Bez matrik, ale s příběhem: Jan Mrhal (+1582) na počátku rodokmenu

1. díl

Pocházím ze starého mlynářského rodu a ráda se postupně podělím o jeho zajímavou historii. Některé drobné lidské příběhy z této rodové kroniky jste už mohli číst – například v článku Potrestané smilstvo.

Dnes začínám mužem, který s velkou pravděpodobností stojí na samém počátku mého rodokmenu.

Do poloviny 16. století se genealog dostane jen s pomocí urbářů, gruntovních knih, městských register a dalších doprovodných pramenů (matriky jsou vedeny až od roku cca 1650).

Právě v těchto zdrojích se objevuje Jan Mrhal - patrně nejstarší dnes známý představitel mého rodu - jehož život lze díky souběhu několika nezávislých pramenů rekonstruovat překvapivě podrobně. Tato kapitola je zároveň ukázkou toho, co všechno lze z nematričních dokumentů vytěžit.

V genealogii se občas objeví dokument, který na první pohled působí nenápadně – a přitom otevře rozsáhlý pohled na život našich předků. Přesně takovým pramenem je zachovací list rychtáře Jana Mrhala a jeho rodiny z roku 1582, který shrnuje jejich dosavadní život.

V povědomí genealogů bývá zachovací list často spojován hlavně s přijetím do cechu nebo se vstupem do měšťanského práva. Ve skutečnosti měl však širší funkci. Zachovací list byl vlastně jakýmsi úředním „čistým štítem“.

Sloužil především jako:

Při přechodu mezi vrchnostmi bylo nutné vyloučit:

A někdy takový dokument nenápadně otevírá cestu k pochopení vzniku celého rodu.

O Janově sňatku a narození jeho prvního syna se v zachovacím listu doslova uvádí: „…že jest dotčený Jan, rychtář sedlištský, též poddaný náš s Markétou, manželkou svou v stav svatého manželství podle nařízení církve svaté křesťanské vstoupil… a že jest Jana, syna svého v též vsi Trhonicích splodil.“

Tím je bezpečně doloženo, nejen že Jan se s Markétou oženil (zřejmě ve farním kostele v Jimramově) , ale i to, že po svatbě se zdržovali ve vsi Trhonice na poličském panství. Další část listiny dokládá:

„…že sou Václav, Viktorin, Jiřík od téhož Jana rychtáře a Markéty, manželky jeho, byvše v též vsi Daňkovicích v sousedství, na tento svět pořádně a poctivě splozeni.“

V této větě je shrnut pozdější pobyt rodiny v Daňkovicích na jimramovském panství, kde přišli na svět jejich další synové. Narození nejmladších dvou synů klade listina opět na poličské panství, do vsi Sedliště:

„…že sou Matěj, Mikuláš, synové dotčených rodičův v též vsi Sedlištích v řádném a křesťanském manželství na tento svět splozeni.“

Pouze na základě této jediné listiny lze s jistotou konstatovat, že Jan a Markéta se do roku 1582 stali rodiči šesti dětí a že se narození potomků postupně odehrávala ve třech různých obcích.

Takto časté přesuny nejsou pro polovinu 16. století typické, zejména ne u usedlých sedláků. U plnoprávného hospodáře by se spíše očekával dlouhodobý pobyt na jednom gruntě. Jan se zřejmě živil jinak. A to objasnily záznamy z gruntovní knihy.

V Sedlištích se Jan Mrhal poprvé objevuje v úplně jiné roli – jako mlynář. Za velmi vysokou cenu 930 kop grošů zde roku 1569 koupil mlýn po předchozím majiteli Pavlovi. V Sedlištích se Janovi a Markétě narodili další dva synové – Matěj a Mikuláš.

Mlýn vlastnil Jan Mrhal pouze tři roky. Roku 1572 jej prodal Beneši Čeitovi a současně koupil rychtu od vladyky Václava Újezdeckého z Morašic.

Tento krok je mimořádně významný. Rychta nebyla jen hospodářská usedlost – šlo o správní a soudní centrum obce. Rychtář zastupoval vrchnost, dohlížel na pořádek, vybíral dávky a měl přímý kontakt s vrchnostenskými úředníky.

Z gruntovních zápisů z roku 1552 je patrné, jak mimořádné postavení tato usedlost měla. Sedlišťská rychta držela sedm prutů polí – tedy dvakrát až třikrát více než běžné grunty – a rychtář měl vzhledem ke svému postavení výhodu; platil úrok pouze z jednoho prutu. V celé vsi tehdy existovalo patnáct gruntů, jedna rychta a jeden mlýn.

Jan Mrhal se jako rychtář zařadil mezi vesnickou elitu na panství.

Mlýn po Janu Mrhalovi rychle měnil majitele. Roku 1575 jej za obvyklou cenu – 930 kop – koupil urozený pán Jan Toman Pečický z Roklína.

Zásadní zlom nastal roku 1580, kdy sedlišťský mlýn připadl vrchnosti - tzn. městu Polička za pouhých 225 kop grošů. Hodnota mlýna tedy během pěti let dramaticky klesla. Nelze s jistotou říci, zda šlo o technický stav mlýna, zanedbanou údržbu, nebo o zatížení mlýna právními či hospodářskými břemeny.

Do tohoto vývoje zapadá mimořádně závažný zápis v gruntovní knize z roku 1579:

„Léta 1579 v pondělí před sv. Šimonem a Judou Jan, rychtář sedlišťský, všecku svou spravedlnost, což se jí na tomto mlejně najde, k obci poličské za škody a outraty, kteréž obec poličská skrz něho na soudu komorním proti panu Hertvíkovi Žehušickému vzala, odvedl.“

Jinými slovy – Jan Mrhal musel odevzdat veškerá svá práva na sedlišťském mlýně jako náhradu za škody a výlohy, které město utrpělo v soudním sporu. Co přesně způsobil, se mi zjistit nepodařilo. Příslušný soudní spis se dosud nepodařilo dohledat.

