Článek
Čerpám z toho, co o nich vím z osobní zkušenosti i ze zkušeností ostatních, lidí jako byl farář Josef Hofer. A myslím si, že paní, která je proslavila svou knížkou se hodně sekla. Možná to tak napsala, aby se to víc prodalo, ale nebylo to fér. V kopanických bábách totiž nic mystického není, ani co by se za nehet vešlo.
Očitý svědek chování bohyní, farář Hofer, pocházel z jiného kraje než z Moravských Kopanic a do kraje byl přeložen. Brzy poté, co na Kopanice dorazil, zjistil, že jeho farníci poslouchají víc některé místní báby než jeho a svatou církev. Proto se tomu odhodlal přijít na kloub. Považoval to za nějaký špinavý trik spíše než nějaké uhranutí. A měl pravdu.
Přišel totiž na to, že ty slavné báby ze Žitkové a okolí, ke kterým si ostatní chodili pro radu, když se ztratili v životě, a pro bylinky, když neměli na doktora, byly, jak to říct, pěkné potvory. Třeba nechávaly na cestě koláček, který byl nakažený neštovicemi a čekaly na to, kdo jej sní a co se mu stane. To je přeci pravý opak snahy někoho léčit, spíše je to snaha někoho poškodit, nebo ne? Zajímavé je, že i když si kopanické báby šudlaly svůj kšeft mimo církevní lavice, tak jejich „čarování“ bylo plné katolických řečí a symbolů. Odvolávaly se na pomoc Jezukrista, pálily posvěcené svíčky a vůbec pracovaly s formální vírou svých klientů a klientek.
Pokud jde o jejich kouzelné schopnosti vidět do lidí, poslouchaly třeba nově příchozí přes rouru od kamen nebo dírou z půdy při tom, když je zpovídal jejich pomocník. Potom předstíraly, že vidí do života lidí a znají jejich přání a budoucnost. Tato příhoda popsaná farářem Hoferem se stala námětem jednoho dílu seriálu Bakaláři. Jedna z nich na to měla prý místní spojku, která na trhu zvěděla vše, co bylo potřebné, a když k bábě lidé přišli, předstírala, že se o jejich životě dozvěděla z nějakého nadpřirozeného zdroje a samozřejmě, že umí čarovat. Pálení vosku bylo jedním z takových magických triků a dle tvarů ve vodě četly něčí budoucnost. Ve skutečnosti spíše četly z drbů a z pomluv, které šířily o člověku kolem. Jejich osud tak byl zpečetěn, protože pokud někdo žije ve společnosti, která se o něj nezajímá ze zdravého důvodu, tak s tímhle díru do světa neudělá.
Kopanické báby byly známé tím, že využívaly odborné znalosti lidí, kteří přišli do kraje před nimi. Kopanice bylo území jedinečné tím, že zde lidé od pradávna pěstovali různé druhy léčivých bylin a zabývali se jejich používáním a léčením. Někdo, kdo měl mystické a botanické znalosti zde rozhodně dříve žil. Kopaničářky posledního století to rozhodně nebyly, pokud si musely z lidí tahat informace oklikou a musely k tomu mít své vlastní agenty a špicly, asi lidem moc nerozuměly, ty se věnovaly něčemu jinému, a to otravováním života ostatních, a to tak důkladně, že nikdo s nadstandardními schopnostmi mezi nimi nemohl vydržet.
Samotný Jan Ámos Komenský, kterého nemusím představovat, který se na Kopanicích narodil, zde zažil tolik ostudy a stal se na hanebnost svých spoluobčanů natolik alergický, že se raději odstěhoval na druhý konec Evropy. Jeho vzdělávací systém tak zanechal na Západě, i když něco asi uvízlo za prsty právě i kopanickým babám proslulým svou vlezlostí. První a největší škola vzdáleného vzdělávání v Česku vznikla právě v jedné malé kopanické vesnici a už za několik let fungování měla několik tisíc žáků a žaček z celého světa. Poučení, které z toho plyne je, že pokud na vás někdo chce hodit svou hanbu, nechte jej samotného jeho osudu, ať ho, jak se říká, jeho vlastní hanba zfackuje.
Kopanické báby se určitě považovaly za bohyně, ale to neznamená, že jimi byly. Už ten fakt, že se nějaká žena veřejně označuje za bohyni, svědčí o tom, že jí trochu moc narostl hřebínek nebo že jí haraší ve věži, nemyslíte? Odmyslím si ty dnešní trapné esoterické trendy, kde holky či ženy poskakují u ohně v keltských nebo jiných kostýmech a hrají si na bohyně sexu nebo kdoví čeho. Prostě, pokud to nemáte uvnitř, žádný božský titul vám nepomůže. Neexistuje žádné kouzlo, které ze slepice udělá královnu ptáků orlici.
