Článek
Tyrianská purpur: Barva císařů
Tento temný, na světle však zářivý odstín fialové byl ve starověkém světě symbolem moci a bohatství. Vyráběl se z výměšků mořských plžů z rodu Murex - a protože k jejich získání bylo potřeba obrovské množství těchto živočichů, bylo výsledné barvivo také neuvěřitelně drahé; ceněné víc, než zlato. Římský císař Nero dokonce údajně zakázal komukoli jinému (než panovníkovi) nosit oblečení barvené tímto pigmentem.
S úpadkem Římské říše ale postupně přestala i výroba této barvy a přesné postupy jejího získání se navíc ztratily. Ve středověku ji tak nahradily jiné, o něco levnější fialové pigmenty a dnes je Tyrian Purple už jen historickou raritou.
Egyptská modř: První syntetický pigment
S úctyhodným stářím zhruba 4 000 let jde zajisté o první uměle vytvořenou barvu v dějinách lidstva. Staří Egypťané ji vyráběli z měděné rudy a vápence, přičemž výsledný modrý pigment po nadrcení a smíchání s pojidly používali k malbám na zdech chrámů i dekorování soch.
Přestože v antice šlo o barvu významnou a hojně užívanou, ve středověku přestala být používána úplně. Nejprve byla nahrazena drahým pigmentem vytvořeným z minerálu Lapis lazuli a ještě později - díky pokroku v chemii - podstatně levnější syntetikou, jako je Pruská modř. Pro zajímavost: Dnes sice také umíme Egyptskou modř vyrobit, v umění se ale stejně už běžně nepoužívá.
Lapis lazuli: Drahocenná modř
Jak jsem naznačila v předešlém odstavci, jeden z nejkrásnějších a nejdražších pigmentů lidské historie se vyráběl z polodrahokamu Lapis lazuli, těženého v Afghánistánu již před 8 000 lety. Byl velmi cenný, mnohdy opět dražší než zlato. Renesanční malíři ho používali především při zobrazování Panny Marie – často byl právě v tomto odstínu vyveden její nebeský plášť.
Těžba Lapisu byla extrémně nákladná, proto byla z něj vzniklá barva dostupná jen těm nejbohatším umělcům a/nebo církevním institucím. Dnes je sice většinou nahrazována moderními syntetickými alternativami, jako např. ultramarínová modř, ale stále se dá na trhu najít i barva vyrobená zpracováním kamene těženého převážně v Chile - ale takový pigment je opět poměrně drahá záležitost.
Verdigris: Měděná zeleň
Tento zelený pigment se vyráběl reakcí měděných destiček s octovými výpary. Výsledný povlak (v podstatě stará známá měděnka) vzniklý na destičkách se oškrábal, usušil, nadrtil a umíchal v barvu pomocí pojiv. Výsledek byl sice krásný, ale měl zásadní nevýhodu, vlastně dvě: v prvé řadě byla barva velmi nestabilní a časem mohla úplně změnit odstín nebo dokonce z obrazu prakticky zmizet, ve druhé řadě byla velmi jedovatá a s jejím používáním byly spojované jak lehčí případy otravy v podobě nevolností, tak i úmrtí. Umělci se proto postupně přeorientovali na spolehlivější (a hlavně „zdravější“, netoxické) zelené pigmenty, jako je chromová nebo kobaltová zeleň.
Na závěr jedna šílenost, slibovaná již v nadpisu článku:
Věděli jste, co všechno lidé byli schopni provádět s vysušenými starověkými ostatky někdejších lidských bytostí?
Mummy Brown: Barva (z) mumií
Čtete správně - a to ani nebudu zacházet do krajních nechutností, kterých se (řekněme) naši předkové byli v dobré víře schopni dopouštět; ty si, s dovolením, ponechám na jiný článek.
Mummy brown byl pigment, který se ve výtvarném umění používal od 16. až do 19. století. Jak název napovídá, vracíme se částečně znovu do starověkého Egypta - jeho zdrojem byly skutečné, na prach nadrcené mumie! Barva měla krásný, těžko napodobitelný hnědočervený odstín a byla oblíbená zejména mezi malíři olejomalby. Byla chválená pro své dobré krycí vlastnosti a lehkost tahů při malbě.
Co ale způsobilo její konec? Inu, jakmile si umělci uvědomili, že obsah tubiček s příslušným názvem pochází z rozemletých lidských těl a neodkazuje tak na pouhou barevnou podobnost, začali ji odmítat z etických důvodů. Navíc - zásoby mumií nebyly nekonečné, takže výroba logicky někdy musela přestat tak či tak. Existuje dokonce tvrzení, že anglický malíř Edward Burne-Jones byl původem a způsobem její výroby tak znechucen, že svou tubu Mummy Brown ihned, při improvizovaném obřadu za účasti svých přátel, pohřbil na zahradě.
Shrnutí: Kam tedy zmizely staré barvy?
Zánik uvedených pigmentů měl různé důvody – od etických otázek po vyčerpání poptávky a přes úpadek technologických postupů v zapomnění až ke vědeckému pokroku, který přinesl levnější, netoxické a stabilnější alternativy. Dnes máme k dispozici širokou škálu umělých pigmentů v různých provedeních, které umožňují dosáhnout téměř jakéhokoli odstínu i bez nutnosti mrzačit historicky cenné mumie nebo drcením plýtvat vzácnými drahokamy; přesto mají tyto zapomenuté barvy (většinou) své kouzlo a připomínají nám, jak kreativní a vynalézaví byli naši předkové v hledání způsobů, jak zachytit krásu světa kolem nás.
Mia 🖤
