Článek
Příprava na příchod brášky domů
Poslední měsíc chodila dcera do nemocnice s tatínkem a vozila Vašíčka v kočárku. Doma mu vybírala hračky, které mu přenechá. Vzala mi odsávačku a snažila se Vašíkovi mlíčko sama odsát, aby měl co papat. Přála si panenku kluka (chápejte s pindíkem). Pojmenovala ji Vašík. Nalepila mu náplasti na hlavu a bříško, kde měl jizvy. Dala mu šňůrku do pusinky (jako výživovou sondu) a vozila ho v kočárku, houpala ho, aby usnul.
Když už byl Vašík doma, podávala mu lahvičku s pitím, nebo dudlík, když mu upadl. Hladila ho, když plakal. Pomáhala mi s přebalováním. Jednoduše se vžila do role velké ségry. Pokud byl Vašík hospitalizovaný, odjela i s tatínkem k prarodičům, aby měla jiný program, než přemýšlet, kde je máma s bráchou.
panenka Vašík na přání dcery
Vztahu dcery s Vašíkem pomohli plyšáci
Dcera byla úžasná v tom, že jí nikdy nevadilo půjčovat Vašíkovi hračky a věci, které už nepoužívala (postýlku, kočárek, autosedačku). My se Vašíka snažili všemožně rozvíjet, takže spoustu hraček měla i ona od něj.
Jednou z věcí, kterou jsme udělali, když byl Vašík ještě v nemocnici, bylo, že jsme jí od něho nosili dárky. Cestou na Covid testování totiž byla charita, kde prodávali plyšáky za dvacku. Vždy po testech jsem tam zašla, koupila plyšáka a doma jej dceři dala Vašíkovým jménem. Když už za ním mohla do nemocnice, v postýlce na ni čekal další plyšák od brášky.
Chápu, že to není úplně výchovné, ale dcera si tak udělal krásný vztah s bratrem, kterého ještě ani neviděla, a do nemocnice za ním se těšila. Když od Vašíka s tatínkem odcházela, stavili se v nemocničním bufetu na párek v rohlíku, nebo koláček. I když dcera spoustu věcí z té doby zapomněla, bufet a plyšáky si pamatuje dodnes.
plyšáci, které daroval Vašík sestře nebo naopak
Společné soužití bráchy a ségry
Čím víc času jsme s Vašíkem trávili po doktorech, rehabilitacích apod., tím víc jsme se snažili věnovat dceři. Knížky, vytváření, procházky… Velmi brzy se naučila urvat si čas s rodiči jen pro sebe. Také si vymyslela, že se v noci tajně plíží s Vašíkem do kumbálu, kde se společně učí nové věci. Takže když se Vašíkovi něco povedlo, vždy jsme za to nejdřív poděkovali dceři, že ho to naučila.
Dceru rovněž velmi bavilo podporovat Vašíka v nežádoucím chování. Prskání na rodiče, shazování věcí ze stolu, tahání mámy za vlasy. Pro Vašíka to bylo cvičení, pro dceru společné blbnutí. Vlastní hodnotu si zvyšovala různými závody. Třeba v batolení. Vašík se sice batolit neuměl a dcera už dávno chodila, ale stejně jí udělalo radost, když vždycky vyhrála.
Václav na otáčecí berušce
Přizpůsobení se podmínkám
Čím byl Vašík starší, tím to bylo lepší. Ubylo času u doktorů, odpadly dlouhodobé hospitalizace. Vašík měl spoustu nových pomůcek, se kterými si mohla dcera taky hrát. A navíc pochopila, že když se musím celý den starat o Václava, nemůžu být v práci, takže mě má celý den rovněž k dispozici.
Dcera dobře ví, že kdyby nebylo Václava, neměla by snoezelen, hrazdu, houpačky, vibrační plošinu, balony, žíněnky, autíčko, masážní lehátko, vonné olejíčky, difuzéry, spousty světýlek, vkládaček a jiných všemožných hraček. Neměli bychom asistenčního psa. A možná bychom se ani nepřestěhovali do rodinného domu se zahradou.
Vašík na zahradě
Výhody velké sestry
Dcera se naučila žít s Vaškem takovým, jakým je. Možná trochu pomalejším než sourozenci jejích spolužáků, zato míň otravným. Vašík jí nebere hračky, nedělá naschvály, nežaluje na ni a nijak nepodrývá její autoritu. Pro něj je ona velkým vzorem a modlou, kterou se snaží napodobit, a které se snaží zavděčit.
Je to právě dcera, která je schopná Vašíka uklidnit, když mně se to nedaří. Je to dcera, kterou poslechne, když na mě kašle. Vašík by pro ni udělal cokoliv a ona to ví. Přesto toho nezneužívá. Tím, čím si prošla, se z ní stala velmi citlivá a empatická bytost, která hodně přemýšlí, než něco udělá.
průzkum hraček
Úžasná dceřina osobnost
Dcera má opravdový radar pro spravedlnost a pravdu. Dává si na sebe i druhé neuvěřitelný pozor. Nebere bráchu jako dítě s kombinovaným postižením, ale jako malého lumpa, se kterým je sranda, i když jí občas štve. Když se jí zeptáte, jestli ho má ráda, neváhá ani chviličku. V posteli spolu usínají přitulení ruku v ruce.
Někdy mi vypráví, jak se těší, až spolu budeme jezdit všichni na vyjížďky. Já na velkém koni, ona na poníkovi a Vašík na minihorsi. Nebo vymýšlí různá povolání, která by Vašíka bavila. Nebo že se těší, až s ní bude Vašík chodit do školy a ona mu bude držet místo v jídelně. Ano, to jsou chvíle, kdy jsem hodně naměkko.
Vašík, ségra a jednorožec
Další informace najdete na Václavově stránkách: www.provaclava.cz; facebooku: proVáclava; nebo na instagramu: prováclava01. Podpořit jej můžete na jeho transparentním účtu 5484018073/0800.
