„Vláda buranů“ má nový etický kodex. Bude ho dodržovat, nebo jde o další bezvýznamný papír?

Vládní etický kodex z 2. března 2026 na papíře vypadá překvapivě tvrdě. V praxi ale naráží na jednoduchý problém: nejpřísnější pravidla mají dopadnout právě na ty, kdo si je napsali a kdo je mají sami sobě vymáhat.

Etický kodex vlády z 2. března 2026 stanovuje jasné pravidlo. Člen vlády musí při skutečném i jen zdánlivém střetu zájmů „upustit od jakéhokoliv rozhodování a vzdát se účasti na jednáních a hlasování“ (Úřad vlády, Etický kodex vlády, 2. 3. 2026). Kodex tomu říká recuse. V reálu to znamená, že politik u sporného bodu vstane, odejde a nehlasuje.

U předsedy vlády je pravidlo ještě tvrdší. Když má střet zájmů premiér, „jak dál“ má podle kodexu rozhodovat celý kabinet. Na papíře si tedy i sama vláda nařídila, aby každý ministr už při podezření na střet zájmů prostě zmizel z místnosti.

První crash-test přijde okamžitě: Babiš-Agrofert. Premiér, jehož vztah ke koncernu závislému na zemědělských a investičních dotacích byl v minulých letech opakovaně posuzován jako možný střet zájmů, by podle vlastního kodexu nesměl sedět u žádného bodu, který se dotýká:

Každý bod s dopadem na holding by pro něj znamenal povinné „za dveře“. Jinak kodex ztrácí smysl. To je asi ten nejtvrdší test, protože právě kauza Babiš-Agrofert už roky ukazuje, jak střet zájmů vypadá v konkrétních částkách, ne jen v abstraktních paragrafech zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů.

Zatímco část českého publika nový dokument vítá jako gesto „konečně nějaké slušnosti“, Brusel dál mluví jazykem dopisů a zadržovaných plateb. Evropská komise 25. února 2026 požádala Česko o vysvětlení, jak řeší možný střet zájmů premiéra při čerpání peněz z rozpočtu EU podle článku 61 finančního nařízení (stanovisko MZe). Platební agentura SZIF už od roku 2018–2019 opakovaně pozastavila nebo neproplatila některé projekty firem Agrofertu, protože hrozilo, že je Komise neuzná.

Vzniká tak paradox: doma potlesk za morální deklaraci, z Bruselu varování a stopka peněz, a právě tady se začíná lámat klíčová otázka, kdo vlastně bude nad dodržováním kodexu držet skutečný dohled.

„Vláda buranů“, jak jsme současnou vládní garnituru v titulku nazvali, totiž již od začátku svého vládnutí ukazuje, že s pravidly si hlavu příliš neláme a když to jde, ráda je obejde. Bude to tak i v případě dodržování kodexu?

Nejslabší místo kodexu leží v části o kontrole. Dokument říká, že každý ministr hlásí možné porušení předsedovi vlády, který „vyhodnocuje dodržování kodexu“ a může kolegu pouze vyzvat k nápravě (oddíl 1.10, Etický kodex vlády). Když podezření míří na premiéra, situaci „projedná vláda“.

Žádná škála sankcí, žádný pevný postup, žádný vně stojící arbitr. Nezávislá etická rada je jen volitelný tříčlenný poradní orgán, navíc kompletně jmenovaný vládou na návrh premiéra. Ukazuje se tak jednoduchý vzorec: politici kontrolují sami sebe, nikdo další do toho systémově nevstupuje.

Modelová situace po 1. červenci 2025 to ještě zostří. Zákon o regulaci lobbování č. 168/2025 Sb. od tohoto data definuje registrované lobbisty, „lobbované“ politiky a zavádí registr vedený ministerstvem spravedlnosti, včetně pokut až do 1 milionu Kč za porušení povinností. Ministr tedy může sedět v kavárně s registrovaným lobbistou, probírat jeho agendu, setkání poctivě nahlásit, a pak o stejné věci hlasovat ve vládě.

Kodex současně požaduje kroky u každé situace, která „může být důvodně vnímána“ jako střet zájmů, i v souvislosti s lobbováním (čl. 1.4.9 Etického kodexu vlády). Pokud ministr neodejde a hlasuje, ukázkově kodex poruší, a přesto mu nehrozí nic víc než politická domluva za zavřenými dveřmi.

