Článek
Z Vatikánského státu je řízena Římskokatolická církev. A z Qomu, ne z Teheránu, vychází institut nejvyššího vůdce Íránu. Tato funkce byla ustanovena teprve předchozím nejvyšším vůdcem Íránu ajatolláhem Chomejním, který se jím stal před Chameneím (nezaměňovat podobná jména) a tuto funkci v podstatě zavedl. Jeho myšlenka byla taková, že Írán se stal islámským státem řízeným šíitským islámským právem, a tudíž nejvyššími vůdci se stávají duchovní vůdci ajatolláhové, což je název vysoké hodnosti znalce práva v šíitském islámu, která s sebou nese duchovní autoritu. A „rodištěm“ znalců islámského práva je právě město Qom.
Co vlastně je ve městě Qom (které kupodivu jako jedno z prvních velkých měst zasáhla covidová epidemie v roce 2020 během svého šíření z Číny) a jak se stal Qom íránským Vatikánem?
Historie města
Současné město Qom, nedaleko došlo k americkým raketovým útokům
Qom se nachází ve středním Íránu a jeho historie sahá až do starověku. Nejvýznamnější archeologické památky zde byly nalezeny ze seleukovské a parthské éry. Stál zde zřejmě Dionýsův chrám. Dionýsos byl řecký bůh vína a plodnosti. Dlouhá řada tamějších učenců šla očividně v jeho stopách, opájeli se však místo vína intelektuálními dovednostmi. Město se totiž stalo takovým Oxfordem Íránu. Kdo vyšel s diplomem z Qomu, měl v Íránu garantovanou úctu téměř posvátnou.
Dřívější Íránci rovněž uctívali v rámci svého původního náboženství zoroastrismu také oheň. Chrám ohně se však ve městě nenašel. Nejbližší byl v nedaleké vesnici. Zdá se tedy, že bylo město původním zoroastrickým náboženstvím poznamenáno velmi málo.
Co víme s určitostí je to, že za Sásanovců (224-651 n. l.) fungoval Qom jako malá administrativní jednotka. V době příchodu islámu se Qom nedařilo muslimům dobýt. Nakonec se jednalo spíše o migrační vlnu, která ho pokořila, rozšířili se v něm Arabové.
Qom je znám také tím, že se pod Abbásovci vzbouřil proti vysokým daním. Do města se postupně přestěhovali důležití představitelé šíitského islámu. První mešita byla zřejmě postavena na místě chrámu ohně, ale ten nebyl původně součástí městské zástavby, ale sousední obce. Město se rozrůstalo tím, že do sebe pohlcovalo okolní vesnice.
Až do konce 10. století o Qomu nejsou žádné významné zprávy. Nejspíše to bylo také kvůli jeho náboženské izolaci, protože se v něm nakoncentrovali šíité z celého okolí. Počet obyvatel zřejmě nepřesáhl padesát tisíc a byl mixem perských a arabských osadníků, kteří se domestikovali. Za tureckých Seldžuků (11. a 12. století) se městu dařilo. Byli to kupodivu sunnité, kteří zajistili jeho rozkvět, ale místní šíity respektovali.
Pak ve 13. století přišli Mongolové a město srovnali se zemí. Nakonec ho ale místní pomalu ale jistě znovu vystavěli. Začali pochopitelně hroby svatých. Středoasijský panovník Timur na svém tažení město nezničil. Posléze městu střídavě vládli různi sultáni z rozličných dynastií.
Město bylo po celý čas koncentrací šíitské spirituality, a jako takové se stalo duchovním centrem pro celý později muslimský Írán.
Qom je tedy jistým ekvivalentem prázdné nádoby, kterou někdo naplnil duchovní energií a úplně nepočítal s tím, že se to tak zvrtne. Města či instituce totiž nemají mít tolik autority a duchovní energie, aby ti, kteří se v nich jen mihli, potom mohli zářit jako hvězdy jasné, i když jsou v duši vyprahlí jako tři měsíce stará eskymácká treska.
Jak je město Qom spojeno s centry íránské moci
Jeden z nejslavnějších absolventů semináře v Qomu, Ajatolláh Chomejní
Írán má ve svém oficiálním názvu spojení: Íránská islámská republika. A opravdu splňuje charakteristiky tohoto pojmu. Režim země se dá vpravdě popsat jako teokratický. Podle ústavy musí šíitský duchovní zastávat úřad vůdce, což je de facto i de iure nejvyšší pozice v zemi; šíitský právník by měl rovněž zastávat vedoucího soudnictví; a islám by měl být ústředním zdrojem tvorby zákonů v zemi.
