Otroci ve starověku a středověku: nepostradatelná komodita, na které stály a padaly celé státy

První dochované zmínky o otroctví pocházejí ze čtvrtého tisíciletí př. Kr., nicméně je velmi pravděpodobné, že se vyskytovalo již mnohem dříve. Velký rozmach obchodu s lidmi kolem roku 1 000 př. Kr. byl způsoben jednak Féničany, kteří často přepadávali lodě a přístavy a následně vzali obyvatelstvo do otroctví, a jednak Asyřany, kteří při své nadvládě na Blízkém Východě přibližně ve stejné době donutili většinou poražené nepřátele přesídlit do Asýrie (dnes severní Irák) a pracovat v dolech, na polích či jako podřadní sluhové v armádě. Za 250 let nadvlády byl takto přemístěn až jeden milion lidí, a ačkoli status otroka oficiálně neměli, z dnešního pohledu je tak zcela bezpečně můžeme nazvat.

Ve starověkém Řecku bylo možné dostat se do otroctví pouhým neplacením dluhů či prostě přílišnou chudobou, narozením se zotročené ženě nebo padnutím do zajetí ve válce. A ačkoli se nám to může zdát nepravděpodobné, ještě v 7. stol. př. Kr. bylo velmi neobvyklé otroka si koupit, i když možné to samozřejmě bylo. Otroky tak měli především bohatší lidé, kterým nebyly placeny dluhy, nebo stát, který vyhrával války. Již o 200 let později je ale situace v Řecku úplně jiná. Otroci byli zcela všudypřítomní a otroka vlastnit nebylo nic až tak zvláštního. V domácnostech vařili jídlo, uklízeli, ale dokonce doučovali děti majitele či se starali o zábavu. Samozřejmě také pracovali v dolech, na polích atd. Záleželo od otroka k otroku, za vzdělané otroky či silné muže se často platili horentní sumy, zatímco děti či starci byli často přidáváni k nákupu za pár drobných, jako když my dnes využijeme slevovou kartu v supermarketu. Počty otroků se špatně určují, protože z obav ze vzpoury se jejich množství nezapisovalo, odhaduje se však, že např. v Athénách v 5. stol. př. Kr. tvořili otroci 10-40% celkové populace.

Otroctví ve starověkém Římě rostlo stejně jako území Římské říše - a tím nemyslím jen velmi rychle, ale také doslova - čím víc dobytého území, tím víc otroků. S jídlem roste chuť, a tak se pomalu, ale jistě stával Řím na otrocké práci závislým. Dokonce můžeme otrokům přisoudit podíl na transformaci Říma z republiky na císařství - malé původní farmy neměly šanci konkurovat obrovským plantážím, které prakticky zdarma obhospodařovali otroci, což mělo za následek, že zchudlí svobodní občané podléhali populistům a charismatickým lídrům, kteří nespokojené lidi využili při převzetí absolutní moci. Za vlády prvního (oficiálního) římského císaře Augusta se odhaduje, že na Apeninském poloostrově žilo cca 8 milionů lidí, a z toho až 2 mil. otroků. Stejně jako v Řecku jsme otroky mohli potkat v domácnostech, na polích, v dílnách, a samozřejmě mimo jiné jako gladiátory v arénách. Bylo však možné se z otroctví dostat, a to nejčastěji tak, že otrok zaplatil svému majiteli cenu, za kterou byl koupen. Pán s tím ale musel samozřejmě souhlasit.

Absolutní vrchol, kdy se Římské impérium rozkládalo od Hadriánova valu ve Skotsku až k hornímu toku řeky Nil, nastal v roce 117 po Kristu. A jak časem ustávalo dobývání nových území, vysychal i zdroj nových otroků. S postupným úpadkem římské civilizace a nahrazení západořímské říše barbarskými královstvími význam otroctví klesal - otroci zkrátka nebyli tolik třeba.

