Článek
V dobách dávno minulých vypadaly časy předvánoční docela jinak, než jak je známe dnes. Odmysleme si senzacelačná a reklamami přesycená média, přehršel moderních technologií stejně jako i všudypřítomný konzumeristický nátlak na zákazníky. Zůstanou nám původní tradice a jejich duchovní podstata.
Poslední měsíc v roce je časem chladu, tmy a zimního slunovratu, kdy uzavíráme jeden kalendářní rok, abychom s čistým štítem vstoupili do nového. Ohlížíme se tak za uplynulými měsíci, za tím, co nám daly i vzaly. Obracíme příslovečný list a připravujeme se na další kapitolu.
Při této příležitosti se scházíme s blízkými, navzájem se obdarováváme a vyjadřujeme vděk za vše dobré, co nás potkalo a co je přítomno v našich životech. Vděk a štědrost jsou odpradávna důležitými duchovními komponenty vánočního období. Pomáhají nám totiž prožívat pocity štěstí v době, kdy je k nám příroda nejskoupější.
Kořeny vánočních tradic lze dohledat v předkřesťanských dobách a pohanském zimním slunovratu, kdy se v nejtemnějším čase roku oslavovalo znovuzrození Slunce. Křesťané pak těmto svátkům dosadili význam zrození Spasitele. Období příprav na jeho příchod se nazývá advent, což je odvozeno od latinského „adventus“, tedy doslova „příchod“.
Pohané se v prosincových dnech veselili a tančili kolem komunitních ohňů, jejichž pálením se dovolávali Slunce. Křesťané naopak předvánoční čtyřnedělí trávili v tichosti, zasvěceni pokání a duchovnímu rozjímání. Opravdové veselí v jejich světě přichází až se Štědrým dnem.
Aby však dny, které předchází Vánoce, nebyly příliš pochmurné, zpestřoval si je prostý lid různými tradicemi a maškarními průvody. Kromě svatého Mikuláše, jehož oslavy se ve velkém dochovaly dodnes, chodili od domu k domu také svatí Ambrožové, Barborky, svaté Lucie, anebo Mikolajky.
Důležitou činností tohoto období byl důkladný předvánoční úklid. Na ten dohlížel průvod lucek, tedy postav v bílých hábitech s dlouhými zobákovitými maskami, které se procházely po vsi na den svaté Lucie a nakukovaly do domácností, aby zkontrolovaly pořádek. O tomto dni se podle starých zvyklostí odpočívalo, veškeré domácí práce měly jít stranou. Pokud nějaká všetečná hospodyňka nedbala obecného nařízení, lucky ji vytrestaly. Pomazaly kolomazí, rozfoukaly nadrané peří nebo roztahaly přízi po světnici, zkrátka zpřevracely její domácnost vzhůru nohama.
Ambrožové a Barborky přicházeli za dětmi, podobně jako to dnes probíhá při mikulášské nadílce. Bděli nad jejich morálkou a zbožností. Buď je odměnili za vzorné odříkání modlitbiček, nebo je vytrestali za hamižnost a mlsné jazýčky. Hodné děti si vysloužily nejrůznější pamlsky, kdežto ty neukázněné dostaly za vyučenou koštětem.
Téměř zapomenutou postavou, která se v dřívějších časech běžně vyskytovala v ulicích, je vánoční bába. V některých oblastech jí přezdívali Matka Mikolajka, v jiných se jí říkalo Štědrá bába. Každá oblast měla zformovanou svou vlastní osobitou tradici, takže někde měla charakter zlé pomstychtivé čarodějnice, jinde naopak vystupovala jako dobrotivá stařenka, která nadělovala dárky podobně jako dnešní Ježíšek a představovat měla zestárlou matku Boží.
Pokud se tedy letos při adventních oslavách chcete vyhnout nudě a stereotypu, můžete zkusit oprášit některou ze starých zvyklostí. Co místo ohraných mikulášských oslav uspořádat průvod lucek či postrašit děti v převleku za svatého Ambrože s metlou? Anebo se alespoň pozastavit nad podstatou vánočních svátků. Co se týče zvyků a pranostik, které se pojí přímo se Štědrým dnem, více inspirace najdete TADY.
Hlavně pamatujme, že není kam spěchat, jediné, co nám může utéct, jsou společně strávené chvíle… Nenechme se o ně připravit.
