Arogance a tupost moci. Kupka s Rakušanem rozebrali Macinkův exces, na tahu je Babiš

Když na vás jako na vysokého ústavního činitele padne stín, že používáte rétoriku totalitních režimů, je v civilizovaném světě namístě jediná věc. Okamžitě se hluboce omluvit, sypat si popel na hlavu a doufat, že vám veřejnost uvěří, že šlo o hloupý přešlap v zápalu emocí.

Když se ale začnete místo toho cynicky ohánět tím, že lidé s jiným názorem jsou pro vás skutečně „méněcenní“ a vy jste prostě jen „autentický“, přestává veškerá legrace. Z takového politika se stává bezpečnostní a kulturní riziko pro celou společnost.

Předseda hnutí STAN Vít Rakušan i šéf občanských demokratů Martin Kupka zareagovali na Macinkovo televizní extempore bleskově. A jejich politickému i lidskému hodnocení nelze vytknout vůbec nic.

Přesně totiž pojmenovali dvě klíčové roviny tohoto problému, které by nás měly děsit ze všeho nejvíce: oživování historické hrozby a naprostou lidskou ubohost, která za tímto nabubřelým slovníkem stojí.

Vít Rakušan ve svém veřejném prohlášení velmi správně uťal jakékoliv alibistické debaty o tom, zda jde ze strany Motoristů jen o nevinnou nadsázku či drsnější politický marketing. Zasadil Macinkův nabubřelý slovník do přesného historického kontextu, před kterým zkrátka nesmíme zavírat oči.

„Méněcenný člověk je termín, který nacisté používali k ospravedlnění diskriminace, násilí a masového vraždění. Pane Andreji Babiši, tohle už není exces, to je standardní vyjadřování vašeho koaličního partnera. Silný premiér by takovou rétoriku ve své vládě nestrpěl. Kdy Macinku a Turka odvoláte?“ napsal na X.

Rakušanův vzkaz míří s chirurgickou přesností do samotného jádra věci. Výraz Untermensch (podčlověk či méněcenný člověk) nepatří do demokratické debaty 21. století. A už vůbec, za žádných myslitelných okolností, nepatří do úst šéfa diplomacie.

Zarážející ovšem není jen samotná existence tohoto slovníku, ale ta mrazivá, naprostá samozřejmost, s jakou ho zástupci Motoristů do veřejného prostoru vracejí.

Připomeňme si, že to není tak dávno, co tentýž pan ministr Macinka označil prezidenta republiky, svého klíčového ústavního partnera pro zahraniční politiku, za „lampasáka v záloze“. Po nedávném Turkově volání po „deratizaci parazitů“ na ministerstvech je Macinkův televizní výrok o méněcennosti jen dalším, naprosto logickým krokem na jejich cestě k úplné dehumanizaci politických oponentů.

Chtějí nám zkrátka namluvit, že ti, kdo s nimi nesouhlasí, nemají stejnou lidskou hodnotu. A to je myšlenka, za kterou se v Evropě platilo krví.

Tuto nebezpečnou ideologickou linku pak skvěle doplnil a lidsky shrnul i předseda ODS Martin Kupka. Ten upozornil na osobnostní profil lidí, kteří mají potřebu se nad ostatní takto povyšovat:

„Macinkovi ‚méněcenní lidé‘ vstoupí do našeho politického slovníku jako symbol absolutní arogance a tuposti,“ reagoval na X.

Lépe a stručněji to snad ani popsat nešlo. Arogance moci v kombinaci s pocitem vlastní elitní nedotknutelnosti je toxický mix, který lídrům Motoristů očividně dočista zatemnil zdravý úsudek.

Vládní křesla a ministerské posty si zjevně spletli s absolutistickým trůnem, ze kterého mohou suverénně plivat na poddané. Vůbec si přitom neuvědomují jednu základní životní pravdu.

Pokud své spoluobčany, voliče, nebo i nejhlasitější kritiky považujete za méněcenné, vypovídá to mnohem více o vaší vlastní vnitřní malosti, mindrácích a tuposti než o těch, na které tyto urážky míří.

To vše nás ale vrací k hlavnímu hybateli dění. Rakušan svým apelem totiž velmi chytře udeřil na to nejcitlivější místo Andreje Babiš, a to na jeho léta pečlivě budovanou image silného, rozhodného manažera.

Kde je dnes ten nekompromisní šéf, který se kasal, že bude stát řídit jako dobře fungující firmu? Kde je ten premiér, který v minulosti dokázal odvolávat ministry za mnohem menší prohřešky?

Dnes vidíme jen muže, který se třese strachy, aby mu nepadla koaliční sněmovní většina. Andrej Babiš je zjevně ochoten tiše strávit i to, že jeho klíčoví koaliční partneři naprosto bezostyšně oživují nacistický slovník a dělají zemi ostudu, jen aby nemusel řešit vládní krizi. Je to učebnicová ukázka politického alibismu a zbabělosti.

Motoristé si zjevně uvědomili, že premiér je v pasti, drží ho v šachu a zkoušejí, jak daleko až mohou zajít.

Andrej Babiš má nyní zřejmě už opravdu poslední šanci ukázat, že je skutečným premiérem s autoritou, a ne jen bezmocným, poslušným rukojmím extremistických nálad svých partnerů.

Pokud Petra Macinku a Filipa Turka za tyto výroky z vlády okamžitě nevyprovodí, přebírá za jejich slova o „méněcenných podlidech“ a „deratizaci“ plnou a nedělitelnou politickou odpovědnost. Bude to odteď i jeho vládní program. A s takovým temným cejchem se, pane premiére, každé další volby vyhrávají opravdu jen velmi těžko.

Děkuji vám za přečtení! Arogance a totalitní slovník nesmí u politiků projít bez povšimnutí. Pokud vám má práce dává smysl a chcete mi pomoci dál tvořit nezávislý obsah, budu moc vděčný za podporu přes tlačítko níže. Děkuji, že vás mám!