Čtrnáctý díl seriálu o Václavovi: Vašík a zvířata. Jak Vašík přišel k asistenčnímu psovi

Zvířata u nás doma

Václav miluje zvířata. Rád je hladí, krmí, mazlí se s nimi nebo je jen pozoruje. Snažila jsem se mu ten prožitek co nejvíc zprostředkovat. Brala jsem ho na různé farmy, kde se mohl realizovat. Pořídila jsem domů potkany, které mohl sledovat, což mu velmi pomohlo se zrakem. Králíky si moc rád hladil. Strašilky ho příjemně šimraly na kůži. Rybičky s oblibou krmil. Ale největší radost měl, když si mohl hrát s kočkou.

Specifická role kočky

Jasmína se s Vašíkem seznámila jako odrostlé kotě dovezené z Ukrajiny. Plachá, nedorostlá Ragdolka si s Vašíkem náramně sedla. Doslova kradla jeho hračky a on na oplátku kradl ty její. Honili se spolu. Ona vždy metr poodběhla a počkala, než se za ní doplazí. Vašík se ji snažil chytit a ona ho škádlila packou. Jasmínka skočila do krabice a Vašík ji v ní tahal po podlaze.

Lázně a nápad pořídit si asistenčního psa

A pak jsme jeli do lázní (samozřejmě bez kočky). Viděla jsem, jak se děti, které se takřka nemohou hýbat, snaží pohladit svého asistenčního psa. Viděla jsem změnu v jejich tvářích, když je olizoval, nebo si na ně jen položil hlavu. A tak jsem zatoužila, aby tohle mohl prožívat i Vašík.

Vše se umocnilo, když jsem si zjistila, jak dokáže canisterapie dětem pomoci. Začala jsem googlovat a našla pár organizací, které jsme oslovila. Zjistila jsme si základní informace a rozhodla se, že do toho půjdeme. Už to jen stačilo sdělit manželovi. Ten psa domů odmítal. Moc starostí.

Proti kompenzačním pomůckám však nikdy nic neměl. Ještě z lázní jsem mu volala, jestli je ochoten pořídit Vašíkovi kompenzační pomůcku, která je sice drahá, ale vydrží spoustu let a Vašík ji bude využívat každý den a rád. Pomůcku, která má velký potenciál pomoci celé naší rodině, i když to bude znamenat stálé měsíční výdaje. Neváhal a byl pro. Že se jedná o psa jsem mu řekla, až když souhlasil.

Ta pravá organizace pro získání asistenčního psa

Pro mě to byla zelená a vše jsme začala s příslušnou organizací domlouvat. Ze všech možných nabídek jsem kontaktovala tři organizace. Z jedné mi obratem poslali osmistránkový formulář k vyplnění. Z druhé se s podrobnějšími informacemi vůbec neozvali a ze třetí, Pestrá o.p.s. mi obratem zavolali a domluvili vstupní pohovor po telefonu.

První kontakt s Pestrou, od které máme Becky

Nečekala jsem, že se bude jednat o takřka hodinový hovor, ale bylo to velmi příjemné. Informovali mě o všem možném a domluvili jsme si online pohovor s vedoucí pracovnicí, sociální pracovnicí a ergoterapeutkou. Důkladně jsem si pročetla všechny informace na webu. Tak nějak jsem cítila, že tohle je to pravé. Patnáct let zkušeností, přes 80 předaných psů, podrobný web, to vše mluvilo v jejich prospěch.

Čím je Pestrá vyjímečná? Bezkotcový přístup.

Přímo v lázních jsem se bavila s majitelkou asistenčního psa, jak jim pes pomáhá, co to vše obnáší, jaké mají zkušenosti a že doporučuje bezkotcovou výchovu. Později jsem zjistila, že právě Pestrá je jedinou organizací v ČR, která psy nezavírá do kotců. Od štěňátek jsou v rodině dobrovolníků, neustále s člověkem, jsou součástí jejich každodenního života.

Když pejsek povyroste, jde ze psí školky do výcviku k trenérovi, kde je opět s ním v rodině a učí se, co se patří. Posléze je cvičen pro konkrétní rodinu dle jejich potřeb. Také jsem zjistila, že získat pejska je běh na dlouhou trať, někdy to trvá i dva roky. My jsme měli obrovské štěstí. V době, kdy jsme se o asistenčního psa začali ucházet, byli k dispozici tři psi, kteří přecházeli ze psí školky do výcviku.

Další štěstí jsme měli, že jsme splňovali požadavky na asistenčního psa. Měli jsme pro pejska vhodné zázemí, dost času a Vašík na psy dobře reagoval. To byl můj největší strach. Jestli je pro Václava, tehdy tříletého špunta, asistenční pes vhodný. Vašík v té době neuměl zvíře (ani člověka) pohladit. Byl neobratný a schopný i ublížit. Nakonec se ukázalo, že mé obavy byly liché.

První setkání s Becky

Po další on-line schůzce s celou rodinou jsme byli pozváni do centra organizace k setkání s psími kandidáty. Ten den Vašík nebyl v nejlepším rozpoložení. Byl hodně uplakaný a křičel. Nesoustředil se a o psy nejevil zájem. První pes (Border kolie) nás nadchnul. Dcera se do něj okamžitě zamilovala. Musím přiznat, že já taky. Byl energický, doslova toužil po tom být s námi.

Druhý pes, který dosud nenápadně ležel opodál, a nedával o sobě vůbec vědět přišel k Vašíkovi na pokyn trenérky. Vzorně si lehl a čekal. Vašík najednou zpozorněl a uklidnil se. Položili jsme je k sobě a pozorovali, jak společně relaxují. A já viděla, že tohle je přesně to, co potřebujeme. Becky se Vašíkovi plně oddala a on jí. Jen tak. Najednou tam prostě byli. Spolu, krásně klidní, v jednotě. A já poznala, jaký je rozdíl mezi zamilovaností a pravou láskou.

Další informace najdete na Václavově stránkách: www.provaclava.cz; facebooku: proVáclava; nebo na instagramu: prováclava01. Podpořit jej můžete na jeho transparentním účtu 5484018073/0800.