Masakr zastihl záchranný systém v personální nejistotě. Praha má výhodu

O situaci v nemocnicích a jejich zaměstnancích se v poslední době hovořilo zejména v souvislosti s aktivitou mladých lékařů. V záplavě zpráv člověku trošku ušlo, jestli tam šlo o peníze, přesčasy, dlouhé směny nebo co dalšího. V každém případě, lékaři chybí, jenže nejsou zdaleka sami.

Zdravotnictví není jen lékař v nemocnici. Ve zdravotnických zařízení pracují také nelékaři, bez kterých se systém neobejde. Říká se jim střední zdravotní personál. A ten pracuje například i na záchranných službách, kde pracují, světe div se, také lékaři. Chybí obě profese, ale lékařů tam ubývá výrazně rychleji.

Zkušení odcházení a mladí nepřichází. Není to problém jednoho města nebo kraje, je to problém celorepublikový. Schválně, když si otevřete internetové stránky všech čtrnácti krajských záchranných služeb, kde lékaře nehledají? Nejspíš nenajdete. To stejné platí o řidičích sanitních vozidel a zdravotnických záchranářích.

Skokem se přesuneme k profesionálnímu hasičskému sboru. Exodus zkušených hasičů od profesionálů nebere konce. Ze sboru prchá téměř každý, kdo má odsloužené dlouhé roky a má nárok na výsluhový příspěvek. Je to velmi markantní a zde je nutné připomenout, že s touto situací se musí vyrovnávat i právě pražský profesionální sbor.

Tato mince vypadá jako jednostranná. Kdysi se stály na práci u hasičů fronty, mladí kluci plakali, že neprošli náročným výběrovým řízením, hasiči si opravdu vybírali. Ale dnes žádné fronty u hasičáren profíků nejsou. Zkušenost odchází a mládí nepřichází. Na jedné straně jsou problémem nepochybně extrémně nízké nástupní platy mladých hasičů, velkou roli však v současné době hrají i další okolnosti služby. Za roky se změnily a zkušení jistě vědí, proč hromadně mizí do civilu.

Do třetice základních složek chybí Policie ČR, která má oproti zdravotnictví a hasičům zásadní problém, že nemá zastupitelnost. Policii chybí obrovské množství lidí, vyrovnává se s podobným problémem, jako hasičský sbor, totiž s odchody zkušených policistů. Zde však žádná soukromá nebo dobrovolná složka pomoci nemůže. Už z podstaty činnosti policie to nejde.

Drobnou podporou jsou obecní a městské policie, ale tam je personální situace ještě tragičtější. Nevím teď přesně, jak dlouho už například městská policie v Praze nabízí náborový příspěvek 300 tisíc korun, ale strážníků v metropoli je stále po hříchu málo. V řadě obcí se pak dříve zřízené obecní policie z personálních důvodů ruší.

Když se rozhlédneme letem světem záchranným systémem u nás, dostaneme následující výstup:

Nelichotivý stav je vyústěním dlouhodobých neřešených systémových problémů v jednotlivých oborech záchranného systému a týká se celé země. Přesto je systém stále ještě funkční, byť často na hranici fungování. Politici nejsou schopni přijímat racionální řešení reforem v záchranných a bezpečnostních organizacích. Objektivním výsledkem dlouhodobého stavu je současná personální situace.

Metropole má pro své obyvatele dvě dobré zprávy. Tou první je, že v Praze je na malé ploše dislokováno obrovské množství hasičů, policistů a zdravotníků, což napomáhá řešení velkých krizových situací, jako byla střelba na vysoké škole. Takový komfort další části země nemají, rozhodně ne, v takovém měřítku.

Druhou dobrou zprávou je, že pražská policie a záchranná služba se na zásahy u aktivního střelce dlouhodobě společně připravují. Čtvrteční událost ukázala, jak prozíravé bylo se této problematice věnovat navzdory všem chytrákům, že se nás to netýká. Ale i my už máme svého střílejícího šílence.

V souvislosti se čtvrteční tragédií je nutno doplnit, že přes výše uvedené problémy záchranného systému, které se hlavnímu městu nevyhýbají, má metropole stále velkou výhodu, má totiž kde brát, když jde do tuhého.

Vedle pražské záchranné služby s dlouholetou tradicí a hustou sítí výjezdových stanovišť a posádek, jsou k dispozici také soukromé záchranné služby, které mohou v případě mimořádných událostí vypomoci. I soukromé záchranky se perou dlouhodobým s personálním nedostatkem.

U hasičů je v záloze několik desítek dobrovolných hasičských sborů v podstatě na celém území hlavního města, zejména pak v okrajových částech. Ty spravují městské části, je o ně minimálně materiálně velmi dobře postaráno.

Hasičské zbrojnice se rekonstruují a zásahová technika u pražských dobrovolných hasičů patří k té nejmodernější v celé zemi. Jen ti dobrovolní hasiči ve výjezdových jednotkách často chybí, což dokládají dlouhodobě statistiky hasičského sboru. A lepší to není ani ve sborech dobrovolných, kde je úbytek členské základny ještě markantnější.

Výpomocí pražskému profesionálnímu hasičstvu jsou pak profesionální sbory podnikových hasičů, kterých je v metropoli celá řada. Jejich většímu využívání však nenahrává ekonomická náročnost takového provozu. Přesto jsou tyto profesionální i dobrovolné jednotky v případě větších krizí k dispozici zasáhnout a pomoci.

Suma sumárum. Pokud budou dále zdravotní a bezpečnostní systémy v naší zemi jen neutěšeně byrokraticky bobtnat a nenastanou-li v následujících letech zásadní provozní změny ve fungování těchto organizací, musíme se připravit na stále se zhoršující personální stav ve všech uvedených oborech.