Článek
„V tomhle vztahu jsem ztratila nejlepší roky svého života. Měla jsem odejít dávno. Jak jsem mohla být, tak slepá a nechat to zajít tak daleko? Ušetřila bych si tolik starostí, problémů, trápení i peněz.“
„Nikdo mě pořádně nedocenil. Šéf vůbec nehleděl na to, kolik svého času jsem tomu dal a jak kvalitní práci jsem odváděl. Stálo mě to veškerý volný čas a už se to přetížení projevovalo i na mém zdraví. Kdybych se zhroutil, nikdo mi nic nedá, ani to „děkuju“.“
„Proč jsem neudělal/a změnu dřív? Vždyť mi to už nějaký čas říkali i moji blízcí“.
Podobná slova v rozmanitých podobách slýchám občas na sezeních.
Proč nepřišla změna dřív?
Protože dřív přijít nemohla. Nebyl její čas. Kdy dřív měla vlastně přijít? Změna je proces. Tento proces má několik fází. Ke změně nás nejčastěji pohání pocit nespokojenosti, frustrace, vnitřní napětí a ztráta naděje. Než do toho bodu dojdeme, chce to čas. Někdy i hodně času.
Fáze změny
1. Okolí chce změnu
Kamarádky nebo rodina vám říká, že byste se na toho chlapa měla vykašlat, máte na lepšího a včera bylo pozdě. Manželka vám říká, že na vašem místě by už dávno měla jinou práci. Všem okolo je to jasné. Hned jsou se vším hotoví. Co o tom ale vědí? Nemají ponětí. Vy máte prostě svoje důvody proč zůstávat. Zatím ještě převažují ty výhody, nebo máte naději, že se partner začne chovat jinak, šéf si všimne, jak makáte a ocení to. Nebo prostě nemáte podmínky, tudíž nemá cenu vůbec o něčem takovém uvažovat, nemůžete si to zkrátka dovolit. Je to pořád to menší zlo.
2. Já chci změnu
Den ode dne ve vás plíživě narůstá frustrace, vnitřní napětí a nespokojenost. Nic se nemění a v nejbližší době to nebude jinak. Možná nikdy a takhle to dál nejde. Už nevěříte, že by se partner změnil nebo se v práci zlepšily podmínky. Naděje je mrtvá. V hlavě se vám rodí myšlenka, že změna je možná, ale že jediný, kdo to má v rukou, jste vy. Pokud neuděláte nic sami, neudělá to nikdo za vás a pro vás.
3. Příprava
Přemýšlíte, jak to udělat. Bilancujete pro a proti. Jaké důsledky a dopady bude vaše rozhodnutí mít. Co odchod ze vztahu nebo práce bude znamenat? Co tomu řekne okolí? Co k tomu vlastně konkrétně potřebujete? A co bude potom? V myšlenkách i emočně se již ladíte na možnou změnu. Když dojdete k rozhodnutí, můžete pocítit jistou úlevu, radost, novou naději, ale také můžete zažívat strach, pochybnosti a obavy. Hlava se vám může ze samého přemýšlení rozskočit. Pokud přínosy zamýšlené změny převýší očekávané ztráty, je vyšší šance, že do toho nakonec půjdete.
4. Akce
Přišla pomyslná poslední kapka, ten možná velmi nepatrný impulz. A dost, uděláte to. Oznámíte rozchod partnerovi, dáte v práci na stůl výpověď. Uf, a je to venku! Máte pocit úlevy, volnosti a svobody.
5. Adaptace
Euforie vyprchala a musíte řešit všechny praktické kroky, které se změnou souvisí. Hledání nové práce, stěhování,… Otevírají se vám teď nové možnosti a příležitosti. Je to čas pro vás. Jak ho využijete? Máte sice plány do budoucna, ale ne všechno může jít hladce. Pochybnosti, strach a obavy jsou zpět. Udělali jste opravdu dobře, nebyla to chyba? Nebylo to unáhlené? Okolí na vás může tlačit nebo vyjadřovat nepochopení. Začínají na vás doléhat důsledky vašeho rozhodnutí. Není to tak snadné, jak jste si mysleli. Stýská se vám po partnerovi, on prosí o druhou šanci. Ta plánovaná práce úplně nevyšla. Co teď? Opět přichází bilancování. V této fázi nejčastěji dochází k návratu. Je snadné se přece vrátit do toho, co už znáte, než vytvářet nové.
6. Dokončení
Vrátili jste se do známého nebo jste vytrvali a posunuli se v životě někam jinam. Co je dobře a co je špatně? Ať tak či onak, byla to dobrá zkušenost a nelitujete. A pokud ano, můžete to zase zkusit změnit.
„…Ale, měla jsem to udělat dřív! Proč jsem to sakra neudělala dřív? Tolik ztracených let…“
A kdy dřív? Každá změna přece musí uzrát.
