Jak Adolf Hitler zmanipuloval německý národ

Je to zvláštní, ale tehdejší německá státní police Gestapo měla pouze několik desítek tisíc příslušníků na celou zemi. Měla však síť několika sta tisíc přisluhovačů, důvěrníků a konfidentů. V podstatě se dá říci, že s ní spolupracovalo celé Německo. Co se týče počtu katolíků, těch bylo v té době v Německu 32 miliónů. Když počítal ty katolíky, kteří odmítli vojenskou službu ve Wehrmachtu z důvodu svědomí, dospěl katolický výzkumník Gordon Zahn k překvapivému závěru. Pouze dva jeho souvěrci odmítli nastoupit vojenskou službu z důvodu svědomí. Jen dva a jak víme, tak Němci jsou v záznamech velmi pečliví. To vše vyvolává vážné otázníky. Buď byl Adolf Hitler, původem neúspěšný malíř, skutečný mistr magie, který ovládal taková temná kouzla, že zastřel mysl milionů tehdejších vzdělaných Němců, nebo musí za jeho rozhodnutí přijmout zodpovědnost i běžní Němci. Je to buď jedno nebo druhé. Nic mezitím.

Obdoba takového malého diktátora, jehož manipulace s lidmi vedla k méně tragickým výsledkům, ale přesto k masové vraždě, byl neúspěšný americký hippísák Charles Manson. Ještě donedávna seděl v americké věznici za vraždy, které nespáchal. Byli to totiž jeho příznivci, ženy, které vtrhly na jeho pokyn do vily polského režiséra Romana Polanského, který naštěstí nebyl v té době přítomen. Tehdy zabily zfanatizované příslušnice kultu bez milosti všechny, na které narazily.

Charles Manson byl souzen jako původce těchto vražd. Přitom si sám nemusel vůbec špinit ruce od krve. V podobné situaci vidí většina lidí právě Adolfa Hitlera. Jako někoho, kdo zmanipuloval milióny Němců jako mávnutím kouzelného proutku. Jak to bylo vůbec možné?

Adolf Hitler nevycházel při manipulaci německé veřejnosti sám ze sebe. Rozhodně ho nemůžeme popsat jako nějakého černého mága. S kouzly si hrál spíše jeho společník Heinrich Himmler. Samotný Hitler se mnohokrát vyjádřil, že na takové blbosti jako Himmler rozhodně nevěří. Nemůžeme tedy svádět Hitlerův magnetismus, se kterým uváděl davy do transu, na nějaké okultní síly, byť některé nacistické symboly byly s nimi spojeny.

Základní ideologický nástroj Adolfa Hitlera tkvěl v samotné německé kultuře. Paradoxně právě německá vzdělanost byla příčinou toho, že se ti kultivovaní Němci dali zmanipulovat. Hitler miloval Wágnerovy opery plné germánských eposů a germánských bohů a lidských tragédií. Zbožňoval německé filozofy jako Fridricha Nietzscheho, Arthura Schopenhauera a Martina Heideggera. Právě tito filozofové kladli důraz na ideu nadčlověka, a zde nacházíme již tu německou nadřazenost, kterou zapracovali nacističtí propagandisté do své ideologie již koncem 19. století. Právě německá filozofie umožnila nahlížet na ostatní národy jako na podřadné elementy vůči německému živlu.

Adolf Hitler však potřeboval pro svou originální volební kampaň, kdy jako první oblétal celé Německo svým oblíbeným letounem, velké peníze. A ty mohl dostat jen od velkých průmyslníků. Ti se obávali nebezpečí komunismu i dělnických bouří, a tak dali na Hitlerovy sliby na téma, že ochrání jejich zájmy. Částečně tomu tak bylo, protože v průběhu války německá vláda vydávala dluhopisy, které by v případě úspěchu byly proplaceny ve velkých částkách a řada průmyslníků se za nacistů měla velmi dobře. Není s podivem, že do deseti let po ukončení války se Německo dostalo z trosek na ekonomické výsluní, kdy dohnalo výkon Británie. Adolf Hitler tak vlastně posmrtně splnil své slovo.

