V Evropě se plíživě rozmáhá nová forma diktatury, šíří se z Ruska i Uherska

Hitler, Stalin a Mao vládli prostřednictvím násilí, strachu a ideologie. Současní diktátoři se uchylují k o poznání méně nápadným prostředkům. Vladimír Putin, Tayyip Erdogan a Viktor Orbán kontrolují své státy prostřednictvím informací a simulací. Putin a Orbán používají dezinformace k tomu, aby otrávili mysl občanů jejich států. Co jiného je informace, že Rusové bojují na Ukrajině s nacisty, než pokřivená informace?

Orbán se od roku 2014 netají tím, že Maďarsko je neliberální demokracií. A co je tím myšleno? Znamená to, že navenek je vše v pořádku, demokratické instituce jsou na svém místě, ale neplní svůj účel. Vše probíhá pod taktovkou Orbána a jeho lidí. To se dá nazvat simulací demokratických institucí.

Těmto novým diktátorům se říká v angličtině „spin dictators“ od „spin doctors“, což je termín, který má za účel popisovat lidi, kteří se zabývají informačním ovlivňováním veřejnosti.

Nebo je můžeme popsat jako takzvané soft diktátory oproti hard diktátorům. Jako jsou hard skills a soft skills.

Znáte to rčení: time is money? Čas jsou peníze? Tak čas je rozhodně něco víc než peníze. Je to všechno, všechno co máte, a pokud vám někdo ukradne pozornost, vezme vám čas, nakonec ani na to vydělávání peněz se vám prostor nedostane. A to je přesně to, co se děje díky dezinformacím.

Lidem se krade čas na to, aby věnovali pozornost informacím, které jsou užitečné a mohly by sloužit pro rozvoj společnosti. Místo toho se zmítají v informační křeči a plýtvají svou energií v informačním boji mezi sebou navzájem. Stačí se podívat na komentáře pod jakýmkoliv článkem na internetu. Místo toho, aby se lidé zamysleli nad tématem, pokud je politicky laděné, vždy tam najdete prefabrikované dezinformace, kterými se již veřejnost nakazila a promořila jako nějakým virem.

Právě díky tomu, že Evropané donutili ostatní kultury, aby jim věnovaly čas, a čas je ten největší zdroj, ovládli díky tomu celý svět. Dnes už nikdo z těchto kultur věnovat Evropě čas nechce. Bývalé kolonie Francouzů se osamostatňují i ve smyslu jazykovém. Nechtějí se učit dále francouzsky a stejně tak tomu je s bývalými koloniemi anglickými.

Kdo dnes získává prim? Je to Východ. Východní dezinformace z Ruska, Číny a Maďarska a zčásti i z Polska, promořily evropský prostor a lidé jim věnují mnoho času, který by jinak mohli dát své rodině, přátelům a práci.

Je to v podstatě informační válka a v té jednoznačně vyhrává Východ nad Západem. A znovu je to simulace, mezi veřejností totiž kolují pouhé makety informací, které se nedají nijak využít. Možná jen k tomu rozeštvávat společnost. A v čím zájmu? Ve prospěch „soft“ diktátorů.

Pořád dokola se řeší kauza Rusko a jeho útok na Ukrajinu. Evropané svěřepě trvají na svém postoji k Rusku odůvodňovaném bojem za evropské hodnoty. Příčina nedorozumění ale leží někde úplně jinde. Evropané dostatečně nepoznali sami sebe a svou sílu, kterou si získali světový prim, a tak dělají vše pro to, aby o něj co nejrychleji přišli.

Hlavní úlohu a prim hrají vždy ti, kteří mají k dispozici ostatní, a ne naopak. Evropané měli k dispozici půl světa, který jim byl ochoten věnovat to nejcennější. Svůj čas. V současnosti ale Evropa veškerý svůj čas, který získala, věnuje především Vladimiru Putinovi a jeho Rusku. Diví se, proč to nefunguje a co se to děje.

Vladimir Putin a jeho Rusko naopak Evropě svůj čas věnovat přestalo. Čas se tedy přesouvá z Evropy do Ruska a do Asie.

Evropa ztrácí čas. Přichází o svůj nejcennější zdroj a tváří se, že je jí to úplně jedno. Nepochopila totiž, co je pro ni nejdůležitější. Je to přesně opačně než v té pohádce o královně Koloběžce, která naopak pochopila, že to nejhodnotnější, co si může ze zámku vzít, je princ, a proto si ho zabalila do koberce a odnesla domů.

S Evropou je to naruby. Evropě nedošlo, že to nejvzácnější, co má k dispozici, je čas. A nejen to. To nejpodstatnější, s čím může operovat v Rusku a ohledně možnosti využívat jeho zdroje, je Vladimir Putin. Kdyby Evropané pro své ideály byli odhodláni žít v chudobě a odříkání, neřeknu nic. Evropané ale chtějí i se svými zásadami žít v co největším blahobytu a nejen to, dokonce právě kvůli komfortu tyto své cíle vyznávají, aby si ho mohli užívat a nikdo jim ho nevzal.

Pokud si mají vybrat mezi dobrým obchodem nebo vizemi, vybírají si vize, ale ne z principu, ale proto, aby se přes ně dostali k blahobytu. Což je podobné jako trvat na tom, že pro ježdění na dovolenou nechcete nové auto, ale dobré jméno, aby se našel někdo, kdo vás tam bude vozit vlastní limuzínou. Tak přemýšlí Evropané. Logicky je to poměrně těžké pochopit.

Hodnoty jako je svoboda a demokracie jsou jen nátěr pro to, aby Evropané skryli, že vlastně nerozumí sami sobě. Realita myšlených ideí je jedna věc, realita rozšířená je druhá věc. Do rozšířené reality patří nejen sociální postoje, ale i mystické a fyzikální zákony, bez jejichž znalosti rozumně neobstojí žádná společnost.

Evropané si hrají na ty, kteří porozuměli situaci, ale přitom nerozklíčovali vůbec nic. Nejsou schopni najít si vedoucí činitele, kteří mají cit pro realitu a místo nich si hýčkají úředníky, kteří reprezentují průměr.

Průměrem ale ještě nikdy nikdo nic nevyhrál.

Výhodu tak získávají soft diktátoři, kteří oproti tomu nabízejí alespoň informační šum a zdání autority, po kterých mnozí rádi sáhnou, protože Evropa pod náporem šedivých ouřadů a nekonečného opakování otřepaných frází ztratila veškerou svou vibrantnost.

Pokud chce Evropa přestat ztrácet čas a ne nepřímo podporovat soft diktátory, musí bezpodmínečně vybalit něco nebo někoho, kdo nebo co stojí za to a čemu nebo komu budou chtít lidé věnovat svůj čas a co je zaujme.

Jinak zůstane na ocet, nebo ji ovládne nějaký soft diktátor, nebo se stane ještě něco mnohem horšího, Evropané zemřou sami se sebou nudou. A to by byla hrozná smrt pro kulturu tak zásadní pro změny a rozvoj v historii lidských dějin.

Otázkou je, co s tím Evropa udělá, ale bude to muset udělat brzy, nejlépe dřív, než bude pozdě.

Zdroje:

Zsuzsanna Szelényi. Tainted Democracy: Viktor Orbán and the Subversion of Hungary. 2023. Hurst.

Darryl Cunningham. Putin's Russia: The Rise of a Dictator. 2022. Drawn and Quarterly.