Stejně přísně na papíře působí i část o pravdě a sociálních sítích. Kodex v článku 1.3.2 a 1.9.3 až 1.9.4 výslovně zakazuje, aby člen vlády šířil nepravdivé, manipulativní nebo zavádějící informace, a požaduje, aby i na vlastním Facebooku nebo X sdílel pouze „úplné, přesné, objektivní a pravdivé“ zprávy. Politici, kteří stavějí kariéru na vyhrocených statusech a polopravdách, by tím pádem museli radikálně ztlumit svůj on-line arzenál.

Bez nezávislého dohledového orgánu ovšem zůstává i tenhle přísný standard jen doporučením, které si opět vykládají a posuzují samotní členové kabinetu.

Kontrast s běžným úředníkem pak působí skoro absurdně. Zákon o státní službě po novele č. 448/2024 Sb. státním zaměstnancům výslovně zakazuje přijímat jakékoliv dary nebo výhody „v souvislosti s výkonem služby“, dřívější hranici 300 Kč vláda zrušila (zákon č. 234/2014 Sb., hodnoticí zpráva k Akčnímu plánu boje proti korupci, 2024). Člen vlády mezitím podléhá zákazu podnikání a majetkovým přiznáním podle zákona o střetu zájmů č. 159/2006 Sb. a kodexovým pravidlům o darech, která definují úplatek jako „jakoukoli neoprávněnou výhodu“.

Tvrdší sankční režim tak dnes dopadá na obyčejné úředníky než na členy vlády. Ministři se opírají o měkký, nesankční dokument, a tady se otevírá další rovina: jestli nový kodex reálně něco přidává nad rámec starých zákonů, nebo jen mění obal, což je otázka, kterou ještě ostřeji nasvítí srovnání s evropským standardem.

Klíčová pravidla střetu zájmů a majetkových přiznání už dávno stojí v zákoně č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů a v centrálním registru oznámení, který spravuje ministerstvo spravedlnosti. Kodex tato pravidla spíš shrnuje, parafrázuje a doplňuje o politickou povinnost recuse, neotevírá ale žádné nové sankční cesty.

V praxi tak funguje hlavně jako přebal existující legislativy, nikoli jako krok k zásadně přísnějšímu režimu pro ministry.

Když český dokument postavíme vedle pravidel pro eurokomisaře, rozdíl je zřetelný. Evropská komise v roce 2018 změnila vlastní kodex tak, že prodloužila „cooling-off“ období pro bývalé komisaře na dva roky a pro bývalého předsedu na tři roky. Během této doby mají tito politici omezené možnosti lobbingu a přechodu do některých funkcí (Code of Conduct for the Members of the European Commission, 2018).

Nezávislý etický výbor Independent Ethical Committee pak jejich kroky posuzuje zvenku, mandát členů běží tři roky a analýza Výzkumné služby Evropského parlamentu označuje tento model za jeden z klíčových pilířů etiky v institucích EU.

Český kodex oproti tomu žádný povinný nezávislý orgán neobsahuje. Vláda může, ale nemusí, vytvořit etickou radu, a i tu jmenuje sama, na návrh premiéra (Etický kodex vlády). Etický kodex vlády také žádné formální cooling-off období pro bývalé členy vlády nezavádí.

Transparency International ČR mezitím připomíná, že Česká republika v Indexu vnímání korupce (CPI) za rok 2025 dosáhla 59 bodů ze 100 a 39. místa ze 182 zemí, tedy pod průměrem EU, a upozorňuje na přetrvávající rizika kolem střetu zájmů premiéra. V prostředí, kde společnost vnímá korupční rizika tak citlivě, papír kontrolovaný samotnými politiky těžko sám od sebe vyvolá skokový růst důvěry.

Verdikt proto vyznívá střízlivě. Nový etický kodex získá smysl jen ve chvíli, kdy vláda sama sobě dobrovolně zpřísní pravidla nad rámec textu: zřídí skutečně nezávislou etickou radu, začne transparentně zveřejňovat všechny případy recuse a především dovede do konce řešení střetu zájmů premiéra ve vztahu k Agrofertu v souladu s evropským finančním nařízením (Guidance on conflicts of interest, 2021/C 121/01).

Bez těchto kroků zůstane vládní kodex jen dalším bezvýznamným papírem, přesně takovým, jakých česká politika už vyprodukovala až příliš.