Článek
Tradice staročeského předjaří
Zdlouhavé rozblácené období předjaří nám zpříjemňuje několik starých tradic svázaných s křesťanskou vírou i s předkřesťanskými kořeny, z nichž nadále čerpáme. Řadí se mezi ně Hromnice, poslední dny Masopustu, Popeleční středa a velikonoční půst, který vrcholí Ježíšovým zmrtvýchvstáním a oslavou začátku jara.
Jak Hromnice, tak Velikonoce mají svůj původ v pohanském kole roku. Jedná se o kalendář sezónních svátků, které se řídí slunečními cykly. Zahrnují tak zimní a letní slunovrat, jarní a podzimní rovnodennost a další čtyři slavnosti, které připadají na jejich rozmezí.
Hromnice, nebo v keltské tradici Imbolc, jsou svátkem, kdy se nechává odcházet zima a začíná předjaří. Den se pomalu prodlužuje a s větším množstvím denního světla přichází i naděje. Pohané zapalují ohně, aby podpořili sílu znovuzrozeného slunce, zatímco křesťané zapalují svíčky hromničky, aby ochránili svůj dům před nemocemi, smrtí a nepříznivým vlivem přírody.
Krátce poté přichází dny masopustní - lidová slavnost, která není přímo spojená ani s pohanskými kořeny, ani s liturgickým kalendářem. Slaví se „opouštění masa“ před velikonočním půstem, pořádají se bujaré hostiny a karnevalové průvody v tradičních maskách.
Očista těla a duše pro věřící i nevěřící
Den po konci Masopustu nastává Popeleční středa, která je svátkem čistě křesťanským. Jde o zahájení velikonočního půstu, kdy se rituálně kreslí křížek popelem na čelo jako závazek k důslednému prožití následujících dní. V dřívějších dobách se popel využíval jako čistící prostředek a tak představuje takový symbol očisty ducha i těla, což je hlavní podstatou půstu.
Křižování tzv. popelcem probíhá při středeční bohoslužbě, přičemž se pronáší formulka „Prach jsi a v prach se obrátíš“, která odkazuje na pomíjivost lidského života a boží věčnost. Tím se začíná půst trvající čtyřicet dní, které zbývají do Velikonoc (vyjma neděle, ty se do postního období nepočítají).
Jeho cílem je očistit se od hříchu, ale i od všeho, co nás zatěžuje, všeho, co nám už déle neslouží a co bychom chtěli nechat ze svého života odejít. Věřící se tak po duchovní stránce připravují na příchod Velikonoc a očišťují své srdce, aby se mohlo vzkřísit spolu s Kristovým zmrtvýchvstáním a naplnit láskou a nadějí. Nicméně jeho smysl je univerzální, držet ho mohou i nevěřící, kteří rozměr duchovní očisty mohou pojmout po svém.
Vnímavost k sobě a svým neřestem
V tomto očistném období ze svého jídelníčku vyřazujeme všechno, co v nás vzbuzuje nezdravou touhu až závislost. To znamená různé výrazně tučné či sladké potraviny, ale také cigarety, alkohol nebo kofein. Neměli bychom konzumovat ani maso a mléčné výrobky, respektive živočišné produkty obecně.
Tím nejdůležitějším aspektem velikonočního půstu je však duchovní očista a usebrání. Vnímavost k tomu, co nás zatěžuje a od čeho bychom se chtěli oprostit. Měli bychom být pozorní také ke svým neřestem, zlozvykům a pocitům, které v nás vyvolávají. Toto období můžeme příhodně využít k práci na sobě a důslednému rozvíjení svých novoročních předsevzetích.
Půst končí o Bílé sobotě, tedy dni, který předchází Velikonoční neděli. Ta je vyvrcholením předvelikonočního období, svátkem Ježíšova vzkříšení jako i propuknutí jara. To pak můžeme v plné síle nechat propuknout i v sobě a své půstem očištěné duši…
