Co by kdyby…nikdy nezanikla Římská říše

Odpovědí na otázku „Co všechno by se muselo stát jinak, aby nezanikla Římská říše a vydržela až do dnešních dnů“ by mohla být velice obsáhlá odborná publikace, jejíž tvorba by zabrala velice dlouho, a ačkoli jsem velikým historickým nadšencem a snílkem, myslím, že by to omrzelo i mě. Proto přeskočme mnoho století a podívejme se na to, jak by mohla vypadat Římská říše v 21. století, její rozloha, politický systém, pouze výtah z alternativních dějin a život u nás v Čechách-tedy pardon, Markomanii.

Píšeme rok 2031 po Kristu. Počítání letopočtu od narození Ježíše Krista bylo totiž v alternativní historii zavedeno dříve a s plnou podporou státu, proto se jeho narození podařilo zařadit do skutečného roku Ježíšova narození, tedy přibližně roku 6 př.n.l našeho kalendáře. Zároveň se však, i když málo běžně, můžeme setkat s letopočtem 2778 AUC, tedy Ab urbe condita, tedy „od založení města“, tedy se starým římským způsobem počítání let od založení města Říma.

Římská říše má v Evropě mnoho nových provincií, mezi něž patří patří na severu ostrov Thule (Island), Hibernia (Irsko), dále Scandinavia Australis (oblast jižního Norska a Švédska), Chersonesus Iutensis (Dánsko), Germania Major (většina dnešního Německa, Sarmatia Inferior a Sarmatia Superior (Polsko), Baltica (Pobaltské státy), Terra Mille Lacuum (jižní Finsko a přilehlé části Ruska), Alba Russica (Západní Bělorusko a Ukrajina), Taurica (Krym a jižní Ukrajina), Caucasus Superior a Caucasus Inferior(oblast pod a na Kavkaze v dnešním Rusku, Arménii, Gruzii a Ázerbajdžánu) a samozřejmě Marcomannia (Česko a západní Slovensko).

To ale není vše. V naší alternativní časové ose objevili Ameriku právě Římané, a to přibližně ve 14. století. A vzhledem k tomu, že Amerigo Vespucci se nekoná, Amerika je známá jako Terra Nova. Oproti realitě, kdy se Britové k původním obyvatelům nechovali zrovna přívětivě, někdo by skoro řekl až nepředstavitelně krutě, přistoupili Římané ke kolonizaci Terry Novy stejně, jako ke kolonizaci všech předchozích oblastí, tedy o něco citlivěji k původnímu obyvatelstvu. Snad o tom nejlépe vypovídají názvy provincií: Provincia Iroquensis, Algonquiana atd. Římská říše však neměla takovou potřebu nového území, proto si pod svou správou ponechala pouze východní pobřeží a velká jezera v  dnešních USA a Kanadě a některé karibské ostrovy, a naopak navázala kontakty s jihoamerickými říšemi, které nezanikly vlivem evropských kolonizátorů, a zároveň se ve většině dnešních USA a Kanadě vytvořily indiánské státy.

Afrika je rozdělena taktéž z většiny na domorodá království, kromě její severní části, kde je samozřejmě již po tisíce let Řím a několika romanizovaných pobřežních oblastí v Guinejském zálivu, v jižní Africe a jižní polovině Madagaskaru. Pod římskou správou je taktéž Blízký východ a Arabský poloostrov a nejvýchodnější římskou provincií dostupnou suchou nohou z Evropy je dnešní východní Írán. Austrálie byla taktéž objevena Římany přibližně v 16. stol. a dopadla podobně, jako je již zvykem. Římané na pobřeží založili několik měst a obchodních stanic a ve zbytku vytvořili státní útvar řízený domorodci pod silnou římskou kontrolou.

Říše je obrovská a je prakticky nemožné ji ovládat celou z jednoho místa. Proto, ačkoli se jedná oficiálně o jeden obrovský státní útvar, je rozdělena do osmi téměř nezávislých celků (Dioceses romanorum) s vlastním místodržícím (Praefectus Maximus) a senátem (Senatus diocesanus). Ti drží faktickou moc v oblastech jimi spravovanými. Nad nimi však, i když drží především ceremoniální funkci, dlí Imperator a Senatus Universalis sídlící ve zvláštní diecézi Řím.

Diecéze s hlavními městy jsou tyto:

Velkou míru autonomie si pak udržují i samotné provincie. Jednotná je pak armáda, jazyk a měna.