Lekcí z této hrůzné a obludné války snad může být, že peníze opravdu smrdí, když jsou použity za nesprávným účelem a že není jedno, kdo v ekonomice vydělává a na čem. Řada německých firem, které jsou dodnes kapitány německého průmyslu, si mastila kapsy na ohyzdném kšeftu s koncentračními tábory. Ať už jako dodavatelé či jako odběratelé zboží, které se v táborech pomocí otrocké práce vyrábělo.

Hitler sice vsadil na antisemitismus, ale on sám jej nevytvořil. V německém národě již byl dosti hojný a řada lidí záviděla Židům lepší společenské postavení, kterého si jaksepatří užívali. Mnoho Židů, rozhodně číselně disproporčně oproti ostatním Němcům, bylo právníky, lékaři či průmyslníky nebo divadelními řediteli. Ostatně podobné rozložení panovalo i v tehdejším Československu.

Hitler mohl vsadit na obyčejnou lidskou zášť, žárlivost a nenávist. Antihodnoty, které řada lidí vyznává dodnes. Tyto emoce je třeba mít vyřešeny a diskutovat o nich s neúprosnou otevřeností na veřejnosti nebo se stane něco hrozného, podobného jako tehdy v nacistickém Německu, kde se ze zdánlivě usměvavých a hodných lidí vyklubaly obludy, které likvidovaly, na co sáhly.

Hitler se mohl snadno odvolat na německou identitu, která však na druhou stranou byla kompletní fikcí. Tak třeba Berlín či velká část pozdějšího východního Německa byla obývána skupinami lidí, které bychom mohli popsat jako potomky Slovanů, rozhodně ne Germánů. Celá ta maškaráda o germánské identitě Němců byla postavená na vodě. Dokonce i Bavoři jsou vlastně potomci asi Keltů pocházejících z Čech. Slovo Bavor znamená někdo, kdo utekl z Čech.

Ironií toho všeho bylo, že oproti dnešnímu multikulturnímu Německu bylo jeho území tak jako tak obývané rozdílnými etniky, a to i v současnosti se v této zemi derou k veslu extrémní nacionalistické živly. Nevím, kdo je volí, když velkou část Němců tvoří v podstatě přivandrovalci z různých částí světa, ale zdá se, že se objevují totožné apely na národní identitu jako za Třetí říše.

Národní identita je velmi snadno zneužitelná věc a je třeba s ní zacházet velmi obezřetně. Kdo se na ní často odvolává, má zpravidla nějaké postranní záměry. V dnešním globálním světě jsou přeci všichni lidé ekonomicky i sociálně propojeni, i když se jim to nemusí vůbec líbit.

To, co se stalo v nacistickém Německu poměrně nedávno svědčí o tom, že řada lidí je snadno ovlivnitelná a někde v pozadí jejich myslí bují předsudky a nenávist vůči jejich vlastním spolubližním. Je tedy třeba dělat maximum pro to, aby tyto staré záštiplné programy přestaly ve společnosti hrát prim. Jinak se snadno může objevit na scéně někdo, kdo by se podobal Adolfu Hitlerovi.

Adolf Hitler byl totiž především ztělesněním tehdejších německých představ o světě nikoliv nějaký temný mág z pekla, ale i tak pořádně celému lidstvu zatopil.

Zdroje:

Gordon Zahn. German Catholics and Hitler’s Wars. 1962. University of Notre Dame Press.

Hitlerovo vlastní filozofické doznání zde:

https://www.thecatholicthing.org/2013/06/12/hitlers-philosophical-enablers/

Jacques Delarue. The Gestapo: A History of Horror. 2008. Skyhorse.

Henry Ashby Turner Jr. German Big Business and the Rise of Hitler. 1985. Oxford University Press.