Článek
„Začala jsem si něco s kolegou v práci. Neplánovali jsme to, prostě přeskočila jiskra. Velmi si rozumíme v mnoha oblastech života, máme stejné zájmy, posloucháme stejnou hudbu. Ale nemá to budoucnost. Nechce se vázat a nejsem jeho první románek, tady v práci. Řekli jsme si, že to ukončíme a budeme jen kamarádi a kolegové. Semlelo mě to víc, než jsem si myslela. Práce mě baví, nechci kvůli tomu odcházet. Ale nevím, jak se k němu mám teď chovat. A co když je ještě nějaká naděje?“ Nebo také „Imponuje mi, ještě jsem nepotkala tak zajímavého muže. Zamilovala jsem se, ale má to háček. Je ženatý a ona u nás pracuje také.“ A také „Je to můj nadřízený. Vztah už nám moc nefunguje, ale bojím se to ukončit. Co když mi začne dělat problémy? Je žárlivý. Co mám dělat? Nemůžu si dovolit dát výpověď. Cítím se v pasti.“
Milostné vztahy na pracovišti nejsou vzácností. V práci trávíte třetinu dne, je tedy přirozené, že právě tam můžete potkat někoho zajímavého a neodolatelného. Může z toho vzniknout pěkný a pevný vztah.
Častěji se ale stává, že se dvojice po krátké nebo i delší době rozejde, a to z různých důvodů. Není také výjimkou, že jeden z dvojice je do „vztahu“ citově zainteresován víc, než ten druhý a nese tedy celou situaci mnohem hůř.
A jelikož je rozchod obvykle jednostranná výpověď bez výpovědní doby a jasně daných pravidel, mohou nastat trable. Komplikace však mohou nastat, i když se na rozchodu vzájemně domluvíte. Jedna věc je totiž domluva a druhá je individuální prožívání rozpadu vztahu (i když trval jen krátce nebo to byl „jen“ flirt).
Jak vedle sebe fungovat dál? Jde to vůbec?
To záleží na konkrétní situaci a celkovém kontextu. Někdy to už možné není a jeden z milostné dvojice zaměstnání dříve či později opustí (zejména pokud je pracovní vztah nerovný).
Pokud se rozhodnete (nebo musíte) přetavit milostný vztah zpět na kolegiální, počítejte s tím, že ze začátku to nebude vůbec snadné a už nikdy to nebude stejné, jako předtím. Může se to podařit, ale také nemusí. Vyvstane před vámi mnoho otazníků a nových situací.
Ze začátku to může být divné, napjaté, na sílu a nepříjemné. Než se situace mezi vámi dostatečně stabilizuje, a hlavně než se stabilizujete vy sami, může to mít i negativní dopad na váš pracovní výkon.
Abyste v práci mohli nějak smysluplně fungovat a podávat alespoň nějaký pracovní výkon, vyplatí se vyjasnit si s expatrnerem pár základních věcí.
Pokud to je možné, zkuste si domluvit, jak bude vypadat vaše vzájemná komunikace na pracovišti. O čem a v jakém rozsahu se spolu bavit musíte, o čem se bavit chcete (dokážete) a o jakých tématech se bavit určitě nechcete (co vám není příjemné, co vás zraňuje). Ideálně se držte jen své pracovní role, alespoň ze začátku.
Minimalizujte nebo se úplně vyhněte komunikaci mimo pracovní dobu a o nepracovních tématech. Ulehčíte si tak proces odpoutání se a vytvoření si odstupu od situace a expartnera.
Ujasněte si pravidla vašeho kontaktu, a to jak v práci, tak mimo ni. Stanovte si hranice - co ještě ano a co už ne. Budete spolu chodit na oběd? A co služební cesty a firemní akce? Můžete to odmítnout, když se na to nebudete cítit? Existuje alternativa? Máte možnost nějak minimalizovat osobní kontakt v práci, pokud vám zatím dělá potíže? Pokud se denně potkáváte s expatrnerem na pracovišti, proces vyrovnávání se je podstatně náročnější a delší. Máte se kam zašít, když na vás přijde těžká chvilka?
Domluvte si jednotný postup, kdo, jak a koho budete na pracovišti o rozpadu vztahu informovat. Pokud kolegové o vašem vztahu vědí, je užitečné domluvit se také na tom, jak rozchod oznámíte. Zda v tom budete sami aktivní nebo tuto skutečnost sdělíte až na dotaz. Co konkrétně budete sdělovat, do jakých podrobností? V těchto případech opravdu bývá „méně více“.
Zachovejte dekorum. Je dobré, když zvládnete svého ex, v rámci zachování slušnosti a bontonu, alespoň pozdravit. Určitě se zcela vyhněte pomlouvání toho druhého před kolegy. Vyvarujte se osobním výpadům a naschválům vůči ex. Je to neprofesionální a vrhá to na vás špatné světlo. Na pracoviště to nepatří (od toho máte přátele, rodinu). Navíc by se vám to mohlo vrátit, jako bumerang. Raději se omezte na sdělování úplného minima informací jiným kolegům, a to věcným a popisným způsobem.
Ze společně nastavených pravidel neustupujte, i když budete mít nutkání a bude to hodně těžké. Když se s expartnerem nebudete moci na ničem rozumně dohodnout, stanovte si hranice sami pro sebe, abyste zvládli v práci fungovat.
Jakou zkušenost máte vy? Povedlo se vám ustát milostnou eskapádu na pracovišti? Co ještě byste doporučili ostatním, kteří jsou v této situaci?