Dějiny se pomalu přehoupnuly do středověku, který si s otroctvím obvykle přiliš nespojujeme. A ačkoli se opravdu otroctví neprovozovalo v takovém měřítku jako v době vrcholné antiky, rozhodně se nedá říci, že systém zanikl. Jakousi pochybnou „renesanci“ v obchodu s lidmi přinesl islám a jeho šíření-a to paradoxně tím, že otrokům přiznal jistá práva. Tím však zároveň, stejně jako křesťanství i judaismus, status otroka akceptoval, aniž by někoho napadlo vůbec přemýšlet o tom, že to je něco špatného. V muslimském světě byly pouze dva způsoby, jak se stát otrokem - buďto se jako otrok narodit, nebo být zajat v boji. To však šlo pouze v případě, že zajatec nebyl muslim - nebylo možno uvrhnout do otroctví muslima. Opačně to však neplatilo, a tak otrok, který se jako otrok již narodil, (či byl zotročen jako nemuslim a později islám přijal), muslimem být mohl, protože samotná víra z otroctví nepropouštěla. S arabským a islámským světem souvisí vlastně 90 % veškerého otrokářství ve středověku. Celá staletí proudili do severní Afriky a Arábie otroci z celé Afriky, ale v nemalém množství také ze střední a východní Evropy a dokonce až ze střední Asie. Jelikož i přes určitou humanizaci otroctví se společnost nedívala zrovna kladně na manželství a plození dětí mezi otroky, byla potřeba stále nových otroků, čehož využívali prakticky úplně všichni, od pouštních Berberů a východoafrických Svahilů přes krymské Tatary a námořní piráty až k Vikingům a obchodníkům z Janova a Benátek. Šlo zkrátka o obchod, který byl výhodný pro všechny - tedy, až na otroky, ale těch se už z principu otroctví nikdo na nic neptal.

Naše malá, ale krásná země má jednu výhodu, kterou nám nikdo vzít nemůže-a totiž výbornou a strategickou polohu mezi východem a západem kontinentu. (Však právě proto mají sousedící mocnosti neustálou potřebu nás obsazovat a ovládat :) A to se samozřejmě projevilo i na obchodu s otroky. Největší podíl na rozvoji tohoto obchodu měl kníže Boleslav I. (ano, bratr sv. Václava), který se hned po nástupu na knížecí stolec vrhl na obsazování území na východě. Při největším rozmachu dosahovalo jím ovládané území až ke hranicím s Kyjevskou Rusí. České knížectví tak mělo ideální polohu-na západě sousedilo s christianizovanou částí Evropy, kde se otroků nedostávalo a zároveň tudy otroci pokračovali do Arábie, a na východě byl stále velký „zdroj“ pohanů-Slovanů, kteří byli pro svou urostlost žádaným zbožím, a zároveň nebyli křesťany, jejichž prodej církev nedovolovala. Dvě největší centra přemyslovského státu, Praha a Krakov, ležely na trase ze Španělska, tehdy cordobského chalifátu, přes Kyjev a trhy Chazarů na Volze až do daleké Číny. Praha tak v raném středověku byla jedním z nejdůležitějších center obchodu s otroky, do kterého směřovali obchodníci z Arábie, Německa, Benátek a dalších významných trhů. A to opět z prostého důvodu-bylo to víceméně uprostřed.

S postupnou christianizací východní Evropy docházeli pohané, které bylo možné zotročit, což byl pro naši ekonomiku dost zásadní problém. Přemyslovská knížata se tak musela často uchylovat i k prodeji křesťanů, což se však hrubě protivilo církvi. Jedním z největších odpůrců otroctví byl pražský biskup Vojtěch (ano, ten svatý), který proti otroctví brojil, snažil se ho zakázat a dostával se kvůli tomu do sporů s knížetem Boleslavem II., což vyvrcholilo tím, že roku 988 znechucen opustil Prahu a vydal se do Itálie, kde o této situaci barvitě vyprávěl, a pověst českého knížectví tak značně utrpěla. Je ironií osudu, že právě tento světec byl na misii zabodnut pohanskými Prusy, kteří se také často stávali otroky, za které Vojtěch tolik orodoval.

Ačkoli vikingové patřili k častým dodavatelům otroků na všemožné trhy, sami otrocké práce využívali také. A chovali se k nim zvlášť krutě. Jakožto zdatní mořeplavci podnikali nájezdy nejen na východoevropské Slovany, ale také na obyvatele ostrovní Británie a Irska. Vůbec nejtěžší to měly plavovlasé ženy, které se pro svou velkou atraktivitu často stávaly terčem násilných činů. Byli určeni na tu nejtěžší práci, bylo však možné se z otroctví vykoupit a poměrně běžné bylo i propuštění od pána. Obvyklé bylo také pohřbívat otroky se svým pánem, což dokládají nálezy hrobů s kostrami velmožů, ve kterých se nacházejí také zcela holé kostry bez jakýchkoli šperků a jiných předmětů. Odhaduje se, že nesvobodné obyvatelstvo tvořilo svého času kolem 10 % populace Skandinávie.

V naší části Evropy můžeme hovořit o konci otroctví přibližně ve 12. století, na jihu, např. v té době muslimském Španělsku se v utlumené podobě udrželo značně déle, s objevením Ameriky jeho význam skokově narostl. To už je ale kapitola na tento článek příliš velká.

Zdroje:

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Vojt%C4%9Bch,

https://cs.wikipedia.org/wiki/Otroctv%C3%AD

https://www.stoplusjednicka.cz/temata/otroctvi?page=0

https://www.dotyk.cz/magazin/vikingove-otroci-21000922.html