Zhasněte a odejděte. Ustrašený konec na MS ukázal, že světový fotbal českému týmu utíká

Účast na mistrovství světa by pro každý národ měla představovat fotbalový svátek. Pro českého fanouška se však turnaj proměnil v přehlídku zmaru, která vyvrcholila hořkou porážkou 0:3 s Mexikem.

Zisk jednoho ostudného bodu a poslední místo ve skupině A je naprosto přesným zrcadlem toho, v jakém stavu se momentálně český národní tým nachází.

Nejde jen o to, že jsme prohráli. Jde o způsob, jakým jsme se s turnajem rozloučili. Zápas s Mexikem nebyl bojem o všechno, byla to rezignace v přímém přenosu.

Do utkání, ve kterém národní tým nutně potřeboval zvítězit, aby odvrátil blamáž, nastoupil s taktikou, nad kterou zůstává rozum stát. Přestože hrajete o život, odmítáte opustit zónu komfortu a bezpečí hlubokého obranného bloku s pěti obránci.

Místo snahy o přímočarou kombinaci přišlo jen předstírání aktivity a fejkový presink. Týmu chyběla odvaha cokoliv kloudného vymyslet, a tak se uchyloval k bezcílným nákopům.

Korunou všeho pak bylo rozhodnutí nechat v takto klíčovém duelu sedět na lavičce Patrika Schicka, jednoho z nejlepších útočníků německé Bundesligy, což lze jen stěží racionálně obhájit.

První poločas možná přinesl záblesk snahy v podobě šance Denise Višinského, ale to je na mezinárodní úroveň zoufale málo. Český tým nepůsobil dominantně a spoléhal se jen na to, že soupeř neudeří. Ten ale udeřil. A hned dvakrát.

Když Mateo Chávez v 55. minutě otevřel skóre a o chvíli později Julián Quiñones po fatální chybě Holeše, který se spolu s Douděrou protrápil celým zápasem, zvýšil na 2:0, čekala by se ofenzivní smršť. Reakce lavičky pod vedením Miroslava Koubka ale dokonale ilustrovala celkový zmar.

Prohráváte 0:2 v zápase, který musíte vyhrát, a místo nasazení útočníků nebo odvážného mladíka Sochůrka (o ve formě hrajícím Sojkovi ani nemluvě) pošlete na hřiště defenzivně laděného Součka s Provodem. Součkovo následné ošklivé zranění v závěru už bylo jen smutnou tečkou za celou mizérií. Poslat na hřiště útočníka Tomáše Chorého až v 85. minutě není snaha o zvrat, to je čirý alibismus.

Tento bolestivý kontrast ještě více vynikne při pohledu na soupeře. Zatímco Mexiko se nebálo nasadit sedmnáctiletého Moru a nechat ho hrát 72 minut, český realizační tým mladým hráčům jako je Sochůrek nedal ani minutu, pravděpodobně z utkvělé představy, že jsou na velký turnaj zkrátka ještě moc mladí.

Mistrovství světa nám krutě ukázalo, kam momentálně kvalitativně patříme. Svět nám uniká a my jen z povzdálí sledujeme, jak se hraje moderní fotbal.

Samotný postup na šampionát už prostě nesmí stačit. Pokud český fotbal začne brát samotnou kvalifikaci na velký turnaj jako vrcholný cíl, budeme se dál utápět v průměrnosti. Hráčský materiál přitom nemáme o nic horší než týmy, které dokážou překvapit, a z této skupiny se postoupit jednoznačně mělo.

Dokola se však opakují stejné chyby, vládne stejná ustrašená mentalita a chybí jakákoliv sebereflexe. Éra opatrných dinosaurů musí skončit, protože reprezentace akutně potřebuje čerstvý vítr, moderní pohled na fotbal a odvahu riskovat.

Výkony na letošním MS připomněly to nejhorší z EURO 2024. Jsme jedním z nejhůře hrajících týmů turnaje. Po takovém představení se nedá mluvit o smůle. Tohle je čisté selhání, které by mělo vyústit v okamžitou rezignaci trenéra i generálního manažera. Poslední zhasne.

Pokud s mým kritickým pohledem na fotbal rezonujete nebo vás mé glosy baví, budu moc rád za jakýkoliv symbolický příspěvek na další tvorbu. Sledovat podobné výkony a udržet si u toho zdravý rozum stojí spoustu energie, a právě vaše podpora mi dává obrovskou motivaci zůstat u klávesnice i v těchto fotbalově temných časech. Moc děkuji za vaši přízeň a za to, že mě čtete!