Článek
Andrej Babiš objevil zcela novou, dosud neprozkoumanou úroveň státnické diplomacie. Lze ji velmi přesně definovat jako trucování z uražené ješitnosti.
Když se šéf hnutí ANO vrátil z divokého aliančního dýchánku v Turecku, kam musel letět s Petrem Pavlem v zádech jen díky tvrdému soudnímu příkazu, dospěl k naprosto fatálnímu rozhodnutí.
S hlavou státu už v jedné zahraniční delegaci nikdy figurovat nebude. Zahraniční politika České republiky tak oficiálně přešla do mentálního režimu mateřské školy, kde se kluci zarytě hádají o to, kdo s kým bude sedět v autobuse na školní výlet.
Pokud si pan prezident chce jet za rok na další summit, ať si prý klidně jede sám. Pan premiér mu v tom bránit nebude, ale u jednoho stolu se s ním fotit zkrátka nehodlá.
Tato neuvěřitelná fobie ze sdílení mezinárodního prostoru s vlastním prezidentem by byla nesmírně komická, kdyby ovšem nereprezentovala absolutní rozklad zbytků vládní štábní kultury. Zatímco premiér před objektivy kamer řeší svá osobní traumata z ankarských kuloárů, jeho podřízení ve Strakově akademii rozjeli těsně před letní pauzou úklidovou četu, za kterou by se nemusel stydět ani vrchní zametač korporátních stop.
Kouzelný zmizík na radikály
Resort vnitra totiž předvedl kousek, nad kterým by bledl závistí i David Copperfield. Z oficiálních vládních lejster mapujících tuzemskou radikální scénu se podařilo v naprosté tichosti vygumovat hnutí SPD.
Ano, bavíme se přesně o té partaji, která zrovna nedávno slízla od justice tučnou pokutu v řádech milionů za nenávistnou kampaň. Pan ministr se nyní tváří jako ztělesněná nevinnost a zaklíná se starými soudními spory s tím, že v tom rozhodně nesmíme hledat politiku.
Že kvůli tomuto zázračnému vybělení radikální pravice vyletěli z ministerstva úředníci, kteří měli agendu na starosti? Ale jděte, to je přece jen taková drobná personální epizodka.
Vládní mašinérie zkrátka nutně potřebuje mít z Okamurova ansámblu čistou, voňavou a plně demokratickou nevěstu, se kterou se dá bez uzardění společně vládnout. A když realita drhne, poukazuje na xenofobii a hází koalici klacky pod nohy, tím hůř pro realitu. Ta se prostě nekompromisně škrtne, nepohodlní referenti se vyprovodí ze dveří a vládní papír už snese úplně všechno.
Justice v hledáčku Strakovky
Když už se tak zhurta přepisují úřední dokumenty, nesmí se zapomenout ani na strážce ústavnosti. Vláda se rozhodla, že nenechá suchou nit na tribunálu, který měl tu nehoráznou drzost povolit prezidentovi cestu na zmíněný alianční summit. Vládní elity veřejně znectily konkrétního soudce a obvinily ho z toho nejhoršího zločinu, jaký si současný kabinet umí představit: z přílišné horlivosti a takzvaného aktivismu.
V překladu do běžné lidštiny tento vzkaz znamená: „Rozhodl jste jinak, než jsme si u nás v Průhonicích namalovali, takže jste nebezpečný a překračujete své pravomoci.“ Jde o naprosto flagrantní útok moci výkonné na nezávislost moci soudní.
Kabinet si tímto arogantním výpadem jen brutálně kolíkuje hřiště před podzimním zúčtováním, kdy se má řešit velký spor o kompetence. Zastrašit si justici předem je přece ten nejlepší manažerský postup, který se tu léta učíme.
Zmocněnec na trestné lavici
Aby ta předprázdninová přehlídka absurdity byla kompletní, musel přijít i logický řez na straně Motoristů. Jejich hvězdný poslanec, momentálně asi nejslavnější účastník dopravní vložky se záchranářským vozem v srdci Prahy, dostal domácí vězení.
Dokud policie nevyřeší, kdo do koho na křižovatce vlastně napálil, nesmí se tento odborník na zelenou politiku na jednáních kabinetu ani ukázat.
Poslanec Motoristů Filip Turek do výsledku šetření dopravní nehody nenavštěvuje vládu a neměl by vykonávat funkci vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal, řekl dnes po jednání kabinetu premiér Andrej Babiš.
— ČT24 (@CT24zive) July 20, 2026
Šéf hnutí ANO moc dobře ví, že obhájit vymazání extremistů z papírů nebo vynadat soudci zvládne jeho marketingový tým bez mrknutí oka. Ale vysvětlovat rozhořčeným voličům, proč ve Strakovce sedí muž obviněný z blokády krevních převozů, to by prostě neprošlo.
Známý milovník rychlých kol tak putuje potupně na střídačku. Když to celé sečteme, je to mistrovské dílo cynismu. Vláda popřela realitu u SPD, seřvala justici, izolovala Turka a premiér se bojí létat. Zlaté prázdniny.
Sledovat politiky, jak se hádají o místo v letadle a u toho stihnou vymazat extremismus ze státních lejster, vyžaduje velkou dávku ironie. Pokud vás mé glosy baví a pomáhají vám tenhle veřejný bizar přežít ve zdraví, budu vděčný za symbolický příspěvek na tvorbu. Slibuji, že ho neutratím za soukromé tryskáče ani za lobbing u ústavních soudců, ale výhradně za kávu a provoz klávesnice. Obrovsky děkuji, že mě čtete!
