Zbláznili jste se? Vypískaný Macinka neunesl hněv davu a ukázal naprosté dno papalášské arogance

Zdá se, že hnutí Motoristé sobě má v popisu práce nějaký zvláštní druh veřejného politického masochismu. Když v pátek lidé na folklorním festivalu ve Strážnici naprosto po právu vybučeli a vypískali ministra kultury Otu Klempíře za to, že se snaží zlikvidovat nezávislost médií, mysleli jsme si, že jsme viděli dno papalášské ubohosti.

Klempíř totiž z tepla domova divákům vzkázal, že jsou opilí burani ovlivnění vedrem. Jenže to byl teprve začátek této neuvěřitelné vládní ostudy.

V sobotu totiž do Strážnice dorazil ministr zahraničí a šéf Motoristů Petr Macinka. Pravděpodobně s plánem ukázat svému podřízenému, jak se to dělá. Výsledek? Ještě masivnější pískot, obrovské bučení a skandování davu, který na vrcholného diplomata naší země řval „Vypadni!“. Macinka ale ukázal, že v aroganci moci se svým kolegou Klempířem naprosto drží krok.

Vystoupení Petra Macinky by se mohlo vyučovat na politologických fakultách jako zářný příklad toho, jak absolutně nezvládnout krizovou komunikaci a urazit co nejvíce občanů najednou. Macinka přišel na pódium s arogantním úsměvem a provokační hláškou: „Včera jste byli přísní na jednoho politika, tak si to dneska můžete zopakovat. Dvě minuty na mě bučte, ale pak mě nechte něco říct.“

Jenže lidé na Moravě zjevně nemají náladu na to, aby jim politici diktovali, jak dlouho smí projevovat svou nespokojenost. Dav se neuklidnil. Naopak, odpor sílil. Macinka, zvyklý pravděpodobně na to, že mu v pražských kancelářích všichni poslušně přikyvují, začal rychle ztrácet nervy. Pobíhal po pódiu a do mikrofonu začal lidem nevybíravě spílat.

„Vy ani nevíte, co děláte, netušíte to. Vy tady z toho děláte politický festival, zbláznili jste se?“ křičel rozzuřený ministr zahraničí na platící diváky. Korunu všemu nasadil ve chvíli, kdy přirovnal reakci publika k praktikám z doby totalitního režimu. „To tady nebylo ani za bolševika, ničíte si svůj vlastní festival,“ vmetl lidem do tváře těsně předtím, než za ohlušujícího řevu a skandování definitivně a potupně vyklidil pole.

Pojďme si rozebrat tu absurdní Macinkovu logiku. Podle něj lidé, kteří pískají na neoblíbeného politika, zavádějí bolševické manýry a ničí folklorní festival. Není to náhodou přesně naopak? Za bolševika si totiž nikdo nedovolil na komunistického papaláše zapískat. Tehdy všichni pod hrozbou perzekuce povinně tleskali a mávali mávátky.

Skutečná svoboda a demokracie vypadá přesně tak, jak jsme to viděli v sobotu odpoledne ve Strážnici. Lidé mají plné právo dát politikovi, který je placen z jejich daní a který je svými kroky štve, najevo, že tam zkrátka není vítán. Zvláště když je ten politik představitelem vlády, která se snaží pod rouškou nejrůznějších reforem utahovat šrouby, ať už jde o státní úředníky, nebo právě o svobodu veřejnoprávních novinářů.

Zcela absurdní je i Macinkovo naříkání, že z toho lidé dělají „politický festival“. Vždyť to byl on a jeho kolega Klempíř, kdo na apolitickou oslavu folkloru a verbuňku vlezli. Pokud nechtěli politizovat festival, měli zůstat doma, nebo se maximálně posadit inkognito do poslední řady v hledišti.

Když ale vlezete jako ministr s mikrofonem na hlavní pódium před tisíce lidí, stáváte se politikem v kampani. A musíte unést, že vám voliči vystaví okamžité a dost hlasité vysvědčení.

Celý tento strážnický víkend dokonale ilustruje, v jak obrovské izolované bublině současní vládní představitelé žijí. Nejsou schopni naprosto žádné elementární sebereflexe. Když je lidé odmítnou, není to proto, že by politici dělali něco špatně. V jejich světě jsou na vině vždycky ti druzí.

Oto Klempíř si vymyslel, že lidé pískali, protože měli úpal a byli opilí. Petr Macinka to posunul ještě o úroveň výš a rovnou celému amfiteátru vzkázal, že se všichni zbláznili a chovají se hůř než za komunistů. To je arogance moci v té nejčistší, krystalické podobě. Z vrcholných politiků vyzařuje pocit hluboké nadřazenosti nad obyčejným občanem, který má podle nich právo se ozvat jen u volební urny, a jinak má radostně tleskat.

Lidé z jižní Moravy ale vzkázali do Prahy něco velmi důležitého. Nenechají se urážet. Nenechají se poučovat o tom, co je sprostota, od lidí, kteří z nálepkování, kádrování a politické agresivity udělali svůj hlavní pracovní nástroj. Pokud Babišovi ministři nepochopí, že strážnický pískot nebyl ojedinělý exces z vedra, ale projev hluboké společenské frustrace z jejich práce, budou muset brzy začít utíkat z pódií po celé republice.

Sledovat v přímém přenosu vrcholné představitele naší vlády, jak se jedou dobrovolně nechat vybučet na moravský festival a následně tisícům občanů do mikrofonu hystericky nadávají, že se zbláznili, vyžaduje občas opravdu velmi silný žaludek. Pokud vám mé pravidelné glosy dávají smysl, budu upřímně vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Díky, že to čtete a že se nebojíte ozvat, když se vám něco nelíbí!