravdu při osobním jednání Masaryka v Rusku dala souhlas.

Došlo však k absurdní situaci, Lenin jako tehdejší instrumentální německý agent měl za úkol zastavit válku proti Německu, a tak organizoval spolu s německou tajnou službou fiktivní spřátelení ruských a německých vojáků na frontě. Zatímco se ministr války Kerenskij zoufale snažil o to, dát armádu a její palebnou sílu dohromady. A tak v bitvě u Zborova, kdy došlo k úspěšnému prolomení fronty, bojovali čeští legionáři proti Čechům z rakousko-uherské armády, zatímco ruské jednotky z boje na základě Leninova pokynu utekly. Nakonec v Rusku převládli bolševici a ti měli úplně jiné plány než se zabývat českými zájmy.

Říjnová revoluce proběhla v Petrohradě téměř pokojně a jen v Moskvě došlo k boji, zrovna když tam byl Masaryk. Nová ruská vláda vydala dekret o míru bez anexí a kontribucí, což šlo přímo proti Masarykově zájmu odtrhnout se od Rakouska-Uherska. A nejen to, vláda uzavřela s Německem mír a zavázala se mu vydat všechny zajatce. Pro legionáře začalo být v Rusku zatraceně horko. Masaryk utekl do USA. Dosáhl nakonec toho, že československá armáda v Rusku byla prohlášena za součást armády francouzské. Čeští vojáci měli být expedováni do Vladivostoku a odtud na francouzské území. Takto se dostalo do Francie jen pár jednotek. Větší část se ocitla v přímém konfliktu s Rusy a stala se účastníkem ruské občanské války.

Domácí odbojové ústředí se nazývalo Tajný výbor Mafie. Zakládající členové byli Šámal, Beneš, Scheiner, Kramář a Rašín. Cílem bylo podporovat Masaryka, který se v té době samozvaně postavil do role představitele Čechů v zahraničí, a dodávat mu informace o domácím dění. Masaryk využil toho, že musel před případnou perzekucí utéct, a hodlal jednat jako hlavní představitel opozice v zahraničí. Kramář by tehdy rád viděl ruského cara na českém trůně, ale nakonec k tomu díky prozápadní orientaci ostatních členů nedošlo. Členové mafie byli v roce 1915 zatčeni kromě Beneše, který utekl do Švýcarska, a Šámala, který zůstal na svobodě. Naštěstí pro ně mezitím zemřel císař a nestihl rozsudek smrti nad členy mafie potvrdit. Jinak by se český sen rozplynul jako pára nad hrncem.

Masaryk na počátku roku 1918 pochopil, že žádat cizí mocnosti o autonomii by se mu nevyplatilo, protože stejně tak by se mohli zachovat Němci na českém území a on jim žádné území přiznat nechtěl, i když byly Sudety poměrně ekonomicky silné a téměř stoprocentně německé. Tento mentální „odsun“ Němců z české historické paměti a z jejich role v tehdejším dění bude poté stát Čechy hodně pověsti při doslovném odsunu Němců po druhé světové válce. Masaryk se obrátil přes své kontakty na amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a žádal jej o potvrzení úplné samostatnosti Československa.

Do kapsy Masarykovi hrály dohodové mocnosti, které pochopily, že separátní mír s Rakouskem-Uherskem neuzavřou, protože se nezbaví své vazby na Německo. Monarchie se začala samospádem rozpadat. Masaryk začal leštit kliky v Bílém domě, kam se dostal díky krajanským českým a slovenským spolkům. Přesto se však opětovně ukázala Masarykova povaha v plném lesku či spíše bídě. Slovenské spolky svou podporu Masarykovi podmiňovaly požadavkem plné slovenské autonomie, což jim neváhal slíbit, a poté na ni úplně zapomněl. Díky své lsti vůči Slovákům se dostal Masaryk do Bílého domu, kam ho doporučily také slovenské spolky.

