Článek
Dávná historie izraelsko-íránských kontaktů
Reliéf Kýra Velikého, přítele Židů
Psal se rok 587 př. n. l., když babylonský král Nebukadnecar zničil první jeruzalémský chrám a následně přivedl velkou skupinu Židů do Persie. Byl to perský král Kýros Veliký, který osvobodil Židy z babylonského zajetí. Židovská komunita v Íránu, to je něco, na co jsou Íránci zvyklí odjakživa. Bohužel v 7. století za vlády Sasánovců (224-651 n. l.) byla Persie pod náporem arabských muslimských vojsk přeměněna na záštitu islámu. Od té doby zde neměli Židé a spolu s nimi vyznavači původního íránského náboženství zoroastrismu na růžích ustláno.
Na začátku 12. století bylo v Íránu Židů na 600 000. Během safavidské dynastie (1501 – 1736) bylo v Íránu na 100 000 Židů. Z toho zbylo 50 000 Židů na začátku 20. století. V 40. a 50. letech 20. století žilo v Íránu kolem 110 000 Židů. Následovala první masová migrace v 50. letech a jejich počet se opět snížil na 60 000. Během islámské revoluce v 70. letech nakonec zůstalo v Íránu na 20 000 Židů. Pořád je to ale největší židovská komunita na Středním východě mimo státu Izrael.
Za doby vlády íránského šáha Muhammada Rezy Pahlavího dodával Izrael Íránu strategické zbraně a vybavení. Vztahy mezi Izraelci a Íránci byly tehdy více než korektní. Vše se změnilo až za Rúholláha Chomejního, který začal vyšilovat díky dřívějšímu vměšování USA do íránských záležitostí. Izrael a USA již v té době jedno byly, tak to Izraelité odnesli za USA.
Přesto však na začátku vlády Chomejního, který nazýval Izrael „malým Satanem“ (vs. velký Satan, kterého pro něj představovalo USA) dodali Izraelci Íránu další zbraně. Chomejní nenáviděl předchozího šáha, kterého představoval jako „vyznavače zoroastrismu“, čímž chtěl dát najevo, že je šáh nepřítel islámu.
Tak se opakovala historie, kdy byli Židé respektováni za zoroastrovského panovníka Kýrose Velikého, zatímco byli utlačováni za doby některých muslimských perských vládců.
Chomejní vzkřísil tyto staré běsy a jejich řádění se neutišilo dodnes. Posílil totiž náboženskou kliku ajatolláhů, kteří jen zdědili Chomejního anti-izraelský a anti-americký program. Nic nového nevymysleli, jen se utápí v minulosti. V současném konfliktu však hrají roli i jiné země a jejich ovlivňování vnitrostátní íránské politiky.
Role vměšování Ruska
Íránské drony, které pustoší Ukrajinu
Írán patří mezi hlavní spojence Ruska v současné rusko-ukrajinské válce. Ostatně íránské drony Šáhid-136 už způsobily na ukrajinské půdě dost paseky. Rusko má Írán jako svou zálohu na Středním východě. Vzhledem k tomu, jaké vztahy pěstovalo USA, Británie a ostatní západní země v poslední době s Íránem, nelze se divit tomu, že Írán se přeorientoval na Východ. Rusko sice Írán více než slovy nijak nepodpoří, ale i to Íráncům stačí k tomu, aby si přes Izrael vybíjeli své frustrace vůči USA.
Ostatní muslimové nechají Írán na holičkách
Korunní princ Saudů na snímku. Saudi nemají žádný zájem na podpoře Íránu v regionu
Ve světě existují dvě hlavní muslimské frakce, šíité a sunnité. Íránci mají tu smůlu, že jsou šíity a tam, kde je soustředěna převážná ekonomická a vojenská muslimská síla v Saudské Arábii, jsou zase převážně sunnity. Íránci rozhodně nemohou čekat, že je soupeřící muslimská frakce nějak podpoří. Rovněž Palestinci jsou převážně sunnity. Iráčané jsou snad jediní, o kterých by se dalo mluvit jako o šíitech v převážném slova smyslu. Nicméně, vzhledem k poměrně nedávné historii vzájemné desetileté války a se zřetelem ke starým šrámům z vojny, se na ně Íránci spolehnout rozhodně nemohou. Írán se bude muset spokojit s velkolepými řečmi a krátkodobými prchavými demonstracemi síly.
Izraeli dochází dech
Válka s Palestinci Izraelce vyčerpává a hlavně jim ničí mezinárodní pověst
Pokud jde o Izrael, je rozhodně v jiné pozici než za doby bleskových arabsko-izraelských válek. Tehdy mu svět převážně fandil a jeho agility, tedy schopnost boje, byla na vysoké úrovni. Nyní sice disponuje moderní technikou, ale zdá se, že síly mu značně ubyly. Rozhodně také celosvětová podpora, které se donedávna těšil. Izrael připomíná zraněné zvíře a Íránci mají čidlo na krev. Jejich kultura oslavy mučednictví začuchala možnost se předvést na někom, koho by stačilo jen dorazit.
Tak jsou Izraelci v současnosti v regionu Středního východu vnímáni. USA, donedávna hlavní spojenec Izraele, má v současnosti svých ekonomických a politických starostí dost. Země je rozdělena na dva nepřátelské tábory demokratů a republikánů a zmítá se v politických sporech více než dříve. Izrael neví, co může od Trumpa čekat, což ostatně neví na světě nikdo, ani on sám.
Další vývoj konfliktu
Jak se tedy bude vyvíjet dále vzájemný konflikt Íránu s Izraelem. Doufejme, že ajatolláhům dojde dech na velkohubé výroky a okázalé akce s minimem pozitivního dopadu, a pokud jde o Izraelce, že si uklidí doma před svým prahem a vyjasní si priority, aby nepůsobili jako snadný terč, do kterého si může přijít každý vystřelit. Nastává čas predátorských států v koncích, které, když někde začují příležitost, okamžitě se na svého souseda vrhnou jako vyhladovělý vlk na jalové tele, které ovšem zpovzdálí hlídá farmář s brokovnicí.
Se založením Íránské islámské republiky v roce 1979 byla tehdejší izraelská ambasáda v Teheránu symbolicky předána Palestincům, kteří sloužili Chomejnímu jako pátá kolona při jeho návratu z exilu. Írán se od té doby řídí tímto sloganem: „Ani Východ ani Západ, jen Islámská republika.“
Otázkou je, jestli Íráncům zbyde na jejich islámskou republiku dost dechu a jestli si ji budou moci v současné politicko-ekonomicko-kulturní situaci dovolit.
Zdá se, že to pro ně bude brzy dost drahá legrace, jen se jim o tom zatím ajatolláhové tak nějak mimochodem zapomněli zmínit.
Zdroje:
Alessandra Cecolin. Iranian Jews in Israel. 2016. Tauris.
Sohrab Sobhani. The pragmatic entente : Israeli-Iranian relations, 1948-1988. 1989. Praeger.
