Vliv Keltů na dnešní společnost

Říká se, že kultura Evropy je postavená na židovsko-křesťanské kultuře. Ale kdeže! Evropská kultura vyšla z lesů, a ne z nějakých svatých písem. Byli to Keltové, kteří své rituály zanechali v srdci Evropy, v lesích, které tak urputně jejich nepřátelé Germáni mýtili, ale nevymýtili. Keltové zanechali také Čechy - Bohemii. V jisté části Česka je jejich genů doslova přehršel. A také postoj k náboženství, který je v Česku unikátní oproti jiným evropským zemím, s tím přímo souvisí. Je charakterizovaný neochotou se zařadit do nějaké náboženské skupiny a uznat nad sebou vedené konkrétní církve.

Kelti měli své druidy, kteří o sobě písemné zprávy nezanechali. Trvalo třeba dvacet let, než se nový druid vyučil, a staré umění se předávalo ústní tradicí. Keltský svatostánek byl les a posvátný kult se točil okolo stromů. Keltové měli v Evropě dominantní vliv až do doby, kdy jim to zatípnul Julius César, který byl ještě neohroženější než oni. Nutno říci, nakonec na svůj účet. Tak trochu mu chyběl pud sebezáchovy, ale tím se vyznačují i Keltové.

Můžete si myslet, že kalhoty vymysleli Germáni, ale ve skutečnosti je převzali od Keltů. A co ženy, nosíte make-up? Líčení bylo pro keltské něžné pohlaví součástí denního života. A možná i předobraz dnešních klaunů, kteří jsou zároveň hroziví a legrační, můžeme hledat u Keltů. Jejich bojovníci si vlasy máčeli ve směsi vody a křídy. A když na nich směs zaschla, vypadali hrůzostrašně.

Angličané mají svůj příběh o králi Artušovi, který pochází od Keltů, Merlin byl keltský druid. A nejen Češi mají vyprávění o Červené Karkulce a Popelce. Obě velmi populární pohádky mají základ v keltské mýtologii.

O keltském umění se nejvíce dozvíme, když nakoukneme do keltských hrobů. Nalezneme tam, samozřejmě u těch bohatějších, masivní zlaté šperky. Keltové se velmi dobře vyznali ve zpracování kovů. Keltské zlaté šperky dodnes i po několika tisíci letech srší nádherou. Ke zpracování kovů Kelti používali na svou dobu velmi vyspělé tavící pece.

Na rozdíl od řeckého a římského umění, které se snažilo zpododobnit existující realitu, Kelti si s nějakou skutečností kolem nich hlavu nelámali. Jejich umění mělo podobu symbolických prvků, které plnily různé magické a náboženské funkce. Nepochybně byli původci nejexcelentnějšího ornamentálního umění Evropy.

A od symbolického umění je už krůček k umění modernímu. Tak se dá s nadsázkou říci, že byli Keltové původci moderního umění.

Keltové měli kněžskou kastu, která byla rozdělena do tří kategorií:

bardové, vates a druidové.

První dvě skupiny nebyly zas tak podstatné, zatímco druidové, ti ano. Druid znamená „velmi moudrý“. Tato kněžská kasta nesla zodpovědnost za distribuci posvátných a praktických znalostí. V čele kasty druidů stál nejvyšší druid, kterému se museli všichni podřídit. V přesně stanovených časových obdobích druidové pro své rituály sbírali jmelí v posvátných lesích.

Jak jsem již zmínila, druidové nic nepsali, nový adept učení se jej musel naučit nazpaměť a trvalo mu to cca 20 let. Proč tomu tak bylo?

Znalec keltské kultury Jan de Vries k tomu říká, že „ústně předávané tradice se generaci co generaci obnovují: původní obsah se zachová a zároveň může být neustále přizpůsobován měnícím se okolnostem. Právě z toho důvodu mohli druidové udržovat krok se svými rozvíjejícími se znalostmi.“

Sergio Quinzio k tomu říká: „Kněžstvo, které bylo výlučným opatrovníkem posvátného poznání, mělo značně velkou moc“.

O keltských božstvech toho moc nevíme. Našla se řada sošek a vyobrazení, ale většina z nich jsou bezejmenné, takže ne vždy je lze ztotožnit s konkrétním bohem či bohyní. Jména keltských božstev jsou například tato: Lug, Esus, Cernunnos, Epona, Rosmerta, Teutatés a Sucellus. Tito bohové dozajista měli vliv na Kelty, ale ne takový, že by měli potřebu o nich psát nějaké statě.

To je přímý kontrast s kulturami Předního východu, které využily propagandistickou hodnotu písma a díky tomu také rozšířili křesťanství i do keltských oblastí. Písmo se zdá překrylo ústní tradice Keltů, i když to může být zdánlivé, geny tak snadno překrýt nelze. Doteď je řada potomků Keltů, Francouzů, Skotů či Irů poměrně rezistentních proti takzvaným vyšším myšlenkám a hledají posvátno za hranicí písemného projevu a slov.

Keltové obětovali k poctě svých bohů i lidské oběti. Často to byli nepřátelé, které porazili v bitvě. Někdy nosili jejich hlavy na svém těle jako takové děsivé vyobrazení, které připomínalo některá indická božstva. Jindy zase obětovali lidi jen tak, kvůli věštění. Ze způsobu jejich smrti totiž vytvářeli věštbu. Keltové byli prostě někdy mimo mísu, a to se týká i jejich současníků v Evropě. Jisté myšlenkové mezery a osobnostní nedostatky tak zaplnili lidé z jiných kultur, kteří zaplavili současnou Evropu.

Charakteristickým rysem keltské teologie je triáda božstev. Není tedy divu, že po původních bitvách o definici Krista vs. Boha či sv. Ducha zvítězila díky keltskému vlivu sv.Trojice vs. Kristus jako pouhý boží syn a sv. Duch jakožto boží tvůrčí síla. Číslo tři bylo nejspíše nejdůležitějším prvkem v keltské náboženské symbolice. Keltové chápali svět jako mnohovrstevný a nejlépe jej symbolizovala trojitost.

Někteří spekulují o této trojitosti jako o čistě praktické záležitosti. Božstvo v trojjediné podobě mělo tři tváře, a tak mohlo vidět do všech směrů. Sochy s třemi tvářemi byly totiž umísťovány na obchodních cestách a mohly tak vidět pohyb zboží.

Kelti vedli obecně jednoduchý život. César o nich napsal: „Galové jsou lidem velmi nábožným“. Natolik věřili tomu, že smrtí život nekončí, že dokonce poskytovali půjčky na záruku s tím, že budou splaceny třeba i v pekle.

Proto nacházíme v mnoha hrobech zbytky pokrmů a nápojů, které se mohly zesnulému hodit na další pouť.

Tak trochu méně skrblictví a schránšlivosti by dnešním lidem určitě přispělo s ohledem na jejich záhrobní budoucnost, když už často nemají ohled ani na budoucnost svého potomstva.

Zdroje:

Adam Stout. Creating Prehistory: Druids, Ley Hunters and Archaelogist in Pre-War Britain. 2008. Wiley-Blackwell

Jan de Vries. Keltische Religion. 1961. W. Kohlhammer Verlag.