Článek
Emoční inteligence, koncept
Emoční inteligence je určitá schopnost, která přesahuje možnosti matematického řešení. Značí se zkratkou EQ. Netřeba zdůrazňovat, že emoční inteligence je spíše o lidech než o číslech. Je to dovednost, která svému nositeli umožňuje nacítit se na druhé. Zjistit, co chtějí, co by jim udělalo radost, vědět, jak je potěšit a utěšit.
Koncept emoční inteligence již byl v zahraničí přítomen poměrně dlouhou dobu. V Česku jej nejvíce zpropagovala kniha Daniela Golemana s titulem Emoční inteligence.
Omyl 1: Méně chytří jsou sociálně zdatnější
K tomuto chybnému přesvědčení bohužel přispěla i samotná Golemanova kniha. Již v úvodu totiž popisuje řidiče autobusu, který sice nemá žádné vzdělání, ale umí potěšit své zákazníky. Zatímco jako příklad vzdělaného člověka uvádí někoho s vysokým IQ, který však využil svou inteligenci k tomu, aby zavraždil. Takováto srovnávání nikdy nevyjdou úplně fér a jsou navíc hodně zkreslená.
Ano, člověk se základním vzděláním může mít vysoké EQ, ale to, že má někdo vysoké IQ a je vzdělaný rozhodně nevypovídá o jeho EQ a už vůbec ne o tom, že by měl mít menší emoční inteligenci než ti ostatní.
Rovněž různé novinové články a reportáže se snaží vzbudit dojem, že mít vysoké IQ znamená mít nízké EQ a opačně. Tak, jak jsem četla například v článku Pavly Matějů Mají „blbci“ snazší život?, kde se dokonce psycholog snaží zastávat nesmyslu, že hloupější lidé mají snazší život než ti chytřejší. Kde by byli ti méně chytří bez společnosti, kterou vymysleli ti chytřejší? Nad tím se pan psycholog zjevně zamyslet neumí nebo rovnou nechce.
Omyl 2: Ti chytřejší se v této společnosti hůře prosadí
Tím se dostávám k tomu, kdo má lepší možnosti. Jestli lidé průměrně inteligentní nebo lidé nadprůměrně inteligentní. Zdánlivě to vypadá, jako by postavička Hujera z Marečku, podejte mi pero!, která se podlézá celému učitelskému sboru a proslula hláškou o hruštičkách ze zahrádky, mezi lidmi slavila prim. Na první pohled možná, ale když se nad tím podrobněji zamyslíte zjistíte, že takoví lidé, kteří druhým podlézají, moc emoční inteligence nepobrali.
A proč? Protože, když každému vyhovíte a jste takové to želé, které nemá žádný názor, abyste nikoho neurazili, tak je to pravý opak emoční inteligence. Člověk s vysokou mírou empatie se naopak umí nacítit na druhého a co si budeme povídat, v některých případech je lepší s někým nesouladit, protože jinak se na vás nalepí a drží se vás jako kanagon. Lidé s touto strategií typu nemám názor, vyhovím všem, jsou takové polétavice jako vlaštovky z papíru a nikdo je nakonec nemá moc v lásce. Nenabízejí totiž společnosti žádná řešení, jen čekají, že z někoho jiného vypadnou, a to není moc hezké. Jsou totiž ve svých rozhodnutích plně závislí na druhých a na tom, co ti druzí udělají a jak se rozhodnou. A hlavně plýtvají emocemi na všechny strany místo toho, aby si je schovali pro ty nejbližší, kteří je potřebují a kteří je také mohou opětovat.
Chytrý člověk totiž umí jistý emoční management, který člověk inteligence průměrné zkrátka nezvládá a musí se chytat každého emočního stébla jako tonoucí.
