Článek
Prvního června začalo léto, byl den dětí, ale nám to bylo jedno. Vašík byl pořád na ARO. Už měsíc. Dostal další transfuzi krve, protože jeho tělíčko to samo nezvládalo. Zastavili mu vnější komorovou drenáž, dali mu šanci, aby tělo zvládlo odvádět mozkomíšní mok přirozeně. Zkusili ho podruhé extubovat.
Tentokrát Vašík zvládl dýchat s dopomocí přístroje (CPAP) skoro pět dnů. Pak přišel kolaps dýchání, dehydratace a ztráta vědomí. Hodinu se doktor Sebroň snažil porazit neustále se opakující tachykardie (srdeční selhání) a hypoxii (selhání plic). Opakovalo se to stále dokola a dokola a já už ho prosila, ať ho dají opět na ventilátor. On mi však řekl, že mu chce dát šanci. A povedlo se.
V postýlce
Po šesti týdnech byl Vašík poprvé bez infuze a antibiotik. Konečně pil jen mateřské mléko. Muselo být přemražené kvůli bakteriím. Kojení nepřipadalo v úvahu. Podávali jsme mu je stříkačkou po mililitrech přes sondu přímo do žaludku. Byla to pro nás velká sláva. Jedl sám, už ne nitrožilně. I když to znamenalo dávat mu dvacet minut 5 ml mléka. Mnohdy jídlo nezvládl strávit, a tak jsme mu je vytáhli stříkačkou z bříška a vrátili znovu ke zpracování. Byl to běh na dlouhou trať, ale správným směrem.
Druhá operace mozku
Šestý týden po narození jel Vašík na další operaci mozku. Zrušili mu zevní komorovou drenáž a zavedli ommaya reservoár, malý váček, přes který šlo odebírat mozkomíšní mok, aniž by se musela dělat lumbální punkce. Následně (44. den po narození) Vašíkovi vytáhli centrální katetr, takže byl poprvé bez vpichů v rukou, nohou a hlavě.
Sedmý týden po narození Vašík zvládal dýchat na nižší plicní podpoře (CPAP) . Když to bylo možné, dovolili nám ho vzít z inkubátoru a dát si ho na tělo (klokánkování). Po 48. dnech ho přesunuli z ARO na JIP. Střeva začínala pracovat. Vašík byl v otevřeném inkubátoru, takže už nepotřeboval uměle regulovat teplotu. Pil nepřemražené mateřské mléko. Začalo přikládání k prsu a rehabilitační cvičení pro posílení plic.
S tatínkem
Nahoru a dolů
S nedonošenými miminky je to ale jako na houpačce. Každé zlepšení je následováno pádem. Vašík musel opět dostat transfuzi krve kvůli nedostatku červených krvinek. Zhoršila se kýla i střeva. Jíst se nedařilo. Dýchání bylo stále těžší. Síly docházely. Všem. Přišla další infekce, horečka, intubace, antibiotika, transfuze. Vašík byl opět na opiátech a dýchal za něj ventilátor. Nebyl schopen nic sníst. Následovaly odběry mozkomíšního moku a zjišťování, co je špatně.
Vašíkův druhý měsíc jsme strávili v nejistotě, co bude dál. Docházely nám síly. Každý den jsem vstávala ve čtyři, abych za Vašíkem stihla dojet, než se dcera vzbudí a pak zase zpět domů. Po obědě opět za Vašíkem a večer, když dcera usnula, opět do nemocnice. Bylo to náročné.
Nano rouška, ochranný oblek, rukavice. I tak může vypadat klokánkování.
To všechno bylo v době covidu, očkování ještě nebylo možné, takže každé tři dny jsem si musela vystát frontu na testy, zda nejsem pozitivní, jinak by mě za Vašíkem nepustili. Každá minuta pro mě byla ceněna zlatem. Ten čas strávený testováním mi nikdo nevrátí. Na oddělení se covid nakonec stejně dostal.
Měsíc uplynul a pro mě to bylo jako věčnost. Když máte dítě v nemocnici, čas běží jinak.
Bez hadiček a vpichů, jen s dýchacími brýlemi
Na JIP nebylo moc vhodných okamžiků k focení. Přiložené fotografie jsou i z období, kdy Vašíka přeložili na intermediál.
Další informace najdete na Václavově stránkách: www.provaclava.cz; facebooku: proVáclava; nebo na instagramu: prováclava01. Podpořit jej můžete na jeho transparentním účtu 5484018073/0800.
