Článek
Stínová vláda má ukázat, že je opozice připravená vládnout. V roce 2026 ale tahle sestava naráží na jednoduchou otázku: kdo jí to věří a jak se vlastně liší od Andreje Babiše.
Stínová vláda na papíře, voliči jinde
ODS si 9. března 2026 skládá vlastní vládu, ale zatím jen na webu a v tiskové zprávě. Martin Kupka se v ní stylizuje do role stínového premiéra a představuje osmnáctičlenný tým „připravený převzít odpovědnost“. Na fotkách to působí jako start nové éry, v číslech ale realita vypadá úplně jinak.
V lednovém modelu STEM má ODS jen okolo 14 procent, zatímco hnutí ANO drží zhruba 35 procent a STAN se pohybuje nad 12 procenty. Volební model Kantaru pro Českou televizi pak 8. března posouvá Starosty dokonce před občanské demokraty: ANO 34,5 %, STAN 15,5 %, ODS 14,5 %. Kabinet, který chce vládnout, tak dnes reprezentuje zhruba jednu šestinu voličů, a to spíš tvrdé jádro než širší veřejnost.
Stínová vláda má v teorii nabídnout jasnou alternativu: dopředu říct, kdo povede jaký resort, a ukázat připravenou sestavu pro případ vítězství. V realitě roku 2026 ale ODS skládá kabinet ve chvíli, kdy Andrej Babiš dál dominuje průzkumům a Martin Kupka vede stranu, která se pere spíš o druhé až třetí místo. Jde tak hlavně o PR gesto, ne odpověď na otázku, koho většina Čechů reálně vidí jako příštího premiéra.
Stejný dojem budí i programová „novost“. V dokumentu „Desatero proti a pro“ ODS odmítá zavedení ETS2 pro budovy a dopravu, staví se proti „EET 2.0“ pro malé podnikatele a slibuje, že nezvýší daně. Ve dvou ze tří těchto bodů se pak překvapivě shoduje s hnutím ANO: to ve svém programu 2025 i ve vládních prohlášeních stejně odmítá ETS2 a slibuje, že daně nezvedne. Rozdíl je v tom, že Babišova vláda chce znovu zavést jednodušší „EET 2.0“, zatímco ODS se proti ní vymezuje. Výsledek ale zní podobně: daně se nemají zvyšovat, ETS2 se nechce a spor o „EET 2.0“ se vede hlavně o značku. ODS tak v klíčových otázkách spíš reaguje na Babišovu agendu a navrch přidává ambici dostat výdaje na obranu na 5 % HDP do roku 2030.
Jenže u každé vlády, skutečné i stínové, se vše nakonec láme na jediné otázce: kdo tyto sliby zaplatí a z čeho se má skládat rozpočet, který už dnes krvácí.
Nižší daně versus 310 miliard schodku
Vláda Andreje Babiše schválila pro rok 2026 rozpočet se schodkem 310 miliard korun. Počítá s příjmy zhruba 1 977,6 miliardy a výdaji 2 287,6 miliardy korun, jak vyplývá z tiskové konference vlády po jednání kabinetu. Do toho ODS slibuje „snížení zdanění práce“ a „přehlednou a spravedlivou daňovou reformu“.
Národní rozpočtová rada zároveň upozorňuje, že takový strukturální schodek naráží na pravidla zákona o rozpočtové odpovědnosti a dlouhodobě tlačí dluh k hranici dluhové brzdy. Tato pravidla platí úplně stejně pro současnou vládu ANO, SPD a Motoristů i pro hypotetickou budoucí vládu ODS, rozdíl je jen v tom, kdo dnes reálně utrácí.
Programové priority stínové vlády ODS znějí na papíře sebevědomě: „daňová reforma s cílem snížení zdanění práce“. Když ale budeme číst tento text i „Desatero proti a pro“, nenarážíme na jediné konkrétní procento, žádnou tabulku ani modelový výpočet dopadů na rozpočet. Stranická brožura Radima Ivana z kongresu sice pracuje s cílem 25 % zdanění práce, ale vedení ODS tento údaj do oficiálních materiálů stínové vlády vůbec nepřevzalo.
Opozice tak rozdává sliby o nižších odvodech, aniž by zároveň ukázala, kde při schodku 310 miliard seženeme náhradní miliardy. A právě tady se z abstraktního „strukturálního deficitu“ stává velmi konkrétní problém, který se nakonec řeší úplně jinde než v tiskových zprávách.
Pět procent na obranu a kuchyňský stůl
Abstraktní rozpočtové grafy nakonec rozhodují u kuchyňského stolu. Běžná pražská rodina sleduje čistou mzdu na výplatní pásce a účty za energie, ne pojmy jako „strukturální deficit“. O to víc záleží na tom, co se skrývá za politickými sliby.
Česká republika dnes dává na obranu něco přes 2 % HDP a tím plní závazek vůči NATO. Za rok 2024 šlo podle oficiálních údajů o 166,8 miliardy korun, tedy zhruba 2,09 % HDP. ODS přitom ve svých prioritách mluví o cíli 5 % HDP do roku 2030.
Podle dřívějších propočtů ministryně Jany Černochové by to při dnešní velikosti ekonomiky znamenalo zhruba 420 miliard korun ročně. Studie Institutu pro politiku a společnost navíc připomíná, že posun z 2 na 5 % by bez zvýšení daní vyžadoval masivní přesuny peněz odjinud, zejména od škol, nemocnic nebo sociálních výdajů. To je matematika, kterou žádná stínová vláda neobejde.
Když pak stejní politici zároveň slibují nižší zdanění práce, vyšší výdaje na obranu a mlčí o konkrétních škrtech, důvěra v jejich rozpočtovou odpovědnost se rodí těžko. A ještě těžší to má ve chvíli, kdy tyto sliby nesou tváře, které si část veřejnosti spojuje s kauzami minulosti a starým způsobem politiky.
Staré tváře, vypůjčená značka a návrat k roku 2010
Složení stínové vlády ukazuje, že ODS nesází na novou generaci, ale vrací do první linie staré hráče. Seznam na webu strany řadí Pavla Drobila jako stínového ministra průmyslu a obchodu, Petra Bendla jako stínového ministra zemědělství a Martina Baxu jako stínového ministra kultury. Na papíře jde o zkušenost, v paměti voličů ale tahle jména nesou i jiný příběh. Pro nerozhodné voliče tak tato sestava spíš otevírá album starých afér než kapitolu „nová ODS“.
Volební data přitom mluví jasně. ODS drží ve zmíněném lednovém modelu 14,1 %, zatímco ANO míří k 34,6 % a STAN se dotahuje na 12,6 %. Únorový průzkum pak posouvá Starosty před občanské demokraty a potvrzuje, že ODS zůstává kolem 14–15 % i po představení stínové vlády. U části členské základny možná návrat Drobila, Bendla a dalších tváří vyvolává pocit „starých dobrých časů“, širší veřejnost ale podobnou nostalgii nesdílí.
A právě tady se skládačka uzavírá: dokud ODS kopíruje Babišovy sliby, opírá se o vlastní tváře z roku 2010 a pro zahraniční politiku si půjčuje značku Jana Lipavského, bude Andreji Babišovi jen sekundovat, zatímco voliči, kteří hledají skutečnou změnu, musí cestu k alternativě hledat úplně jinde.