Obyvatelstvo pak volí své zástupce do senátů v komunálních, provinčních a diecézních volbách. Senáty pak zvolí svého místodržitele v provincii či diecézi na 5 let. Titul císaře/Imperatora je částečně dědičný-při úmrtí císaře nastupuje jeho prvorozený syn, který je následně schválen minimálně dvěma třetinami Senatu Universalis, což je jediná úloha Senatu Universalis. Schází se proto výjimečně. Senátory tohoto senátu jmenuje sám Imperator a tento titul je spíše než politickou funkcí jakýmsi vyznamenáním. Imperator nemá mnoho pravomocí, oficiálně vyhlašuje válku, uděluje titul Senátora Universalis, jmenuje do funkce místodržící a se souhlasem ostatních místodržících může místodržícího zbavit funkce a vypsat nové diecézní volby. Především je to ale vedoucí a jednotící figura celé říše.

Římská říše je mnohonárodnostní státní útvar. Pojem národnost však římská společnost nezná, maximálně příslušnost k některému starému kmeni. Obyvatelé se ale nejvíce identifikují s místem, ve kterém žijí, nikoli se kmenem či národem, ze kterého vycházejí. Římská společnost je navíc velice kosmopolitní. Jiné, a zároveň stejné je to i s jazykem. Jazyků je nepřeberné množství, proto je úředním pouze jeden-latina, kterou hovoří všichni obyvatelé. Jak si kdo mluví doma stát nezajímá.

Zajímavé je také náboženství-drtivá většina jsou křesťané dodržující různé lehce odlišné zvyklosti, spadající však pod jednoho papeže v Římě. Je tomu tak, protože stát byl a je úzce spjat s církví a různé štěpení císař zkrátka nedovolil.

Status otroka byl zrušen v 9. stol. Do dnešních dnů se však zachoval status neobčana-obyvatele bez volebního práva, které může nabrat po ukončení služby v cizineckých legiích. Vojenská služba je pak povinná pro všechny občany na 5 let od 16 let, volební právo pak nabývají muži po ukončení vojny v 21 letech, pro ženy v 25 letech. Jak jste již možná pochopili, římská společnost je silně militaristická a oproti té naší také mnohem více patriarchální.

Středověk-který v této časové lince vlastně neproběhl-celkový pokrok výrazně zpomalil. Proto můžeme očekávat, že veškeré důležité objevy byly učiněny výrazně dříve-tak například parní stroj byl vynalezen v roce 1614 a první parní lokomotivy opustily nádraží nedaleko Collosea již roku 1672. A již začátkem 18. století brázdily Viu Appiu první automobily. První družice ve vesmíru? 1803. A ano, přistání na Měsíci? 1827. Dnes, tedy v roce 2031, už jsme se dostali na úroveň vyšší než je teď, proto se těžko odhaduje, jaké možnosti můžeme mít. Předpokládejme tedy, že lidstvo již zná veškeré vymoženosti, které máme my, a můžeme si trochu vymýšlet. Což ostatně dělám celou dobu.

Vzbudíte se někdy v sedm hodin ráno a poté si dáte výživnou snídani s vaší rodinou podle doporučení osobního AI asistenta, kterého nosíte v malém náramku na ruce. Svému dítěti podepíšete přihlášku ke školní exkurzi na oběžnou dráhu Země, rozloučíte se a nasedáte do svého autonomního vozu, které vás veze do firmy, kde pracujete. Přijdete do kanceláře, kde už vám šéf zadává úkoly, které si váš AI asistent pamatuje za vás. Usedáte ke stolu, na kterém se objeví holografická klávesnice a monitor a vy začínáte pracovat. Dnes máte celkem napilno, proto práci končíte až kolem jedné. Dáváte si lehký oběd společně s kolegy u pouličního stánku a poté jdete do lázní, kde máte domluvenou schůzku se zákazníkem. Vracíte se domů, kde na vás již čeká žena a okolo osmé se již chystá hlavní jídlo dne, večeře, na kterou přijde několik přátel. Pololežíte kolem stolu, celkem bohatě jíte a společensky konverzujete. Po jejich odchodu se s celou rodinou pomodlíte a před spaním vyprávíte svým dětem o tom, jak jste na vojně omylem rozbil hypermoderní dron silným laserovým zásahem ze zbraně.

Takhle nějak by to mohlo vypadat, kdyby tento antický státní útvar přetrval až do dnešních dnů. Všechno, co známe, by vypadalo vlastně podobně, akorát že vlastně úplně jinak. Při vymýšlení takovýchto scénářů si ale člověk uvědomí, jak obrovský vliv měla Římská říše na naši kulturu. Co si o tom myslíte? Podělte se o svůj názor v diskuzi!

Zdroje:

ChatGPT (tvorba jmen)

https://www.antickysvet.cz/25825n-rozdeleni-imperia

Vlastní tvorba