Článek
Oficiálně šlo o schůzku premiéra a kancléře, ve skutečnosti o start české kampaně před očima Němců. V berlínském kancléřství se tak mísí munice pro Ukrajinu, registr subjektů se zahraničními vazbami, 2 % na obranu i ETS2 v koktejlu polopravd, který pocítíme v peněženkách.
Berlínská tiskovka, která se změnila v domácí bitvu
V berlínském kancléřství 10. března 2026 děkuje Friedrich Merz českému premiérovi za zachování muniční iniciativy pro Ukrajinu, mluví o Íránu, energetice i V4. Vedle něj ale český premiér začíná něco úplně jiného. V přímém přenosu před německými novináři otevírá téma „politické neziskovky“, domácí opozici a konkrétní česká média, která podle něj „denně lžou“.
Babiš dělá ostudu v Berlíně. Na tiskové konferenci s německým kancléřem připomíná Macinkovo hulvátsví v Mnichově a vysvětluje, proč Česko nebude plnit závazky vůči NATO.
— Jan Lipavský (@JanLipavsky) March 10, 2026
V tu chvíli už nejde o běžnou ostrou politiku, ale o vývoz vnitřních bitek do kanceláře klíčového spojence. Merz ještě před pár minutami mluvil o Visegrádu, Ukrajině a bezpečnosti, zatímco český host řeší Novinky a Seznam Zprávy. Přitom se od společné tiskové konference očekávala spíš debata o Rusku a bezpečnosti než osobní účty s novináři.
Petr Fiala na síti X Babišovo vystoupení označuje za „nehorázné“ a „trápne a nedůstojné“ pro Česko. Expremiér tak neútočí jen na vládu, ale i na obraz celé země v momentu, kdy ho sleduje zahraniční publikum.
Nejvýmluvnější je pasáž, kdy Merz znovu děkuje za českou muniční iniciativu pro Ukrajinu a chválí její pokračování jako „významný příspěvek“. Jakmile však novinář otevře otázku chystaného registru subjektů se zahraničními vazbami, premiér okamžitě přepíná z obrany Ukrajiny k domácím kritikům. „Ruský vliv“ odmítá jako nesmysl a místo vysvětlení konkrétních paragrafů se drží útočné linky.
Ministr zahraničí Jan Lipavský to na síti X připodobňuje k Macinkově esemeskové aféře a mluví o další ostudě v Berlíně. Jeden motiv se ale opakuje: premiér mluví o opozici a médiích mnohem raději než o zákonech, které v Česku rozhodnou o peněženkách i bezpečnosti. A právě tady se otevírá příběh registru, 2 % HDP a ETS2, který nás dostihne doma.
Registr, 2 % na obranu a ETS2. Věty pro voliče, účty pro občany
První linie střetu v Berlíně se jmenuje registr subjektů se zahraničními vazbami. Babiš odmítá nálepku „ruský zákon“ a tvrdí, že návrh „nemá nic společného s Ruskem“ a jde jen o transparentnost. Jenže z pracovního textu návrhu vyplývá, že ministerstvo spravedlnosti povede povinný registr a za nesplnění registrační povinnosti hrozí pokuta až 15 milionů korun nebo až 10 % ročních příjmů či obratu.
O těchto číslech premiér v Berlíně mlčí. Stejně jako o tom, že EU připravuje vlastní balíček Defence of Democracy a Evropský akt o svobodě médií, který má chránit média před politickým tlakem. V jeho berlínském vystoupení přitom tato evropská rovina vůbec nezazní.
Podobně gumově premiér zachází s obranou. Podle zákona 177/2023 Sb. musí vláda v každém rozpočtu nastavit výdaje na obranu „ve výši nejméně 2 % HDP“ a může do nich započítat i vybrané výdaje mimo kapitolu ministerstva obrany. V Berlíně Babiš ujišťuje, že Česko „pozná svoje závazky v NATO a bude je plnit“, ale zároveň dodává, že to „teď nelze“ v plné výši kvůli zděděným schodkům.
Americký velvyslanec Nicholas Merrick přitom varuje, že při aktuálně plánovaných výdajích Česko riskuje zařazení mezi státy s nejnižšími výdaji na obranu v NATO. Debata o tom, zda „plníme závazky“, tak přestává být čistě politická a stává se testem důvěryhodnosti vůči spojencům.