Omyl 3: Lidé s vyšší inteligencí mají sklon ke splínům a sociální izolovanosti
Není pravda, že lidé s vysokou inteligencí mají větší sklon k depresím. K depresím mívají sklon podle statistiky lidé s vysokou inteligencí, kteří si tuto inteligenci nechali změřit, což je faktor korelující s tím, že mají větší sklon se svou inteligencí zabývat, což je zase faktor korelující s větším rizikem vzniku deprese. K depresím mají tedy větší sklon lidé s vysokou inteligencí, kteří si svou inteligenci nechali změřit, a nikoli lidé s vysokou inteligencí. Jinými slovy, pokud bychom vzali soubor lidí s vysokou inteligencí, kteří si svou inteligenci nikdy změřit nenechali, s největší pravděpodobností by tito lidé vykazovali menší sklon k depresím než běžná populace.
Omyl 4: Lidem s vysokou inteligencí brání jejich inteligence ve šťastném životě mezi lidmi
Lidé s vysokou inteligencí mívají problém fungovat mezi ostatními lidmi. Uvádí se pro to jako důvod právě jejich vysoká inteligence, která prý nijak nesouvisí s emoční inteligencí. To je ale omyl, kterým obyčejně společnost přikrášluje svou průměrnost. Lidé chtějí věřit, že jejich společnost je přece v pořádku a považují průměrné sociální prostředí za nějaké měřítko správnosti nebo normality.
Vysoce inteligentní lidé ale jsou často schopni díky své inteligenci fungovat velice efektivně i společensky, vytvářet příznivější emoční prostředí a naopak nejsou ochotni snižovat se ke strategiím fungování, které jsou běžné pro lidi s průměrnou inteligencí. O takových strategiích totiž ti inteligentnější lidé dopředu vědí, že se jedná o strategie v principu dysfunkční. Jedná se například o různé formy lhaní, pomlouvání, kradení sociální pozornosti, přehlížení problémů, přílišné nadržování někomu na základě emocí a podobné strategie, které patří spíše do sféry lidí s průměrnou inteligencí, kteří si neumí vyvodit předem důsledky takového chování pro sebe sama.
Lidé s vysokou inteligencí mají pak často tendenci vyhýbat se společnosti, která je podle jejich měřítek dysfunkční. Z toho vyplývá, že se spíše průměrné společnosti nedaří bodovat u mnoha vysoce inteligentních lidí a ne naopak. Takoví inteligentní lidé dokonce raději obětují své pohodlí a úspěch, než aby museli trávit čas v tak nepříjemném prostředí, jako pro ně může být kontakt s běžnými lidmi. Kolik za to sama společnost platí, si asi umíte představit, pokud jste nadprůměrně inteligentní.
Pokud nadprůměrně inteligentní nejste, zůstaňte radši u pocitu, že je s vámi vše v pořádku. Bude to tak nakonec pro všechny nejlepší.
Omyl 5: Emoční inteligence je zadarmo
Tím se dostávám k dalšímu důležitému bodu. Emoce nejsou zadarmo a dokážou člověka hodně vyčerpat. Můžete si to snadno ověřit na sobě, když za sebou máte nějaký silný emoční zážitek, třeba jste složili zkoušku, vyznali lásku a tak podobně. Brzy poté se cítíte vyčerpaní a potřebujete se zase dobít. Co člověk vydá, tak prostě potřebuje dostat i zpět. A tak není pravda, že úsměv je zadarmo nebo být milý k druhým je snadné. Zkuste to, když nedostanete úsměv zpět a dočkáte se jen nějakého podivného šklebu. To vám hned zkazí náladu.
Emočně inteligentní člověk, který navíc oplývá i kombinatorikou a prostorovou inteligencí a předvídavostí, si jednoduše dá všech pět dohromady a naučí se se svými emočními zdroji pracovat tak, jako se vším jiným. Emoce jsou energie, stejně jako benzín nebo čokoládová tyčinka.
A nic z toho není zadarmo.
Zdroje:
Daniel Goleman. Emoční inteligence. 2011. Metafora.
Pavla Matějů. Onadnes. Článek Mají „blbci“ snazší život? Z hlediska intelektu je průměr fajn, líčí psycholog. Datum vydání: 25.1. 2025.
