Článek
Na JIP byl Vašík tři týdny. Poprvé (déle než dva měsícíce od narození) byl dost silný, aby se vykoupal. V té době vážil necelá dvě kila. Přestali mu podávat antibiotika. Nedostával infuze. Střeva se začínala lepšit. Byl schopen vypít (stříkačkou přes sondu do žaludku) přes 30 mililitrů mléka každé tři hodiny. Odstranili mu EKG monitoring měřící srdeční činnost (tzv. srdíčka), který měl od narození.
Vašík už nevyžadoval resuscitační, ani intenzivní péči, a tak byl přemístěn na oddělení intermediální péče (IMP). Zde strávil nejvíc času. Musel se naučit sám regulovat tělesnou teplotu, dýchat, jíst a nesměl mít opakované infekce. Čekala nás dlouhá cesta. Celkem jsme v nemocnici strávili 128 dní. Z toho 48 na ARO a 58 na IMP.
Vašík a zrcátko
Pro nás to byl důležitý posun. Z ARO nás domů nepustí, z IMP ano. Ať to trvá, jak dlouho chce. Už jsme se nebavili o tom, ZDA nás pustí, ale KDY nás pustí. Vašík měl ze začátku dost problémy. Dosud byl v inkubátoru, který mu poskytoval dostatečnou teplotu a klid. Nyní byl v otevřené postýlce a měl problém se sám zahřát. Zprvu mu pomohla vyhřívací podložka, později péřová zavinovačka.
Nesnadný start na IMP
Vašík denně podstupoval přímo v postýlce rehabilitační cvičení, aby se naučil správně dýchat. Denně jsme klokánkovali. Denně jsem ho přikládala, aby se naučil přirozeně jíst. Snažil se dýchat, jíst, uzdravit se. Bohužel se ukázalo, že vysoko-oscilační ventilátor, který mu na ARO zachránil život, mu nepoškodil jen plíce, ale i zrak. Oční nález se zhoršoval. V očích měl hnis, začala se mu odchlipovat sítnice (retinopatie), hrozilo, že oslepne.
Po týdnu na IMP Václav absolvoval operaci obou očí. Opět byl v anestezii, opět měl antibiotika, kanylu, kortikoidy. Operace se naštěstí podařila, Vašík vidí. A poprvé se viděl i se svou sestrou. Trvalo to 77 dní, než dcera poznala svého malého brášku. V nemocnici platila přísná hygienická opatření kvůli COVID 19. Navíc na oddělení ARO i JIP jsou návštěvy značně limitované. Dcera v té době neměla ani 3 roky. Musela se nechat očkovat proti neštovicím a mít respirátor, ale nakonec jí za bratrem pustili.
První shledání Vašíka se sestřičkou po 77 dnech
Václav dělal pokroky. Dařilo se mu přisát k prsu, sám vypil 4 ml. Bylo to málo, ale zvládl to. Dýchání se zlepšovalo. Stále potřeboval plicní podporu, ale už nekolaboval. Když byly Vašíkovi 3 měsíce, vážil 2,5 kg a měřil 45 cm. Zvládal vypít 50 ml mléka (pomocí stříkačky) každé tři hodiny. Díra v srdci (důčej) zmizela. Ledviny fungovaly. Játra a slezina byly stále extrémně zvětšené, ale pracovaly. Pravidelné ultrazvuky břicha a mozku neukázaly žádné zhoršení. Střeva se lepšila.
Trocha statistiky
Na plicním ventilátoru Václav strávil 38 dní. Na nižší plicní podpoře (CPAP) 23 dní, na nejnižší plicní podpoře (dýchacích brýlích) byl 37 dní. Antibiotika pobíral od narození 37 dní, následně dalších 36 dní. Opiáty mu pomáhaly proti bolesti 46 dnů. Podstoupil 60 hodin fototerapie. Výživa sondou (vedenou přes ústa nebo nos rovnou do žaludku) mu byla podávána 47 dnů.
Absolvoval 7 ultrazvuků srdce, 21 ultrazvuků mozku a 10 ultrazvuků hrudníku a břicha. Transfuze krve mu byla podána 7×. Rentgen přímo v inkubátoru podstoupil 12×. Třikrát mu dělali lumbální punkci. Podstoupil dvě operace mozku a jednu očí. Kolikrát mu dávali infuzí, nespočítám.
Václav s dýchacími brýlemi a výživovou sondou
Po 100 dnech v nemocnici Václav vážil 2 730 g, měřil 47 centimetrů, dýchal bez plicní podpory a byl schopen třikrát denně vypít z prsu kolem 20 mililitrů mléka. Vypadalo to dobře, dokud se to zase nezhoršilo. Po třech dnech nastal kolaps, zvracel a nikdo nevěděl proč. Opět musel jít na plicní podporu. Následoval ultrazvuk hlavy a břicha a vyšetření v Motole. Vše neprůkazné.
A opět nahoru. V týdnu, ve kterém se měl Vašík narodit, se na nás poprvé usmál. A to bylo víc, než jsme si mohli přát.
Otevřená postýlka na IMP
Další informace najdete na Václavově stránkách: www.provaclava.cz; facebooku: proVaclava; nebo na instagramu: provaclava01. Podpořit ho můžete na jeho transparentním účtu 5484018073/0800.
