Článek
Bohužel sociální inteligence současných českých médií se podle účinků, jaké jejich působení má na lidi, pohybuje na úrovni podprůměru až bohapusté tragédie. Média chrlí hromady nesmyslů, jsou koncipována tak, aby přitahovala pozornost tendenčními řečmi, které mají od rozumné reality daleko, a komentářů, nad kterými zůstává rozum stát a jejich přínos pro atmosféru a náladu ve společnosti je více než sporný.
Kritizují se věci, které jsou prospěšné nebo mají potenciál něčím společnost obohatit, protože z nich totiž „teče krev“, a nekritizují se věci, které by kritiku potřebovaly, protože jsou tak jako tak už mrtvé a žádná energie na získání v nich není, a tak se nechávají vyhnít a válí se v prostoru jako mršina na vozovce. Veřejný diskurz na internetu vedený mediálními uživateli, kteří jsou součástí médií, chrlí jako hnojomet, za který by se nestyděl ani Miloš, zasunutou špínu do prostoru jako protržená žumpa a sociální uvědomění je vnímáno jako stigma.
Vyjádřit názoru na to, že je vhodné a ekonomické sdílení věcí je věc, které se média vyhýbají jako čert kříži, a ve veřejnoprávních médiích vidíme podporu lidí, kteří mají potenciál neurazit, ale ani nenadchnou. Kteří sice nevytvářejí strach u většinové populace, zato nahánějí husí kůže těm, kteří jsou schopni sociálně předvídat.
Média náladu ve společnosti nevytvářejí, ale předávají, bohužel česká média si dávají záležet, aby si z té atmosféry, která aktuálně je, ukousla co největší a nejšťavnatější soustíčko a to, co je opravdu pěkné a zajímavé si nechala pro sebe, zato poctivě a řádně zveličila to, co nestojí ani za zmínku.
Novináři chtějí mít veget. A nejen oni. Veget tu chce mít v podstatě kdekdo a nejlepší cesta, jak toho dosáhnout, se takovým osobám jeví sociální ignorace všeho a všech, co by mohlo takový slunný veget narušit. Například zájem o věci veřejné nebo nedej bože sociální otázky komplexní úrovně. Sociálně demokratické spektrum názorů bylo zasunuto pod koberec i v politice, protože starat se o sociální otázky, to je nejkratší cesta, jak přijít o svůj dokonalý klídek. A to se tu nikomu nechce. Ani slyšet. Všichni si chtějí vegetit a u toho se krmit negativní pránou, aby měli výmluvu a důvod, proč se o nic jiného nestarat, když je přece tak zle. A hromadné sdělovací prostředky ji, takovou krmi jako tklivou neutěšenost, ochotně přihrávají a jdou čtenářstvu na ruku, aby se zase jednou mohlo chlubit tím, že se cítí podvedeně, okradeně, vystrašeně a pod psa.
Sociální inteligence je něco, co se do tohoto schématu nevejde, ba je to přímo nežádoucí, protože by se taky mohlo zjistit, že sociální inteligence je tu na bodu mrazu, že budovat rozumné společenské kontakty a funkční a přínosné vztahy je nad možnosti středoevropského společenství zvaného Česká republika.
Lidé, kteří sociální inteligencí „trpí“, mají možnost toho buď zneužívat, protože kompenzovat druhým jejich sociální nedostatečnost se setsakramensky nevyplatí, nebo se cítit ještě hůř než ostatní.
Ale abyste věděli, prokoukla jsem vás. Čím víc si někdo hraje na mudrce, který rozumí lidem, tím míň mu věřím. A česká média jsou v tomto přímo přeborníky. Mají jediné štěstí, že v zahraničí na tom často nejsou o moc lépe. A tam, kde jsou, si zpravidla s místním prostředím nemají co říci.
Kdo by taky chtěl být pořád za ošklivé káčátko.