Francie na tlak USA uznala Československou národní radu jakožto představitele de facto neexistujícího československého státu. Mezitím navrhl rakouský císař Karel, aby vzniknul spolkový stát - český, německý, polský a jihoslovanský. Američané, kteří již hráli ve válce svou roli, řešení na základě Masarykových zmatených manipulací odmítli. Zde vidíme, že Masaryk znovu brání konstruktivnímu řešení národnostní situace kvůli svým vlastním mrzkým osobním ambicím. Američané naopak potvrdili deklaraci o vzniku samostatného československého státu. Karel tomu nadále nebránil, dokonce souhlasil, aby delegace českých politiků z exilu přijela do Švýcarska a jednala o samostatném československém státu, a to se monarchii stalo osudným.

Rakousko-Uhersko vypovědělo smlouvu s Německem a v Praze okamžitě propukly demonstrace. Demonstranti odstraňovali rakouské státní znaky. Armáda nezasáhla a veškerá moc přešla do rukou Národního výboru, což se stalo i v jiných českých městech. Díky propagandě ze zahraničí a příslibům svým někdejším kolegům, které nehodlal Masaryk naplnit, byl rozhodnutím Revolučního národního shromáždění 14. listopadu 1918 zvolen prezidentem. Jak víme, Češi dají na zahraniční propagandu hodně, a Masaryk neváhal využít svého zahraničního angažmá, aby se postavil do role spasitele Čechů, kterou mu předtím posvětili Francouzi, Britové a Američané.

Pro své vlastní účely byl hodně obětavý. Neváhal totiž obětovat kohokoliv a cokoliv pro své záměry. Na své bývalé kolegy jako byl Karel Kramář či legionáře, kteří riskovali pro novou republiku krk, postupně jakoby zapomněl a jel si dál svou linii, kterou tak miloval. Být zákulisním hráčem. Na ovlivňování české politiky si zřídil fond na Pražském hradě a pod několika desítkami pseudonymů napadal v tehdejších médiích své oponenty. Opravdu opovrženíhodná existence.

Masaryk zároveň rozbil českou kýčovitou pohádku o hodném monarchovi, na kterou doteď navazuje česká monarchistická strana a mnozí snílci. Bylo to dobře nebo špatně? Myslím, že to bylo dobře, ale zároveň, že účel nesvětí prostředky. V jeho případě se nejednalo ani o bohulibý účel ani o chvályhodné prostředky.

Brzy má být otevřen Masarykův dopis, který ještě nikdo nečetl. Doufám, že se tam přizná k tomu, jak se stal prezidentem. Že mu šlo jen a jen o jeho osobní zviditelnění, až v poslední řadě o české zájmy. Věřit však něčemu takovému by bylo stejně naivní dnes jako mu svěřit svou důvěru tehdy. Masaryk totiž svým krajanům odkázal daleko více problémů než jim jich vyřešil. Čeká nás v jeho dosud tajných řádcích návod z kaše, kterou nám tu uvařil? A co myslíte, že se dozvíme z Masarykova tajného dopisu? Zřejmě nic podstatného anebo to, že měl moc rád houby s octem.

A co se tak nějak dá celkově o Masarykovi říct? Tomáš Garrigue Masaryk, nezamýšlený prezident, který měl zahraniční tlačenku. Takže to byl člověk, který do Čech přinesl legendu, že vše v Česku musí nakonec rozhodnout cizinci. S trochou nadsázky se tak vlastně dá říct, že Masaryk vzal Česku vlastní dynamiku a pasoval ho do role, kdy bez rozhodování zahraničních mocností nemůže existovat. Což se později projevilo právě na Mnichovské konferenci v roce 1938 a na komunistickém puči v roce 1948.

Doslov:

Na pohřeb svého přítele Rostislava Štefánika, který z něj udělal tatíčka Masaryka tím, že jej oslovoval „otecko“ a zažilo se to, Masaryk vůbec nedorazil. Takový byl ten náš otecko.

Zdroje:

Alain Soubigou. Tomáš Garrique Masaryk. 2004. Paseka.

Vladimír Liška. Tomáš Garrigue Masaryk: známý i neznámý. 2017. XYZ

Tomáš Masaryk. Česká otázka. Praha. 1895.

Tomáš Masaryk. Naše nynější krize. Praha. 1895.