Článek
Píše se 28. říjen 1918. Nadšený dav však neprovolává slávu republice, ale království. Nová země, jejíž plný název zní Spojené království země české, moravskoslezské, slovenské a podkarpatoruské, známá také jako Československé království či prostě Československo.
Jak k tomu došlo?
Profesor Tomáš Garrigue Masaryk, tak jako v naší realitě, v průběhu války cestuje po světě a získává pro nový stát mezinárodní podporu. Stále si pohrává s myšlenkou konstituční monarchie. Edvard Beneš této myšlence není příliš nakloněn, nakonec však svolí s podmínkou, že králem musí být někdo ze starého českého rodu, který není příliš nakloněn Habsburkům, a je ochoten držet převážně ceremoniální funkci. Z Paříže jsou tak tyto požadavky poslány do Prahy, aby domácí protihabsburský odboj vybral vhodného kandidáta. Nakonec je vybrána hlava orlické větve Schwarzenbergů, Jan Nepomuk Adolf ze Schwarzenbergu, nově známý jako Jan I. Ten nabízenou funkci tiše přijímá, ovšem opatrně čeká, jak se vyvine situace. Když však vidí úspěchy československých legionářů v Rusku v boji proti Rudým, které upřímně nesnáší, a také když sleduje hroutící se mocnářství, Masarykovi posílá písemné ujištění o jeho podpoře nového státu, společně s podpisy nejvýznamnějších českých šlechticů.
Časová osa :
1918:
- 7. říjen: hroutí se fronta, Masaryk, Beneš a Štefánik vydávají první vyhlášení o záměru zřídit konstituční monarchii
- 16. říjen: rakouský císař Karel I. federalizuje říši bez valného zájmu v českých zemích
- 18. říjen: Washingtonská deklarace, ve které Masaryk vyhlašuje vznik československého království včetně jména krále, který se následně oficiálně staví do čela domácího odboje
- 27. říjen: dochází k menším potyčkám mezi občany a zbytky rakouské správy. Národní rada v utajení zasedá a plánuje převzetí moci
- 28. říjen: falešná správa o kapitulaci Rakouska-Uherska vyžene lid do ulic všech velkých měst, zejména v Praze. Zástupy spontánně vyhlásí království a provolají Jana I. králem.
- 29. říjen: V Turčianském sv. Martině vyjadřuje slovenská národní rada věrnost králi Janu I.
- 30. říjen: Martinská deklarace, Slovensko se připojuje k nové monarchii
- 31. říjen: Maďaři zaútočili na jižní Slovensko. Král povolává legionáře k obraně
- 1-3. listopad: 1. zasedání prozatímní královské rady, pracuje se na ústavě
- 4. listopad: zástupci Rusínů v Užhorodu projevují zájem připojit se k novému státu
- 6. listopad: Podkarpatská rus po přislíbení autonomie slibuje věrnost králi a připojuje se ke království
- 6-11. listopad: postupné předávání státní správy z rakouských rukou
- 11. listopad: končí 1. sv. válka, císař Karel I. abdikuje
- 13. listopad: vydání 1. ústavy
- 18. prosince: korunovace krále a královny Terezie na Pražském hradě
Pravomoci krále a státní zřízení
Nové Československé království je dědičná konstituční monarchie s dvoukomorovým parlamentem, kterému podléhají 3 zemské sněmy (český, moravskoslezský a slovenský) a královský správce Podkarpatské rusi. Královy pravomoci jsou podobné těm, které má dnešní britský král-jmenuje premiéra, uděluje milosti, schvaluje vyhlášení války a změny v ústavě atp. Především je však morální autoritou široce respektovanou napříč obyvatelstvem. Podporu získává překvapivě i od Němců a v omezené míře od Maďarů, a to převážně kvůli svému německému původu a tím, že důsledně nevyzdvihuje ani jeden z národů své země. Právě on zarazí v ústavě článek o tzv. československém národě a naopak v něm zakotví mnohonárodnostní složení země, a to navzdory Masarykovi i Benešovi. Úředními jazyky se tak stanou čeština, slovenština, němčina, maďarština a rusínština s tím, že čeština či slovenština (záleží na konkrétní oblasti)se na jinojazyčných školách povinně vyučuje jako druhý jazyk.
Masaryk je v prvních volbách v lednu roku 1919 zvolen premiérem, kterým zůstává až do své rezignace ze zdravotních důvodů v roce 1927. Poté ho král jmenuje doživotním majordomem, což je pouze ceremoniální funkce. Veřejností je milován až do své smrti v roce 1937.
