Článek
„Musím myslet na všechno. Když to neudělám já, tak nic není. Uvařit, nakoupit, vyprat, vyžehlit, uklidit, učit se s dětmi, objednat doktory, vyřídit pracovní e- maily, pomoct kolegyni s prezentací, splnit precizně pracovní úkoly…. Nemám ani minutu pro sebe. Jo, a ještě nově máme psa. A kdo okolo něj skáče? Zase já. Ufff. Na co jsem zapomněla…“
Poznáváte se v těchto větách? Naučte se jim předcházet.
Co je syndrom tažné kobyly
Syndrom tažné kobyly není žádná oficiální diagnóza, ale spíše termín populární psychologie. Z pracovního prostředí mnozí známe rozdělení zaměstnanců na tzv. tažné a chovné, nicméně zde je pojem zamýšlen mnohem šířeji. Zahrnuje nejen prostředí pracovní, ale zejména sféru rodinnou.
Kdo je tažná kobyla
Jde o jedince (častěji ženu), který je vytrvalý, jen tak se nevzdává, ostatní se na něj mohou vždy stoprocentně spolehnout. Jeho devizou je silný smysl pro zodpovědnost. Zvládá velmi dobře a dlouhodobě i rutinní úkoly a je loajální. Člověk typu tažné kobyly má obvykle rád svůj klid, jistotu, stabilitu. Nemá příliš rád náhlé a velké změny a také si potrpí na vnější ocenění, uznání. Je to zkrátka člověk, který všechno dovede, všechno zařídí, všechno unese a všechno snese.
Jsem tažnou kobylou?
Přejímáte zodpovědnost za ostatní? Cítíte se dlouhodobě přetížení všemi povinnostmi, které na vás leží? Ubíjí vás to, jste vyčerpaní a bez energie? Máte pocit, že už to nejde zvládnout, že už neunesete ani o jediný úkol víc? Přáli byste si od všeho aspoň na chvíli utéct a prostě nic neřešit? Pustit to všechno? A v hlavě vám současně běží myšlenky:
„Nemůžu! Musím! Kdo by to udělal?“
Pokud jste se dostali do spárů myšlenkového tandemu NEMŮŽU a MUSÍM, nejspíše se vás to týká.
Děláte, co můžete a jak nejlépe umíte, plníte každé přání, o všechno se postaráte, myslíte a pečujete o potřeby ostatních – dětí, partnera, kolegů, kamarádů, rodičů. Zároveň to nikdo z nich moc nevidí a neocení. Jedete na 150 %, ale všichni to považují za váš standard, samozřejmost a co hůř, za vaši povinnost. Žádné ocenění, žádné děkuji. Žádný prostor pro vás, vaše přání a potřeby. Na svých bedrech máte naloženo mnoho povinností a vaší blízcí vám to zrovna neulehčují. Vždyť to přece zvládnete, vydržíte. Vždycky jste to zvládla a vydržela. Zkrátka si neumíte říkat o své potřeby a okolí na ně nebere zřetel. A tak jdete dlouhodobě hodně přes své možnosti.
Problém nastane, když dojdete na hranice svých fyzických i psychických sil, na pokraj vyhoření. Věřte, že dříve či později tam dojdete.
Jak přestat být tažnou kobylou
1. Naučte se říkat o pomoc. Nemusíte přece všechno zvládnout sama. Je v pořádku připustit si, že NEMUSÍM. Klíčové je umět si říct, o to, co potřebuji – CHCI. Např.: Prosím, uvařil bys mi kávu? Nestihnu dnes nakoupit, prosím, mohl bys mi s tím pomoct? Potřebuji si dát vanu.
2. Delegujte. Dovolte si pustit některé povinnosti. Připusťte si myšlenku, že MŮŽETE něco vypustit, přenechat někomu jinému anebo něco úplně přestat dělat. Začněte něčím malým a vydržte to. Učíte se to vy i vaše okolí.
3. Učte se říkat NE. Říkat NE je dovednost a jako taková se dá natrénovat. Když tu a tam něco zdvořile (ze začátku i něco docela malého) odmítnete, věřte, že svět se nezboří. Nestane se vůbec nic. Tedy vlastně ano, stane – získáte prostor pro sebe!
Pamatujte, že prostor pro sebe si musíte aktivně vytvořit sama, nikdo to za vás neudělá.
