Článek
Běžná školka vs. stacionář
Poté, co jsem zjistila, že Vašík je schopen užívat si čas i s někým jiným než jen s mámou, rozhodla jsem se rozvíjet jeho sociální dovednosti i v kolektivu. Děti ve třech, čtyřech letech běžně chodí do školky. To u nás nešlo. Školku sice máme za domem, ale ve třídě je dvacet pět dětí a jedna či dvě učitelky. Vašík se sám nehýbe, nemluví, nejí a má plenu. Navíc lidé mají obavy, jak s ním zacházet.
To v Dětském centru Chocerady nebyl problém. Moc se mi líbil jejich web. Přehledný, dostatek informací (včetně ceníku), krásné fotky budovy i zahrady. Vše moderní, veselé, prostorné, v nádherném prostředí u lesa nad řekou Sázavou. Dojezdová vzdálenost do půl hodiny, prostě paráda. Tak jsem tam zavolala.
První telefonický rozhovor
Vzala to vrchní sestra Zuzana Fuksová. Později jsem zjistila, že zde pracuje déle, než já jsem na světě. I když mi všechno do telefonu vysvětlovala, připadala jsem si jako špatná máma, která se nedokáže o syna postarat a tak se ho chce zbavit. Měla jsem pochyby a výčitky. Ale po více jak 20 minutách hovoru jsem se nemohla dočkat, až to tam poznám.
První osobní setkání s celým týmem
Na první schůzku jsem přijela s Vašíkem. Moc se mu nelíbilo, že se mu plně nevěnuji, ale byl zvědavý, kde je. Měla jsem pocit, že náš dům už mu byl prostě malý, všechno v něm znal a chtěl poznávat dál. A tak se jal poznávat. A já se mohla věnovat vrchní sestře Zuzaně Fuksové, řediteli doktoru Pavlu Biskupovi, magistře Pavle Rojové, a sociální pracovnici Šárce Škvorové.
ceník
Probrali jsme dokumenty, které mi předem poslali, smlouvu, ceník, informace o Vašíkovi. Také jsme si prošli zařízení. Jídelnu, hernu, pokoje, terapeutickou místnost, společenskou místnost, solnou jeskyni, zahradu, hřiště. Nádhera. Celé místo, lidé, jejich přístup, vše na mě působilo velmi dobrým dojmem. Cítila jsem, že dělám správně, když jim Vašíka svěřuji.
Forma pomoci - docházka do centra
Domluvili jsme se na ambulantní odlehčovací službě. To znamená, že Vašík mohl jezdit do centra od pondělí do pátku od osmi do čtyř, kdykoli si to předem domluvíme. Víkendy a svátky byly tabu a nemohl tam spát. Četnost a délka pobytu byla na nás. Začali jsme pozvolna. Dvakrát týdně, jednou jen do oběda, jednou na poobědové spaní. Chtěla jsem pravidelný režim, aby si na to Vašík snáze zvyknul.
První dojmy
Zpočátku jsem byla nervózní, jak to bude Vašík snášet. Byl zvyklý být pořád se mnou a navíc doma. Lidi a děti měl sice rád, ale nikdy s nimi nebyl sám. Navíc vím, že když se Váša do něčeho tlačí, tak to nedopadá dobře. Ale tady jsou profíci. Sestry se střídaly, ale každá byla skvělá. Opravdu jsem nepotkala nikoho, kdo by mě, nebo Vašíkovi nesedl.
Netrvalo dlouho a Vašík začal do školky chodit od devíti do dvou, tří hodin. To, co doma bylo úplně mimo, v Choceradech šlo. Vašík tam lépe jedl, spal, vylučoval, zvládal být na zemi bez toho, aby plakal, hrál si a začleňoval se do kolektivu. Našel si kamaráda a slečnu. Začal vymýšlet blbosti a zkoušel zlobit sestry. Troufnu si říct, že si toho malého lumpa všichni zamilovali.
A jak je to teď?
Po půl roce (od ledna 2025) jsem Vašíkovi přizpůsobila terapie tak, aby mohl do školky docházet třikrát týdně od devíti do půl třetí. Protože toho má Vašík hodně, chodí i v sobotu. Dalo mi to výhodu být s dcerou jeden den o víkendu a o svátcích, když není ve škole. A moc nám to pomohlo.
A Vašík? Ten se do Chocerad těší. Opravdu. Vždycky mu v autě řeknu, že jedeme do školky a on začne výskat a rozzáří se. Má své oblíbené tety, ke kterým doslova skočí, hned jak je uvidí. Na mě se ani nepovídá, jen mi zamává a už si mě nevšímá. Dělá obrovské pokroky a já vím, že je to i díky tomuto skvělému místu a lidem v něm.
budova dětského centra Chocerady - centra komplexní péče
Další informace najdete na Václavově stránkách: www.provaclava.cz; facebooku: proVáclava; nebo na instagramu: prováclava01. Podpořit jej můžete na jeho transparentním účtu 5484018073/0800.