1918 - 1938
Období nám známé jako první republika se vyvíjí vlastně velmi podobně, jako tomu bylo v realitě. Jedná se o období rozvoje průmyslu a kultury, Tomáš Baťa je povýšen do šlechtického stavu, stejně jako jeho bratr Jan Antonín, který se stává ministrem dopravy a infrastruktury. Svou knihu „Budujme stát pro 40 000 000 lidí“ vydá dříve, a ta se tak stává, za velké podpory krále , jakýmsi návodem pro budoucnost. Buduje se autostrada, železniční magistrála, letiště i vodní kanály. Tyto velké státní zakázky zapříčiní, že Velká hospodářská krize nemá na naši zemi takový dopad, a přežíváme ji jen s malými ztrátami, čímž se dostáváme mezi naprostou špičku světových velmocí. Československo navazuje dobré vztahy s evropskými monarchiemi-Jugoslávie a Rumunsko jsou našimi nejbližšími spojenci. Postupem času se stáváme ostrůvkem demokracie mezi diktaturami. Navzdory všemu však populace jako zázrakem také díky jednotící osobě krále drží při sobě a národnostní problémy nejsou tak palčivé, jako byly ve skutečnosti. Zároveň pomáhají i zemské sněmy, které se věnují svým lokálním problémům podrobněji, než to zvládala centrální československá vláda v naší historii, tzv. kánonu.
Roku 1933 se k moci v Německu dostává Adolf Hitler. Král Jan novému kancléři gratuluje, nicméně po osobní návštěvě v Berlíně roku 1934 pochopí, že z Hitlera nekouká nic dobrého. Lehce tak upozorňuje nejvyšší české politiky a začne podporovat zatím opomíjenou armádu. Tajná služba jeho pohnutky potvrzuje, a stát se tak pomalu, ale jistě, připravuje na potencionální válku. Jsou projektovány obranné linie, cvičí se obyvatelstvo, továrny produkují tanky, zbraně, letadla a obrněná vozidla. Do obranných plánů je zahrnuta již téměř dokončená Baťova autostrada a železnice usnadňující pohyb vojsk. Na venek se však Československo tváří jakoby nic. Malá dohoda je nefunkční, protože Rumunsko a Jugoslávie padají pod vliv Itálie a Německa a zároveň se obávají velkého ekonomického náskoku Československa.
Mnichovská dohoda
Díky velké oblíbenosti krále napříč celou populací a nejvyšší životní úrovní široko daleko neměla Sudetoněmecká strana mezi Němci tak širokou podporu, přesto však zaujala asi 40% německých voličů, což bylo dost k vytvoření napětí. Podívejme se na časovou osu, která zachycuje události podzimu 1938 v naší alternativní realitě:
Časová osa:
- srpen 1938: tajné služby nacházejí v Německu plán na vojenské obsazení Československa zvaný Fall Grün. Z něj si ověřují, že Německo nezná pravý rozsah československé armády a značně ji podceňuje. Henleinovci začínají provokovat. Česká šlechta sídlící v Sudetech vytváří domobranné jednotky potlačující lokální potyčky-tzv. šlechtické gardy, které jsou složeny převážně z prodemokraticky smýšlejících Němců
- 12. září: Adolf Hitler slovně napadá krále a Československo
- 13. září: král vyhlašuje mobilizaci 100.000 mužů ke stávajícím 300.000. Zároveň navštěvuje kasárna v Plzni, což slouží jako vzpruha pro obyvatelstvo
- 15. září: Chamberlain jedná s Hitlerem, který požaduje vydání pohraničí pod záminkou ochrany německého obyvatelstva
- 16. září: útoky Henleinovců se stupňují, šlechtické gardy je nedokážou všechny zastavit. Jedná se o žhářství, přepadávání četnických stanic atp.
- 19. září: Francie a Velká Británie "silně doporučují" předat Sudety Německu
- 20. září: československá vláda nabízí silnou autonomii, Konrád Henlein odmítá a požaduje úplné připojení
- 21. září: československá vláda navrhuje odstoupení části Sudet, Konrád Henlein však stále odmítá a požaduje úplně připojení celých Sudet
- 22. září: Král Jan svolává mimořádný sněm předsedů zemských sněmů a guvernéra, vlády a vrchního velení armády. Je přijata rezoluce o Obraně integrity království
- 23. září: král Jan vyhlašuje všobecnou mobilizaci a pronáší památný projev v rozhlasu, který povzbuzuje všechny obyvatele k jednotě. Útoky henleinovců v pohraničí se stále stupňují. Šlechtické gardy jsou nápomocny regulerní armádě.
- 24. září večer: rekordně rychlá a efektivní mobilizace dostala téměř 2 miliony vojáků do bojové pohotovosti. Jsou připraveni v těžkých srubech na hranicích po celém obvodu republiky, především na německých hranicích, vzdušný prostor chrání letky nejmodernějších letadel. Hlídky stráží všechny strategické objekty, jako mosty, tunely či továrny.
