Článek
Okolností vedoucí k Mnichovu
Československo bylo v době svého vzniku prezentováno jako národní stát. Nic nebylo vzdáleno dál od pravdy. Češi dokonce nebyli jeho převažující většinou, i když tvořili jeho výraznou část. Nejvíce po nich bylo Slováků, Němců, Maďarů, a Ukrajinců (Rusínů). Tyto takzvané menšiny měly opravdu minimální možnost se projevit. Československo po vojenské intervenci v roce 1920 Maďarům uzmulo část státu. Polsku bylo vzato území na Hlučínsku.
Československo bylo oproti svým národním prohlášením opakem toho, na co si hrálo. Mělo sice parlamentní demokracii a prezidenta, ale ve skutečnosti všechny zásadní rozhodnutí zemi vykonával hrad. Tím byl míněn Masaryk a jeho kolega Edvard Beneš. V době, kdy nastala světová hospodářská krize, se v pohraničí zhroutila ekonomika. Byly tam převážně německé podniky, které ale náhle neměly kam vyvážet. Hrad tyto regiony okázale ignoroval.
Řada Němců žijících v Sudetech se logicky po roce 1933 začala ohlížet po Hitlerovi, který dokázal Německo díky zbrojení a investicím do infrastruktury postavit na nohy. Kupodivu dostal na nohy i Československo. Právě od roku 1934 nastává ekonomický obrat související se zbrojením proti Hitlerovi a Československo se znovu zvedá ode dna. Ne tak jeho národnostní menšiny. Ty jsou pokud možno drženy hodně zkrátka. A přesně v této atmosféře nastávají vhodné podmínky k Mnichovu.
Mezinárodní smlouvy o ochraně Československa
Český stát měl smlouvu pouze s Francouzi, nikolivě s Brity. Beneš chytrácky spoléhal na to, že Britové se později v případě ohrožení přidají. A vzhledem k tomu, že si ujížděl na tom, jaký je stratég, uzavřel smlouvu i se Sověty, která by ale platila jen když pomůže Francie. Tímto způsobem se snažil vyhnout bolševizaci země, a stejně tak nechali Češi narozdíl od svých sousedů po celou dobu první republiky, růst KSČ. Mysleli si totiž, že ji tak budou moci lépe kontrolovat. Jak to dopadlo, víme.
Vlastní ochrana Československa
I když český stát po vzoru Maginetovy linie ve Francii v 30. letech začal budovat masivní opevnění v pohraničí, nebylo mu to nic platné. Každý průměrně vzdělaný voják musí vědět, že pasivní obrana není na věčnost a může zastrašit nepřítele jen minimálně. Navíc při celostátní mobilizaci vstoupilo do armády jen 50% místních Němců, ostatní se stali pátou kolonou. Česko nemělo problém jen s Němci, jak se často mylně vykládá. Jejich nepřáteli se stali i Poláci a Maďaři, které Češi původně okradli o území. Ocitli se tak v kleštích, kdy měli ze všech stran země nepřátele.
Proč by měli Česko Francouzi a Britové chránit?
Francouzi si předtím nechali sami sebrat Němci Porýní. Bylo tedy logické, že když nebránili sami sebe, těžko budou bránit někoho cizího. Původně Hitler po britském premiérovi Chamberlainovi požadoval Sudety. Jen oblasti s více než 50% německého obyvatelstva. S Čechy se o tom vůbec nebavil. Chamberlain a francouzský premiér Daladiér v tom neviděli žádný problém. A nikdo by se jim neměl divit. Proč? Protože těch 3 miliónů Němců nechtělo žít v Československu a nikdo by jim to nemohl vyčítat. A kvůli tomu, že tito lidé nechtějí žít pod českým státem by měli bojovat francouzští a briští vojáci? Za co? Za halucinogenní českou myšlenku o národním státu, který de facto neexistoval? To pochopitelně nedávalo smysl a tak Chamberlain Hitlerovi Československo vydal na pospas.
Samozřejmě to musela potvrdit i česká strana, což Beneš odmítal. Nakonec na něj uprostřed noci ve 2. hodiny zatlačili francouzský a britský vyslanec, s tím, že pokud tak neučiní, bude to bráno jakože Československo začalo válku a nikdo jej bránit nebude. Beneš byl chytrák a tak, i když by to měl potvrdit parlament, schválně jej nesvolal, a proto se sudetsko-německé řešení nedostalo ani do sbírky zákonů a Beneš mohl zpětně hlásit, že má právo sudetské Němce po druhé světové válce jako zrádce vyhnat. Vždyť se vlastně nic nestalo.
Mnichovská konference
Česká delegace musela v době konference čekat na chodbě. A vše bylo hlavně otázkou jednání mezi Francouzi, Brity, Italy a Němci. Hitlerova strana přišla s velkými požadavky, ze kterých musela trochu slevit, ale nakonec to dopadlo, jak dopadlo především proto, jak jsem napsala výše. Československo vzniklo díky Versailleské smlouvě a je logické, že i tak mohlo zaniknout, lusknutím prstu mocností. Byl to neživotaschopný projekt, a to díky samotné proradné české povaze, kdy Češi záměrně šikanovali národy, kterým neopravněně v první republice vládli. Už jen jejich povýšené pojetí Čechoslováků. Nikdo takový neexistoval. Slováci nikdy nebyli součástí českého státu a Masaryk je tam dostal jen díky zradě slovenských spolků.
Zkusili si to, nevyšlo to, tak měli, jak se říká stáhnout ocas a nechat to být. Nestalo se tak a Češi dál chytrizovali, není pak divu, že se stali nedobrovolnou ekonomickou páteří Třetí říše.
Když totiž někdo chce moc, nemá pak často nic.
Zdroje.
David Faber. Mnichov: Krize appeasementu 1938. 2015. Bourdon.
J.S. Hájek. Mnichov. 1958. SNPL.