Po revoluci v roce 1979 vedené ajatolláhem Chomejním došlo v určitém slova smyslu k rozdělení duchovenstva a režimu. Učenci v Qomu si nárokují autoritu nad interpretaci Koránu a vláda v Teheránu zase islámskou autoritu nad národem včetně její legitimity. Což pochopitelně vede k pravidelným přím.
Islámská republika zřídila Zvláštní soud pro duchovenstvo mimo běžný systém soudnictví, aby se zabýval duchovní opozicí. Disidentští velcí ajatolláhové, jako Šaríatmadarí, Qomí a Rúhání, byli uvězněni v domácím vězení a byla jim odepřena lékařská péče. V případě Šaríatmadarího ho soud dokonce zbavil jeho práva nosit duchovní oděv a nejvýznamnější revoluční duchovní organizace v Qomu odsoudila jeho hodnost jako zdroj napodobování.
Když revoluční režim začal zavádět určitou politiku, tato politika se občas lišila od ortodoxních interpretací šaríi (islámského práva). Taková porušení ortodoxní interpretace nebyla v té době velkými ajatolláhy v Qomu schválena. Politika týkající se pozemkové reformy nebo nového zákoníku práce byla důvodem k neshodám. Aby se tyto problémy vyřešily, ajatolláh Chomejní podnikl nejméně dvě opatření, aby uklidnil své duchovní spojence v Qomu.
Zaprvé jmenoval do Rady strážců duchovní, kteří byli v souladu s velkými ajatolláhy. Rada strážců je instituce, která dohlíží na volby a legislativní činnost parlamentu a má pravomoc vetovat zákony, které Rada považuje za neislámské. Tímto opatřením Chomejní poskytl institucionální prostor konzervativnímu duchovenstvu, jako byl ajatolláh Golpayegani, aby prosazovalo své obavy ohledně tvorby politiky v rámci režimu.
Chomejní ponechal správu semináře převážně v Qomu Golpayeganimu. Chomejní uznal Golpayeganiho autoritu nad duchovním zřízením v Qomu a Golpayegani také uznal Chomejního politickou autoritu. Chomejní také ponechal Golpayeganimu vyhlašování náboženských svátků. Nicméně tento vztah stále nebyl bez napětí. Například poté, co parlament schválil zákon o pozemkové reformě, Golpayegani vyjádřil obavy z porušování posvátných zákonů šaríi.
Alí Chameneí, průměrný člověk, který se vyškrábal na vrchol víceméně náhodou a také tak tvrdě dopadl
Chameneí na historické fotografii uprostřed. Byl to pilný žák, šprt, a ti jsou, pokud jsou bez talentu, velmi nebezpeční
Smrt ajatolláha Chomejního v roce 1989 byla zlomovým bodem ve vztahu mezi Islámskou republikou a duchovním zřízením.
Rada expertů zvolila jako Chomejního nástupce současného vůdce, který je již zřejmě mrtev - Chameneího. Učinila tak zjevně proto, že nikomu nevadil. Zatímco Chomejní byl muž s velkým osobním charismatem, mocí a tvrdou sebedisciplínou, kterou požadoval i po ostatních, čehož mělo zřejmě jeho okolí pokrk, Chameneí nebyl žádný velký vůdce ani duchovní osobnost. Nebyl původně ani nazýván ajatolláhem, natož velkým ajatolláhem.
Je tedy logické, že Chameneí to měl nahnuté již dlouho, protože se nacházel v pozici, která byla výrazně nad jeho síly, a v podstatě strávil roky tím, že se třásl, kdy se mu vypadne vláda z rukou.
Proti tomuto pseudovůdci vlastně stála hlavní ideologie režimu, Velayat-e Faqih, která prohlašovala, že náboženská autorita by měla být základem politické autority, což by jej mělo zdánlivě podpořit. Jenomže tomu bylo naopak, v Íránu bylo více lidí s vyšší duchovní autoritou než Chameneí.