Pokud bych měla nějaký titul dát kopanických bábám, tak řeknu, že to prostě byly drbny, které se drby a vytvářením a zneužíváním drbů živily. A na drbnách není nic zvláštního. Drbny jsou ryzí hanbářky. Prostě drbají na zápraží a za zády druhých o všem, čemu zpravidla nerozumí, a melou z toho další drby. Drby jen škodí, žádný jiný smysl nemají. Protože se jimi šíří lži a pokřivená skutečnost, jsou značně nezdravé, dnes se jim sice říká vznešeně dezinformace, ale nic to na jejich škodlivosti nemění. Spíš naopak. Takové hloupé řeči jsou stejně tak toxické pro společnost jako šíření nakažlivých nemocí. Kdo ví, za kolik psychických poruch můžou právě drby a prostředí zdeformované drby či dezinformacemi, pokud chcete, na jejichž vylučování se společnost zaměřila teprve nedávno, a ještě jí dá pěkně zabrat, než se od nezdravého působení všech dezinformátorů a drben očistí.
Na Moravských Kopanicích se ženské strefují do chlapů s tím, že je třeba, aby byl chlap hezký a vysoký, a pak si berou muže menší, než jsou ony samy, zato s barákem. Tak takhle to je. To jsem zažila a viděla na vlastní oči a slyšela na vlastní uši. Kopanické báby jsou ostuda sama. Hodní a silní chlapi z Kopanic odchází, jak mi místní staří lidé potvrdili, a v kraji zbývají jen jedovaté báby a samozřejmě tam není žádná práce. Proč asi? Veškerý prostor totiž zabraly toxické báby a jejich nechutné falešné pomluvy, které nenechají na nikom niť suchou, a ještě kladou záměrné pasti, aby na někoho mohly hodit aspoň špetku své vlastní hanby.
V takovém prostředí se samozřejmě nedá dělat nic.
Ať tam tedy zůstanou kopanické báby samy a na ocet.
Dodatek k hanbářství a pohanství
O kraji na Moravských Kopanicích a kolem nich se říká, že tam donedávna zůstaly poslední pozůstatky pohanství v celé střední Evropě a že tam stará léčitelská umění a pohanské zvyky přežily veškeré inkviziční a církevní snahy společnosti o jejich vymýcení. Pohanství je ostatně odvozeno od slova pohana či hana a osobně si myslím, že tato definice historie zvyků onoho kraje je poněkud nepřesná. Podle mého názoru existovalo mnoho různých zvyků a obyčejů, které byly také předkřesťanské, a buď se zachovaly, nebo se lehce přenesly v zásadě zachovány do podoby pokřesťanštěné, jako jsou souběhy křesťanských a keltských svátků, jak vidíme nejvíce o Vánocích, nebo například souběhy slovanských a křesťanských svátků, jak můžeme vidět například na Velikonocích.
Není pravda, že bylinkové léčitelství se jinde nezachovalo, například jižní Čechy byly plné znalostí používání léčivých bylin a lidé je tam historicky používali nepřetržitě a používají je dosud. Samotný astronom, učenec, lékař a léčitel Křišťan z Prachatic, známá šumavská osobnost z přelomu 14. a 15. století, rektor pražské univerzity, učitel a přítel Jana Husa, katolík a umírněný husita sepsal knihu o léčení, ve které uvádí mnoho receptů za použití léčivých bylin, které jistě nečerpal jen z knih, ale také z místních tradičních bylinkářských znalostí.
Co se týče pohanských rituálů, mnoho se jich běžně používalo a používá například během Vánoc ve formě lití olova, věštění z rozkrojeného jablka a dalších. Takže nikam nevymizely.
Proč se ale tedy říká, že se pohanství zachovalo jedině na Moravských Kopanicích, kde báby samy měly Jezukrista a katolictví plná ústa, když to zjevně není pravda a žádné speciální pohanství se tam nekonalo? Ve skutečnosti to je tak, že hanbářství kopanických bab a jejich pohana, kterou šíří kolem sebe, je tak masivní a velká, že z nich šla i katolíkům hlava kolem a faráři měli co dělat, aby se sami nestali obětí jejich chorobných drbů a han, které si báby nashromáždily a neváhaly je převádět na kohokoli, kdo byl k dispozici. Pohanství v jeho pravém smyslu významu ztělesňuje právě šíření pohany a han, a ne všechno pohanství bylo tak hanebné jako katolictví bab z Moravských Kopanic. Proto se říká, že byly pohanky, ale spíš byly ztělesněnou ostudou sebe sama i všech kolem včetně katolíků.
Jinými slovy, nepleťme si pojmy s dojmy, na to totiž kopaničářky, drbny, dezinformátoři a všichni jim podobní vsázejí, že si to zaměníte.
Tak mějte hlavu na svém místě a nenechte se zblbnout.
Byli byste jen pro smích.
Zdroje:
Labyrint světa a ráj srdce. J. A. Komenský
Lékařské knížky Mistra Křišťana z Prachatic. Avicenum 1975
Josef Hofer: Bohyně na Žitkové. 1913
Jiří Jilík: Žitkovské čarování. 2022.
