Článek
Danova maminka mi zoufale volala vloni již na začátku listopadu. Jejímu prvňáčkovi, třebaže chodil do bezvadné soukromé školy s individuálním přístupem se nevedlo a nechtěl tam chodit. Písmena, počty, ale i organizaci nezvládal a nestíhal. Byl velmi pomalý a hlavu měl v oblacích. Děti jako Daník jsou velmi chytré, ale přemýšlejí si o svém. Tělo je neposlouchá a při učení je opravdu nezbytné integrovat všechny dílčí mozkové funkce. A jak se od nás odpojují, je pro ně výuka čím dál těžší, protože stále něco dohánějí. Tak se raději vzdají nebo zlobí…
S oblibou říkám, že diagnózu do konce 2. třídy řešit nemusíme, děti potřebují čas a každé má jiné tempo, ale když je nešťastné dítě, rodič nebo učitel (a ne nutně všichni najednou), vyplatí se cíleným tréninkem dětem okamžitě pomoci. A tak jsme se do toho dali. Daník si poctivě odcvičil dvě cvičení (každý den 10 minut) a postupně se zlepšoval ve všech oblastech. Mluvila jsem i s paní učitelkou, která byla z jeho nesoustředěnosti a tempa nešťastná a všemožně se mu snažila pomoci. Poprosila jsem ji jen o trochu času a aby se nebála chlapce postupně zatěžovat.
Při našem posledním setkání v červnu byl Daník už jako vyměněný. Všechny velké písemky zvládl na jedničku, slabikoval plynně a s porozuměním a ve cvičeních se smál mamince, že je rychlejší než ona. Dokázal vnímat paní učitelku a nebyl ve všem poslední. Na letní prázdniny dostal už volno, jen si bude psát deníček a bude si číst o svých oblíbených pyramidách.
A druhý den přišel s maminkou na test Toník. Další prvňáček. Trápili se spolu od začátku září. Nechtěl, neuměl a nešlo to. Třebaže jim paní učitelka říkala, aby víc trénovali, efekt byl minimální. Přečíst 3 slova mu trvalo pět minut a už vůbec netušil, o čem to bylo. Při psaní se mu písmenka pletla a nevěděl, jak ve slovech zjistit samohlásky. Ale jen jsem mu ukázala osvědčený trik, začal se chytat. Ta radost!
Čeká nás ještě spousta práce, ale vyplatí se. Spokojenost dětí a jejich sebevědomí za tu trochu práce stojí. Samo od sebe to u „našich“ dětí opravdu nepřichází. Nemusíme je nechat učení vzdát a zlobit celou třídu, protože v něčem vynikat opravdu potřebují nebo stále dohánět ujíždějící vlak.
Mám svou práci speciálního pedagoga ráda. Díky cvičením mohu pomáhat dětem i celé rodině efektivně, ale ne nějakou kouzelnou pilulkou - dobrým tréninkem.
