Článek
Pisatelka Lea Hniličková píše o seniorce, která se rozhodne znovu začít ve Španělsku. Jako „chudá“ česká důchodkyně zde koupí dům a začíná odznova. Jak tklivý příběh. Ovšem něco takového by dříve bylo nemyslitelné. Od starých lidí jsem vždy slyšela úplně jiné příběhy. Povídání o tom, že lidé neměli co jíst a kde bydlet.
Dřívější důchodci žili poněkud jinak. Je pravda, že měli své domečky či bytečky, ale když byli staří, tak se moc daleko nedostali. Maximálně na svou zahrádku nebo nákup. Dnešní senioři se baví tím, že jezdí do exotických destinací, nakupují drahé produkty a nemovitosti a smějí se dalším generacím a jejich snaze si našetřit na byť jen maličký byt. Ten se se současnou developerskou nenasyceností stal pro řadu mladých lidí nedostižným cílem. Zvlášť, když vám na něj banka nepůjčí v případě, že máte v práci smlouvu na dobu určitou či rovnou v rámci schwarz systému podnikáte pro svého zaměstnavatele. Oba případy tvoří poměrně velkou část současného pracovního trhu.
Dnešní generace důchodců dostala ze systému vše, co potřebovala, a ani se na to moc nenadřela. Když byli dnešní důchodci v mladém reproduktivním věku (v osmdesátých letech minulého století a dříve) a měli děti, zřídkakdy se pro ně nenašel byt či hezký domeček skoro za hubičku. Stačilo, že spláceli nemovitost ze svého platu, o který nemuseli mít žádné obavy, že přijdou. Komunistické podniky tu byly 40 let, a to je dost času na to se ukotvit v pocitu trvalého bezpečí a pohodě.
Proto jsou dnešní důchodci až moc v pohodě. Říkám až moc, protože to je pravda. Místo jejich drahých dovolených kdesi na Tenerife by se mohli věnovat více druhým lidem, této společnosti totiž sami hodně dluží. Měli celý život pohodičku, tabáček, zatímco současná mladá generace čelí velké nejistotě a chmurné budoucnosti, kdy může být snadno v pracovním procesu nahrazena nějakým robotem. To, když přišli na scénu první počítače v Československu v 80. letech, byl to svátek, zpracovávaly některá data a byly tady tak trošku navíc. Nikoho to nezneklidnilo, dnešní doba je posetá hrozbami války a strachem z robotů. Dnešní důchodci se mohli akorát tak obávat o to, aby si v pátek stihli zavlažit zahrádku, kterou dostali od ROH.
Trend bohatých důchodců není patrný jen v Česku. Je to celosvětová záležitost. Jsou to skupiny lidí o kterých se říká, že odmítají stárnout a mohou si to finančně dovolit. Kupují si drahé krémy, podstupují plastické operace, jsou zkušení v použití elektroniky a současných moderních technologií a nic jim nechybí. Jen ta životní vzpruha a dobrodružství, které vyžadují od dnešní mladé generace. Čekají, že je budou mladí bavit a hlavně, že co nejdříve vypadnou z rodinného hnízda.
Česká republika patří mezi málo zemí v Evropě, kde jsou rodiny rády, že jejich příslušníci odejdou z rodinného domu. A proč? Aby měli senioři ještě více času a zábavy pro sebe. Co když by mladí chtěli třeba pohlídat děti? To by se svět zbořil. Tak to alespoň vnímá řada důchodců.
A proto dnes existují zábavné programy a přednášky jen pro důchodce. Tematické dovolené pro seniory, kde je chodí bavit známí herci. Co bylo dříve neslýchané, se dnes stalo standardem. Zrodila se generace hedonistických důchodců, kteří si chtějí život jen užívat a nestarat se o to, co bude s dalšími generacemi. Ty už na růžích ustláno nemají, otcové a matky současných seniorů totiž zažili obě světové války a tak své ratolesti patřičně rozmazlili a dali si záležet, aby nepoznali bídu jako oni. To dnešní důchodci se se svými ratolestmi podle strategie české bytové politiky vypadni co nejdřív z rodinného hnízda rozhodně nemazlí.
Myslím, že by si současní důchodci měli sáhnout do svědomí. Po smrti je totiž tohle všechno bude strašit. Co po smrti, umírat s myšlenkou, že na všechny kašlete taky může znamenat, že všichni kolem taky kašlou na vás.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/od-balkanu-ke-svedsku-mladi-cesi-se-stehuji-od-rodicu-cim-dal-drive-119919
https://www.advisor.ca/practice/planning-and-advice/seniors-are-richer-than-youd-think-says-study/
Leo Hniličková. Seniorka jeden na jih. 2024. Motto.