- 29. září v noci: Mnichovská dohoda. Velká Británie, Francie, Itálie a Německo se dohodnou na tom, že Československo odstoupí Německu do 10. října pohraničí. Obyvatelstvo to vnímá jako zradu a je odhodláno bojovat.
- 30. září: Král a vláda odmítají ratifikovat mnichovskou dohodu a král v projevu jasně deklaruje nedělitelnost země. Vyjadřuje zklamání nad činy Francie a Británie a nařizuje armádě obranu, ne však postup na cizí území. Německé jednotky jsou připraveny na hranicích.
- 1. říjen: král Jan I. Schwarzenberg nečekaně umírá na mozkovou mrtvici. Korunu nečekaně získává jeho 48 letý syn Adolf, který se však okamžitě z pochopitelných důvodů nechává přejmenovat na Václava Otakara Schwarzenberga, známý jako Václav I. či Václav I. Otakar. Je znám svým protinacistickým postojem a u populace je jako korunní princ oblíben. Chaosu využívá Luftwaffe a zahájí nálety na československé území.
- 2. říjen: Nový král vystupuje s projevem, ve kterém vyzývá k síle a odsuzuje německé nálety. Je vyhlášen týdenní státní smutek, ovšem z důvodu bezpečnostní hrozby je praktikován v omezeném režimu. Pohřeb krále Jana je naplánován na 8. října. Nálety pokračují, československé letectvo jim však účinně oponuje, několik bomb však dopadá i na Prahu, Brno, Plzeň, České Budějovice, Bratislavu a Banskou Bystrici. Maďarsko shromažďuje vojska u hranic se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, Polsko pro změnu u Těšína.
- 3-6. říjen: Všechny zmíněné státy zahajují pozemní invazi, díky dobudovanému opevnění však postupují velmi pomalu s velkými ztrátami.
- 7. říjen: Wehrmacht prolomil obrannou linii u Hrádku nad Nisou a obsazuje Liberec, československé jednotky je však dále do vnitrozemí nepustí. Dále jsou cizími vojsky okupovány Valtice, oblast kolem dnešní Petržalky, Čop a Český Těšín.
- 8. říjen: pohřeb krále Jana je obrovskou celostátní manifestací síly a jednoty. Hlásí se tisíce dobrovolníků a obsazené oblasti čelí jak tlaku regulerní armády, tak partyzánským sabotážím ze strany civilního obyvatelstva.
- 8-15. říjen: všechny cizí armády jsou zatlačeny zpět za původní státní hranice. Polsko podepisuje mírovou dohodu, Maďarsko pod tlakem Rumunska a Jugoslávie de facto přestává útočit, Hitler vidí, že země nestojí za tak obrovské ztráty a soustředí svou pozornost jinam, ačkoli je s námi stále ve válečném stavu. Vojáci zůstávají v pohotovosti. Král Václav nařizuje odsun všech obyvatel, kteří prokazatelně aktivně spolupracovali s kteroukoli nepřátelskou armádou. Jedná se asi o 70 000 lidí, převážně Němců. Tento konflikt bude znám jako Říjnová válka.
- 22. říjen: Král Václav I. Otakar je společně s královnou Hildou Lucemburskou za obrovské podpory obyvatelstva korunován československým králem.
Zbytek války
Československo zůstalo v pohotovosti až do konce války v roce 1945 a vyhlásilo tzv. ozbrojenou neutralitu, tj. že zaútočí na kohokoli, kdo jej napadne. Stalo se místem, kam se ukrylo až 1,5 milionu převážně polských židů a také Po obsazení Francie uznala Velká Británie v čele s Winstonem Churchillem chybu a Československo začalo spojence tajně zásobovat zbraněmi a zpravodajskými informacemi, ovšem poměrně rezervovaně, neboť populace ani král nebyli zrovna nakloněni ani jedné ze stran, a zvláště tedy Francii. Osu však nenáviděli přeci jen o něco víc. Když Rudá armáda postupovala na Berlín, naše jednotky odrazily pokusy o připojení Podkarpatské Rusi k SSSR a až v zimě roku 1945 překročila armáda hranice a postupovala Rakouskem kdy osvobodila Linz a Vídeň (a např. KT Mauthausen) a také směrem na Berlín, kdy osvobodila Drážďany a Chemnitz. Tím mimochodem zabránila jejich bombardování. Když tamní obyvatelstvo slyšelo o zvěrstvech Rudé armády, nekladlo výrazný odpor a byli rádi, že k nim nedošla právě Rudá armáda, ale jen naštvaní, ale civilizovaní Čechoslováci.
