Článek
Touha je tedy prapůvodní a myšlení je plodem touhy.
Abychom dosáhli toho, po čem toužíme, musí se myšlení rozvíjet spolu s touhou, v souladu s ní.
Bez ohledu na to, jak moc se bráníme myšlence, že touha předchází myšlení, přesto je mysl – a tedy i myšlení, služebníkem touhy a vyvíjí se jen proto, aby sloužila touze.
A z toho vyplývá, že naše mysl nemůže být nikdy objektivní a nezávislá na svých touhách. Pouze pod vlivem prostředí, tedy vlivem společenských, kulturních a jiných výchovných podnětů, které nás obklopují, můžeme své touhy změnit.
Jinými slovy, je důležité, abychom mohli ve svém okolí pozorovat, jak prostředí podporuje důležitost splnění jedné touhy na úkor druhé. Znamená to tedy, že vlivem prostředí můžeme změnit to, po čem toužíme.
Pochopíme-li tento princip a obrovský význam vlivu prostředí na nás, můžeme neustále harmonicky rozvíjet své touhy i mysl pod vlivem prostředí, které nás vede ke konečnému cíli našeho života – harmonickému spojení, v němž odhalujeme pozitivní sílu skrytou v přírodě.
Pokud však máme příliš velké touhy a naše mysl není dostatečně rozvinutá k jejich realizaci, můžeme ztratit schopnost logického myšlení a jednání.