Jak Chameneí vládl Íránu
Írán má samozřejmě prezidenta, ale jak jsme viděli, hlavní roli v Íránu hrají rozhodnutí duchovních. Prezident je spíše takovým představitelem země v zahraničí. Co tedy dělal Chameneí, aby si udržel moc, která mu nepatřila?
Mobilizoval koho mohl, jako státní média a bezpečnostní aparát, aby se prezentoval jako velký ajatolláh a osobnost hodná posvátné úcty. Státní bezpečnostní aparát byl použit k zastrašování a vyvíjení tlaku na ostatní velké ajatolláhy, aby uznali Chameneího novou duchovní hodnost. Státní propaganda v celostátní televizi a rozhlase byla použita k tomu, aby byl Chameneí nazýván novými tituly a propagován jako zdroj veškeré autority. Toto bylo skutečně poprvé, co byly íránské státní instituce nasazeny k propagaci nepříliš schopného, průměrného duchovního coby velkého duchovního vůdce. V podstatě tato propagandistická opičárna připomíná situaci v Severní Koreji s jejím vůdcem Kim Čong-unem.
Duchovní Montazeri, kterého současný režim dal do vězení na pět let
Nicméně Chameneího propagační kampaň se v Qomu setkala s určitým odporem. Ajatolláh Montazeri, v té době nejvyšší velký ajatolláh v Qomu, odsoudil Chameneího snahu stát se velkým ajatolláhem a označil takové snahy za devalvaci prestiže šíitského duchovenstva. Montazeri pochopitelně zpochybnil Chameneího legitimitu při převzetí úřadu vůdce a Vali-ye Faqih. Reakce na jeho projev byla prozaická, na jeho dům zaútočili vládní bandité a milice v civilu a on skončil na pět let ve vězení. Až tam byl ochoten Chameneí zajít.
Chameneí se také pokusil prosadit svou pochybnou autoritu nad Qomským seminářem. Poté, co ajatolláh Golpayegani zemřel, Chameneí sám jmenoval přímo řídící radu Qomského semináře, bez konzultace s ostatními velkými ajatolláhy v Qomu. Proč mu to prošlo? Jednoduše: peníze. Tato akce byla doprovázena směřováním velkého toku vládních peněz do semináře v Qomu, zejména do institucí spojeneckých duchovních, jako byl Institut imáma Chomejního a ajatolláha Mesbaha Jazdího. Chameneí se takovými pokusy snažil seminář v Qomu uplatit a zároveň jej pevně svázat se státem. Málokdo však protestoval, ajatolláhové si tedy mohli za takového člověka sami, sami si ho vypěstovali a podpořili a vrátilo se jim to na jejich hlavu.
Jak jsou na tom běžní Íránci s šíitským režimem
Výsledky náboženského průzkumu v Íránu v roce 2020
Na tuto otázku lze těžko odpovědět, protože v zemi není svoboda a demokracie. Která ale, je třeba zdůraznit, fungovala v pouze omezeném režimu i za předchozího šáha, který šel po svých oponentech lidově řečeno jako slepice po flusu.
Přesto existují určité indicie, jako online výzkum z roku 2020. Ten nakonec zahrnoval přes 40 000 íránských respondentů. Zjevně ne skalních zastánců režimu a rozhodně ne velkou část starší populace. Původně se totiž k islámu hlásí 99,5% Íránců, nicméně ve výzkumu se k víře přihlásilo pouze 40% z nich.
Jaká tedy bude budoucnost íránského režimu, který odstartoval v 70. letech ajatolláh Ruholláh Chomejní? Nejspíš rozhodně ne růžová. Lidé už měli dost průměrných vůdců, kteří si hráli na bohy. A vítr, který fouká z Qomu, se zdá bude velmi brzo utišen nebo bude muset změnit směr.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-iran-chysta-vymenu-nejvyssiho-vudce-favoritem-je-chameneiho-syn-280021
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-cast-vedeni-iranu-je-po-smrti-podle-expertu-rezim-muze-padnout-300054
https://theconversation.com/irans-secular-shift-new-survey-reveals-huge-changes-in-religious-beliefs-145253
Michael Axworthy. Revolutionary Iran. 2019. Penguin.
Pouya Alimagham. Contesting the Iranian Revolution. 2020. Cambridge.
Mansfield Peter. A History of the Middle East. 2029. Penguin.
