Článek
Peníze umí hodně. Koupíte si za ně vilu na Riviéře, tryskáč i falešný úsměv okolí. Ale zub času s nimi nezastavíte. Nebo ano?
Někteří jedinci s konty, která připomínají telefonní čísla, si myslí, že objevili zlatý grál. Zní to jak scénář z céčkového hororu. Vezmete mladého, zdravého člověka, napíchnete mu žílu a jeho krevní plazmu přelijete do starého miliardáře. Bum. Mládí je zpět.
Žádná magie, říkají tomu parabióza.
Když peníze nestačí a ego chce žít věčně
Stárnutí je spravedlivé. Kašle na to, jestli máte v garáži pět Ferrari, nebo ojetou Fabii. Klouby bolí všechny stejně. Jenže vysvětlujte to lidem ze Silicon Valley. Byli zvyklí, že každý problém má řešení v podobě aplikace nebo startupu. A když jim začaly padat vlasy a kůže ztratila elasticitu, rozhodli se hacknout i vlastní biologii.
Není to tak dávno, co plnil titulky novin startup jménem Ambrosia. Název jak z řeckých bájí, praxe jak z transylvánského podhradí. Za osm tisíc dolarů vám napumpovali do žil litr plazmy od lidí pod pětadvacet let.
Zájemci se jen hrnuli. Proč?
Protože když máte na účtu stamiliony, osm tisíc dolarů je pro vás jako pro běžného smrtelníka dýško v hospodě.
Vtip je v tom, že vám to nikdo nezaručí. Neexistuje jediný prokazatelný klinický test na lidech, který by potvrdil, že to funguje. Prodává se tu čistá, neředěná naděje. A lidé za ni platí s radostí.
Myši, co omládly, a lidi, co zhloupli
Kde se tenhle byznys vlastně vzal? Musíme se vrátit o pár desítek let zpět k experimentům na myších. Vědci sešili starou a mladou myš dohromady. Doslova jim propojili krevní oběh.
A světe div se.
Stará myš začala vykazovat známky omlazení. Lepší svaly, rychlejší regenerace.
Zní to nadějně? Určitě. Ale vy nejste myš.
Tady přesně narazila věda na selský rozum. Kdybych vzal motor z nového Porsche a nacpal ho do třicet let starého Favorita, taky to chvíli pojede rychleji. Než se rozsype podvozek. Lidské tělo je komplexní systém, ne stavebnice z lega.
Startupisté ale viděli jen ten počáteční záblesk. Myši fungují, lidi budou taky. A rovnou to nacenili.
Odborníci se chytali za hlavu. Americká FDA nakonec musela vydat oficiální varování, ať lidé neblázní a neplatí za krevní transfuze pochybným klinikám. Ambrosia sice zavřela krám, ale myslíte, že ten byznys umřel?
Ani náhodou. Jen se přesunul za zavřené dveře soukromých klinik.
Etika jde stranou, hlavně když to kape
Pojďme se bavit o morálce. Zkuste se na to podívat z pohledu obyčejného studenta, který má hluboko do kapsy. Jde darovat krev nebo plazmu. Dostane za to pár stovek. A o pár kilometrů dál si z téže plazmy nechá technologický magnát udělat koktejl mládí za tisíce dolarů.
Tohle už není jen zdravotní problém. Je to etický průšvih.
Vytváříme trh, kde mladí a chudí doslova krvácí pro staré a bohaté. To už není jen cynické, to je normální kanibalismus v bílých límečcích.
A rizika? Ty samozřejmě existují. Transfuze není jako vzít si paralen. Můžete chytit infekci, mít těžkou alergickou reakci nebo si jednoduše přetížit oběhový systém. Vaše sedmdesátileté srdce ten nápor mladé krve prostě nemusí utáhnout.
Historie se opakuje a my se nepoučili
Přidejme k tomu trochu historického kontextu. Tahle myšlenka není zas tak nová. Už v Sovětském svazu jistý Alexander Bogdanov, lékař a revolucionář v jedné osobě, věřil v sílu krevních transfuzí. Tvrdil, že díky nim budeme všichni žít věčně.
A jak dopadl?
Udělal si transfuzi od studenta, který měl malárii a tuberkulózu. Bogdanov zemřel, student se uzdravil. Ironie osudu v plné kráse.
Historie se opakuje, jen aktéři dnes nosí na ruce Rolexky. Změnila se technologie, ale ta lidská pošetilost zůstala naprosto nedotčená.
Podívejte se na novodobé proroky stárnutí. Utrácí miliony ročně za to, aby měli biologický věk osmnáctiletého kluka. Berou desítky prášků denně, monitorují si každý nádech a neštítí se napumpovat do sebe plazmu vlastních synů.
To už není zdravý životní styl. To je obsedantní strach ze smrti.
Koupíte si za miliony to, co máte zadarmo?
Celá tahle komedie ukazuje jednu zásadní věc. Lidi jsou ochotní uvěřit jakémukoliv nesmyslu, pokud má hezký obal a správnou cenovku.
Přitom recept známe všichni. Dostatek spánku, normální jídlo, trochu pohybu a nestresovat se hloupostmi. Jasně, zní to hrozně nudně. Nikdo vám za to nezatleská v luxusním country klubu.
Ale je to zadarmo a hlavně – funguje to.
Miliardáři ale chtějí zkratky. Chtějí si koupit čas. A dokud bude existovat poptávka, vždycky se najde někdo, kdo jim tu kapačku s úsměvem zavede a vyinkasuje tučnou provizi.
My se tomu můžeme jen smát. Nebo kroutit hlavou nad tím, jak málo stačí, aby člověk s IQ nad 130 zahodil kritické myšlení do koše. Peníze vám možná koupí spoustu věcí, ale soudnost mezi nimi evidentně není.
Příroda se totiž nedá oblbnout tučným šekem. Můžete ji chvíli zdržovat v předsíni, cpát jí před obličej bankovky a výpisy z účtů, ale nakonec si pro vás stejně přijde. A věřte mi, že jí bude úplně jedno, jestli vám v žilách koluje krev puberťáka z předměstí, nebo vaše vlastní, stářím unavená plazma.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a neudělalo se vám z těch upířích manýrů pochybných elit mdlo. Pokud byste rádi podpořili moji další tvorbu, budu vděčný za jakýkoliv symbolický příspěvek. Uvolní mi to ruce, abych mohl dál pálit ostrými do podobných mýtů a servírovat vám pravdu čistě a bez obalu.