Po válce
Československo bylo uznáno jako vítězná mocnost a stálo tak u zrodu OSN. Velká židovská populace a také přízeň krále zapříčinila, že se Československo stalo jedním z největších (a jedním z mála) podporovatelů nového státu Izrael, kterému dodávalo zbraně ještě ve větší míře než tomu bylo v naší historii. Jelikož jsme nebyli pod vlivem ani jedné ze stran, mohli jsme to dělat vlastně otevřeně, a ani Západ, který nebyl moc populární, tak ani SSSR, který si chtěl ukousnout Podkarpatí, tudíž ho populace též zrovna nemilovala, na to nemohli nic říct, neboť na nás neměli žádné páky. Roku 1950 umírá milovaný král Václav, a na trůn nastupuje jeho bratranec Josef, neboť Václav vlastní děti neměl a jeho jediný dědic Jindřich (a Josefův bratr) byl adoptovaný, a ten se trůnu dobrovolně vzdal a pokračoval jen jako řadový člen královské rodiny, protože se na funkci necítil dost silný. Král Josef I. však nezní moc dobře, a proto si zvolil jméno Jan II. Ekonomika prosperovala, ale jednak kvůli sevření v sovětské sféře vlivu a stále přetrvávající nedůvěře v západ nebylo Československo zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli ani NATO.
Zůstáváme neutrální se silnou armádou a povinnou vojenskou službou pro muže na 2 roky i pro ženy na 1 rok, po izraelském vzoru. Armáda čítá 400 000 vojáků z povolání a v případě vyhlášení totální mobilizace je schopna do týdne vyzbrojit až 3 000 000 vojáků, v záloze pak máme 3 další miliony potenciálních vojáků. Vynikáme především v letectvu a počtu tanků, zároveň disponujeme jednou z nejsilnějších tajných služeb na světě, k čemuž nám dopomáhají vděční Izraelci. Roku 1979 umírá oblíbený Jan II. a na trůn nastupuje nám všem známý Karel I. Ten je o něco více nakloněn jak budoucí EU, tak NATO, a dává to hlasitě najevo, nicméně až do pádu komunismu v roce 1989 se nepřistupuje ke členství v žádné z těchto organizací. Vše se mění po roce 1991, po rozpadu SSSR. Naše země si uvědomuje potenciál právě od komunismu osvobozených zemí východního bloku a zároveň padla hrozba vojenské intervence z SSSR. Proto se v roce 1993 po referendu připojujeme k Maastrichtské smlouvě a vstupujeme do EU a Schengenského prostoru. V roce 1999 přijímáme euro jakožto měnu pro bezhotovostní platby a účetnictví, v roce 2002 pak již klasicky, společně s 12 dalšími státy EU. Československo se stává jejím velmi důležitým členem a jednou z táhnoucích ekonomik. Po zhoršení vztahů s Ruskem po několika incidentech je v referendu odhlasován i vstup do NATO. Králem je stále Karel I.
Současnost
Ruská invaze na Ukrajině zvedne v království vlnu solidarity a zároveň tam putuje významná vojenská pomoc. Království má kolem 36 milionů obyvatel, z čehož jsou 15 mil. Češi, 8. mil. Slováci, 6 mil. Němci, 2,5 mil. Maďaři, 2 mil. Rusíni, 1 mil. Židé, 500 tis. Poláci a 1 mil. ostatní národnosti. Nemáme problémy s nelegální migrací díky tomu, že veškerá pracovní místa jsme schopni zaplnit sami, a zároveň nejsme pro imigranty z Blízkého východu atraktivní protože neposkytujeme žádné programy a získání našeho občanství je velmi složité a vyžaduje službu v cizinecké legii. Hlavním městem je 2,5 milionová Praha, další města s populací přes 500 000 jsou Brno, Ostrava, Bratislava, Plzeň, Banská Bystrica, Košice a Užhorod. Současným králem po smrti Karla I. je jeho syn Jan III.
Závěr
Takhle by to možná mohlo vypadat, kdybychom se v roce 1918 nestali republikou, ale konstituční monarchií. Jsem si vědom toho, že některé pasáže jsou poměrně nerealistické, ale trocha snílkovství k těmto typům textů dle mého tak nějak patří. Co si o takové možnosti myslíte? Podělte se o svůj názor dole v komentářích :)
Anketa
https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzenbergov%C3%A9#Rodokmen
HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Schwarzenberkové, s. 140–142.
https://genealogy.euweb.cz/schwarzb/schwarzb3.html
https://european-union.europa.eu/principles-countries-history/history-eu_cs
https://european-union.europa.eu/institutions-law-budget/euro/history-and-purpose_cs
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda#Odkazy