Článek
Za Stalina získaly ženy v Sovětském svazu náhle zvláštní status, a ten si soudružky opravdu užívaly. Říjnová revoluce v roce 1917 darovala ruským ženám nové naděje a přinesla nová očekávání. Sovětský svaz byl první zemí na světě, která otevřela dveře pro nové ekonomické a vzdělávací příležitosti pro ženy. V roce 1917 jim bolševická legislativa dala plná politická a civilní práva. Ženy byly doslova postaveny na roveň mužům. Opravdu a před tím, než budete někteří prskat, že vám to připomíná přednášku komunistky Konečné, ověřte si zdroje. Západní výzkumníci tento fenomén dostatečně prozkoumali a píší na něj dizertační práce viz zdroje k tomuto článku.
Nová ústava byla přijata v červenci roku 1918, tehdy ještě za Lenina. Nicméně po jeho smrti otevřel nový vůdce SSSR Josif Vissarionovič Stalin ženám nové možnosti. Do druhé poloviny 30. let byl Sovětský svaz pod jeho vedením leaderem ve skutečném prosazování ženských práv. Během Stalinovy vlády byla vytvořena koncepce „nové ženy“. Ženy byly pod Stalinovou taktovkou postaveny nad roveň mužů. Protože byly preferovány jak v práci tak doma. Idea superženy, která zvládá práci ve fabrice i doma, sice vložila na ženy nové povinnosti, ale také jim přidala na sebevědomí.
Během raných let Stalinovy vlády byl zřízen úřad proti diskriminaci žen v pracovním prostředí. Zatímco počet vzdělaných žen rostl. V roce 1935 bylo 38% sovětských žen zapsáno na univerzitních či jiných vzdělanostních studiích. Zajímavé to je v porovnání s Německem, tam to bylo 13,6% a v Anglii 25,7%.
Když byla uvedena vánoční pohádka Tři princezny, která školila diváka v oblasti feminismu, Stalinovi by určitě udělala velkou radost, ne však starým šovinistům.
Ve vydání deníku Pravda z 8. března roku 1929 vydal Stalin článek pod nadpisem: „Na cestě k velké emancipaci“. Zde uvedl, že vláda a její lidé se budou vší silou snažit, aby nebyly ženy diskriminovány, netrpěly deprivací hmotných potřeb a nebyly zneužívány.“
Model nové sovětské ženy vznikl ve stejné době jako model nového sovětského člověka ve 20. letech. Feministický vzor, který vytvořil Stalin, se týkal dvou hlavních bodů jako je produktivita a reproduktivita. Reproduktivita je model, kterým se nyní pyšní současná ruská vláda, ale není na ní nic nového, pouze oprášila staré osvědčené Stalinovy koncepty. Reproduktivita byla založená na principu čím více dětí, tím lépe.
Stalin byl pragmatik a věděl, že válka je na dosah. Potřeboval co nejvíce lidí jak těch nových nadějí národa, tak lidí v továrnách, a uplatňováním tohoto modelu dosáhl své cíle. Stalin proto mobilizoval ženy v továrnách a smazal veškeré rozdíly mezi pohlavími, které by mohly stát v cestě k produktivitě práce.
V roce 1944 vznikl nový zákon o rodině. Na jedné straně znevýhodňoval ilegitimní děti a na straně druhé poskytoval svobodným matkám finanční podporu. Zároveň zákon postihoval potraty a odstraňoval možnost žalovat muže za nedostatek finační podpory, ale je třeba chápat jeho kontext, že to bylo ve vřavě druhé světové války, a tam muži prostě museli a nebylo jisté, zda se vůbec vrátí. Bohužel tento postoj, kdy ruští muži nepečují o své děti a přehodí je na jejich matky, přetrval až dodnes a Putinova administrativa si s ním neví rady.
Ženy se za Stalina těšily ze spousty výhod. Ty zahrnovaly zdravotní služby zdarma, úrazové pracovní pojištění, expanzi školek pro matky v pracovním poměru a placenou dovolenou. I přes tyto výhody byl problémem nedostatek ubytovacích kapacit. Ale to je problém i dnes a nejen v Sovětském svazu.
Do roku 1939 byla třetina inženýrů a 79 % lékařů v Sovětském svazu ženy. Když to porovnáme s vyjádřením profesora Pafka, který chmuřil obočí nad tím, že dnes ženy jdou studovat na doktory, a moc se mu to nelíbilo, tak to vypadá, že jsou soudě podle jejich smýšlení někteří prominentní čeští doktoři sto let za opicemi nebo spíš za Stalinem.
V porovnání s Třetí říší, která ženy chápala jako podřízené mužů a jako domácí kojné, věřili sovětští komunisté v naprostou rovnost pohlaví v oblastech vzdělání, zaměstnání a před zákonem. A opravdu to nebylo jen na papíře. Krom vysokých politických funkcí, tam to ještě nedotáhli do kýženého konce. Není však divu, že se současná ruská administrativa opírá v klíčových pozicích o ženy. Guvernérem ruské centrální banky je žena a předsedou ruské horní komory parlamentu je opět žena.
Holt mají Češi co dohánět. V některých oblastech zůstává soudruh Stalin napřed i dnes.
Zdroje:
Buckley M., 1981, Women in the Soviet Union, Feminist Review, 8, 79–106.
Daniels R., 1960, The Conscience of the Revolution: Communist Opposition in Soviet Russia, Harvard University Press, Cambridge.
Dodge N., 1966, Women in the Soviet Economy: Their Role in Economic, Scientific, and Technical Development, Johns Hopkins Press, Baltimore.
Goldman W., 2002, Women at the Gates: Gender and Industry in Stalin’s Russia, Cambridge University Press, Cambridge.
Goldman W.Z., 1993, Women the State and Revolution: Soviet Family Policy and Social Life, I917–1936, Cambridge University Press, Cambridge.