Třetí sporná linie se týká munice a emisních povolenek. Merz děkuje českému premiérovi, že zachoval muniční iniciativu, díky které Ukrajina získává zhruba dva miliony kusů velkorážové munice. Podle švédské vlády ale projekt z větší části platí zahraniční partneři, Švédsko samo posílá 30 milionů eur, tedy zhruba tři čtvrtě miliardy korun.
Babiš přitom v Berlíně tvrdě brojí proti ETS2, které podle něj „vymklo kontrole“, a žádá zrušení systému, zatímco Merz mluví spíš o možných úpravách. Odborné texty upozorňují, že právě ETS2 rozhodne od roku 2028 o tom, kolik čeští spotřebitelé zaplatí za teplo a paliva, protože povolenky pro paliva a budovy se promítnou do faktur domácností.
Když si tyto tři motivy složíme, vychází jasný vzorec. Registr, 2 % HDP i ETS2 jsou v Berlíně popsány tak, aby doma zněly dobře, i za cenu rozmazaných závazků v zahraničí. A přesně tady začíná být důležité, co říkají samotné zákony a návrhy, ne jen věty z jedné tiskovky.
Co píšou paragrafy a jak se ohýbají v přímém přenosu
KKdyž Babiš útočí na Seznam Zprávy a Novinky, nepřidává jedinou konkrétní citaci článku, zato se opakovaně vrací k obecnému tvrzení, že média „denně lžou“. Proto bereme do ruky text návrhu zákona o registraci subjektů se zahraničními vazbami a porovnáváme ho s tím, co v Berlíně říká.
Český návrh skutečně nikde nepoužívá nálepku „zahraniční agent“ po vzoru Ruska nebo Gruzie. Formálně mluví o transparentnosti zahraničního financování. Zároveň ale zavádí povinný registr pod ministerstvem spravedlnosti a umožňuje uložit pokutu až 15 milionů korun nebo až 10 % ročních příjmů či obratu za nezapsanou činnost.
Návrh navíc počítá se širokým okruhem údajů o organizacích, včetně informací o zaměstnancích a jejich činnostech. Současně obsahuje výjimku pro média založená podle českého práva a financovaná z běžného obchodního plnění, takže velké redakce typu Seznam Zpráv nebo Novinek by do registru přímo nespadly.
Ve chvíli, kdy premiér v Berlíně spojuje registr se „zahraničními agenty“ i „politickými neziskovkami“, bagatelizuje tím reálné riziko vysokých sankcí a zároveň míchá český návrh s ruským či gruzínským modelem, kde stát otevřeně nálepkuje organizace jako „agenty“. Tato rétorika zamlžuje rozdíl mezi papírem a praxí a pro běžného diváka je těžké rozlišit, o jaký model vlastně jde.
Podobné mlžení sledujeme u munice. Premiér doma opakuje, že „muniční iniciativa bude pokračovat, ale Česko do ní nebude dávat peníze“ a že do projektu „nepůjdou žádné peníze českých občanů“. Posiluje tak dojem, že munice nás nic nestojí, protože hlavní účet platí zahraniční partneři. Fiala naopak varuje, že se Česko stahuje z role plátce a spoléhá na tlak Spojených států a Evropy, což označuje za alibismus, který může poškodit pověst země.
Jenže zákon o 2 % HDP na obranu dál platí a velvyslanec Merrick znovu upozorňuje, že při plánovaném poklesu výdajů můžeme skončit ve spodní části žebříčku NATO. Otázka, kolik „nás stojí“ munice, proto nikdy nestojí mimo debatu o tom, zda Česko dodrží vlastní zákon a nepřidá se k těm, kteří na obranu šetří.
Premiér může doma vést kampaň, jak uzná za vhodné. Ve chvíli, kdy ale v kanceláři německého kancléře útočí na vlastní opozici a novináře a zároveň tam relativizuje registr, 2 % HDP i ETS2, už nejde jen o styl projevu. Jde o to, jak vážně nás berou spojenci, kolik zaplatíme za teplo, jakou armádu si skutečně zaplatíme a zda se česká debata opře o text zákonů, nebo jen o dojmy z jedné berlínské tiskové konference.
