Článek
Václav toho zvládl už opravdu hodně. Měl se narodit v srpnu, ale stihl to už v dubnu. Proč, dodnes nikdo neví. Oba jsme byli zdraví, ale pak chtěl ven, tak šel. Je prostě tvrdohlavý. Když si něco usmyslí, nic ho nezastaví.
Krizový 4. den
První tři dny vypadaly dobře. Byl sice na plicní ventilaci, ale jinak relativně zdravý. Pak se ale něco stalo a on začal krvácet do všech orgánů včetně mozku. Doktoři nám řekli, že došlo k sepsi a multiorgánovému selhání. Dali ho na ventilátor s vysokofrekvenční oscilací, který za něj sice dýchal, ale zároveň mu trhal plíce. V srdci měl díru (otevřená tepenná dučej), z níž mu tekla krev tam, kde neměla co dělat. Do toho měl těžkou formu novorozenecké žloutenky, u které nezabrala léčba fototerapií, tj. ozařováním UV světlem, ani následné transfuze krve.
Zánět mozkových blan
Vašík byl zesláblý, začaly mu černat prsty na rukou i nohou od toho, jak mu neustále brali krev a podávali infuze, transfuze a dávali nitrožilně léky. Ale pořád bojoval. Později se ukázalo, že šok i infekci způsobila bakterie Serattia. Přesunuli nás na izolaci. Infekce se Vašíkovi dostala do mozku, došlo k zánětu mozkových blan. Doktoři nám řekli větu, kterou nevyženu z hlavy: „Připravte se na to, že Vaše dítě může zemřít.“
Nechtěla jsem, aby zemřel. Moc jsem si přála, aby to zvládl. Byla jsem u něj ve dne v noci. Sice jen u inkubátoru, ale přesto jsem věřila, že ví, že tam jsem. Že mu to může pomoct. Byl pod silnými opiáty v umělém spánku. Řekli nám, že se z něj nemusí probrat, ale i tak jsme ho chtěli.
Další transfuze nepomohla. Ventilátor za něj sice dýchal, ale nikdo nevěděl, jak dlouho to plíce vydrží. V srdci měl 3 mm díru. Krvácel do mozku. Žloutenka neustupovala. Od narození nečůral ani nevylučoval. Selhaly mu ledviny, střeva nefungovala.
Prosím, už se netrap
Nevydržela jsem to. Rozloučila jsem se s ním. Prosila ho, ať odejde. Šeptala mu, že už nemusí bojovat, nemusí dál trpět, že tady nemusí kvůli mně zůstávat. Viděla jsem, jak si doktoři neví rady. Jak se sestry vyhýbají mým pohledům. Říkali mi, že mám jít domů, trochu se vyspat, najíst. Nešlo to. Nemohla jsem.
Trvalo to týden, než se jeho stav zlepšil. Podařilo se mu vyčůrat, a to mu zachránilo život. Podruhé se nevyplnila slova lékařů, že umře. Aspoň na chvíli. Něco bylo ale špatně. První lumbální punkce nic neodhalila. Vašík měl zvětšená játra, problémy se žlučí, střeva stále nefungovala. Trvalo další týden, než se začaly lepšit nekrotické prsty na rukou i nohou.
Druhý týden, druhý kolaps
Patnáctý den Vašíkova života došlo k dalšímu kolapsu. Tentokrát infekce zasáhla krevní řečiště. Prostě těch jehel bylo moc. Došlo ke kolapsu pravé plíce, tlak v mozku se zvětšoval. Další transfuze a lumbální punkce. Dvacátý den přišel kolaps střev a zvracení krve z žaludku.
Vašík byl stále na umělé plicní ventilaci. Jeho mozek nezvládal správně odvádět mozkomíšní mok. Lumbální punkce nepomáhaly. Musel na operaci.
Třetí týden, operace mozku
Po třech týdnech se poprvé podíval z nemocnice. Převáželi ho do Motole na první operaci mozku - zavedení vnější komorové drenáže. Václavovi zavedli do mozku trubičku, která mu z něj odváděla mozkomíšní mok. Zachránili mu tím život.
Konečně zlepšení
Dvacátý třetí den po Vašíkově narození ho poprvé změřili. Měl 34 cm a 1 kilo. Střeva začala fungovat.
Čtvrtý týden, další kolaps
Další den se Vašíkovi zhoršila srdeční činnost. Díra v srdci byla prostě moc velká. Navíc se poprvé potvrdily sraženiny v mozku. Zhoršila se mu kýla. Doktoři se pokusili odpojit Václava z ventilátoru (extubace), aby začal dýchat samostatněji. Nepovedlo se, zkolabovaly mu plíce i srdce. Další den potvrdila magnetická rezonance krvácení v obou mozkových komorách a v mezimozku.
A tak skončil náš první měsíc na ARO. Stále spolu.
Fotit Václava v době, kdy bojoval o život bylo nemyslitelné. Uveřejněné fotografie jsou z období po třetím týdnu.
Další informace najdete na Václavově stránkách: www.provaclava.cz; facebooku: proVáclava; nebo na instagramu: prováclava01. Podpořit jej můžete na jeho transparentním účtu 5484018073/0800.