Určité vodítko však nabízí dobový kontext. Historik Jindřich Růžička ve své práci Dějiny města Poličky uvádí, že právě v této době probíhaly dlouhodobé a ostré spory mezi městem Poličkou a okolními vrchnostmi. Hlavním ohniskem konfliktů byla ves Nedvězí a otázky desátků, školních platů, údržby cest, mostů i společného pasení dobytka.

Nelze prokázat, že Jan Mrhal byl přímým aktérem právě těchto konkrétních sporů, časové i místní souvislosti však ukazují, že jeho postavení rychtáře ho do konfliktů mezi vrchnostmi mohlo velmi snadno vtáhnout.

Přes finanční postih Jan o rychtu nepřišel. Ještě roku 1582 je výslovně uváděn jako „rychtář sedlišťský“. Právě z tohoto roku pochází již zmíněný mimořádně podrobný a cenný dokument – zachovací list Jana, jeho manželky a jejich dětí.

Už samotný začátek listiny napovídá, o co šlo:

„Léta 1582 v středu po neděli Reminiscere Jan, rychtář ze vsi Sedlišť, předstoupivše do plné rady naší s lidmi níže psanými, žádajíce nás, abychom týchž lidí dotčených jednomyslné vysvědčení o snětí manželském téhož Jana rychtáře s Markétou, manželkou jeho, též o splození dítek jejich i také o dobrém jich zachování v knihy naše městské pro budoucí paměť vložiti a vepsati dali…“

Následuje dlouhý výčet svědků z jednotlivých obcí, kde rodina v minulosti žila. Listina však nekončí jen potvrzením rodinných vazeb. Velký důraz je kladen na pověst celé rodiny; uzavírá silnou formulí:

„…že sou se dotčení rodičové, totiž svrchu psaný Jan, rychtář, a Markéta, manželka jeho, pokudž sou v jedné každé obci v sousedství trvali, dobře, ctně a chvalitebně chovali, nic po sobě takového nepozůstavyvši, což by jejich dobré pověsti nebo poctivosti škoditi mělo nyní ani na časy budoucí.“

Zvlášť výmluvné je, že samotný život Jana Mrhala už dříve prokazatelně probíhal mezi různými panstvími – pobyt v Daňkovicích byl pod jinou vrchností než pobyt v Trhonicích a v Sedlištích. A právě zde se jeho příběh dotýká počátků rodu, který sleduji.

Po několika letech, kdy byl mlýn v držení města, se roku 1588 objevuje na sedlišťském mlýně nový mlynář – Matěj. Cena mlýna se opět pohybuje na vysoké úrovni, přibližně 900 kop grošů.

Tento Matěj je prvním bezpečně doloženým předkem rodu Sedliských (původně Sedlišťských) na sedlišťském mlýně. (Z pramenů dále vyplývá, že rod držel mlýn až do roku 1815 – tedy plných 227 let.(má práce Historie sedlišťského mlýna)

Jan Mrhal měl prokazatelně syna Matěje, narozeného v Sedlištích.
Ve stejné vsi se o několik let později objevuje mlynář téhož jména.
V dostupných pramenech se ve stejné době v Sedlištích ani v jejich bezprostředním okolí nevyskytuje žádný jiný Matěj mlynář.

Neexistuje sice přímý zápis typu „Matěj, syn Jana Mrhala“, avšak shoda:

vytváří logický důkazní řetězec

Na základě dostupných pramenů lze dnes s jistotou doložit:

Přímý doklad o otcovství mlynáře Matěje se nedochoval. Přesto lze z hlediska rodopisné metodiky považovat jeho totožnost se synem Jana Mrhala za vysoce pravděpodobnou – a v rámci rodokmenu za závěr opřený o souvislý, vícepramenný a vzájemně se podporující soubor nepřímých důkazů.

Zvídavější z vás si jistě položí otázku, zda Matěj nebyl v době koupě sedlišťského mlýna roku 1588 na tak významnou transakci příliš mladý. Z dostupných pramenů totiž vyplývá, že se narodil až po příchodu rodiny do Sedlišť, tedy nejdříve po roce 1569 a nejpozději před rokem 1582, kdy je již uváděn v zachovacím listě mezi žijícími dětmi. V době koupě mlýna mu tak mohlo být přibližně mezi patnácti a dvaceti lety. V raném novověku navíc nebyla plná právní způsobilost mladých osob samozřejmostí a při majetkových převodech za ně často vystupoval poručník nebo blízký příbuzný. Je proto velmi pravděpodobné, že ač je v pramenech jako nabyvatel mlýna uváděn Matěj, bylo převzetí usedlosti finančně i organizačně zajištěno jeho otcem Janem Mrhalem, bývalým mlynářem a rychtářem, případně s jeho přímou účastí. Takový postup byl v prostředí venkovských rodin zcela běžný a dobře zapadá i do širších souvislostí sledovaného případu.

zdroj:

Státní oblastní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli:

Kniha výhostů a zachovacích listů 1525-1672 (Archiv města Poličky kn.č. 235)

gruntovní kniha Korouhev, Telecí, Pustá Rybná, Borová, Sedliště 1572-1653 (Archiv města Poličky kn.č. 240)

na závěr trochu fantazie - přibližně 350 let dělí Jana Mrhala od dnešních dní. AI zprostředkovala naše setkání (jen háček se nenaučila)